VAN PRCHLÕK Incestum Ö et diros sacrorum ri- tus...

34 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Incestum Ö et diros sacrorum ri-tus confingerentTacitus a ˙dajn˝ kruh ¯Ìmsk˝chk¯esùansk˝ch aristokrat˘ kolemIunie Lepidy1

� IVAN PRCHLÕK (Praha)

Abstract:

Incestum Ö et diros sacrorum ritus confingerent. Tacitus and the allegedcircle of Christian aristocrats around Junia Lepida

In the paper the more than eighty years old suggestion of Henri Janne is dealt with,according to whom Junia Lepida and a circle of the members of Roman elite describedby Tacitus to have stand trial with her in 65 A.D., were Christians and were also triedtherefor. This suggestion seems totally neglected until yet, and rightly so for the mostpart, because it is not persuasive in any of the individual cases in question. Some ofJanneís particular observations, however, are noteworthy, and eventually raise the ques-tion of what sort of Christians such members ñ were there any at all ñ of the 1st centuryRoman elite, especially of the senatorial aristocracy, would have been.

key words: Tacitus and Christianity; Christianity in the 1st century; Rome in the 1st cen-tury; trials against sorcery; trials against incest; Roman senatorial aristocracy, JuniaLepida

klÌËov· slova: Tacitus a k¯esùanstvÌ; k¯esùanstvÌ v 1. stol.; ÿÌm v 1. stol.; procesy protimagii; procesy proti incestu; ¯Ìmsk· sen·tnÌ aristokracie; Iunia Lepida

1 Tento Ël·nek vznikl v r·mci Ëinnosti UniverzitnÌho centra pro studium antickÈa st¯edovÏkÈ myölenkovÈ tradice Univerzity Karlovy (UNCE) a jako souË·st ¯eöenÌpostdoktorskÈho projektu ÑVybranÈ problÈmy historie a historiografie pozdnÌ anti-kyì, Ë. FF_VS2015/054, podpo¯enÈho Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy.Jeho d¯ÌvÏjöÌ verze byla p¯ednesena v r·mci kolokvia ROMA ARGENTEA MMXV. Kolok-vium k ¯ÌmskÈ literatu¯e, kultu¯e a dÏjin·m ranÈho cÌsa¯stvÌ (k 1950. v˝roËÌ Pisono-va spiknutÌ) po¯·danÈho ⁄ÿLS FF UK ve dnech 24.ñ25. z·¯Ì 2015. NÏkterÈ post¯e-hy, o nÏû je tento text obohacen, vyplynuly z n·slednÈ diskuse.

»L¡NKY / COMMENTATIONES

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0034

35Incestum Ö et diros sacrorum ritus confingerent

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

K¯esùanstvÌ se hned v prvnÌch desetiletÌch svÈ existence v ¯ÌmskÈ ¯Ìöi öÌ-¯ilo, byù ne rovnomÏrnÏ, do r˘zn˝ch spoleËensk˝ch vrstev. Ot·zkou vöakz˘st·v·, kdy proniklo do tÈ nejvyööÌ, tedy mezi Ëleny ¯ÌmskÈ sen·tnÌ aristo-kracie. Aû do poloviny 20. stol. r˘znÌ badatelÈ, aniû v tom vidÏli jak˝koliproblÈm, poËÌtali dokonce s existencÌ jakÈsi k¯esùanskÈ buÚky i v r·mci tÈtovrstvy, k nÌû mÏli samoz¯ejmÏ pat¯it Pomponia Graecina a kruh kolem FlaviaClementa, ale i dalöÌ aristokratÈ 1. stol., odhalenÌ na z·kladÏ subtilnÌch nuan-cÌ ve vyj·d¯enÌch p¯edevöÌm Tacitov˝ch.2 Ve druhÈ polovinÏ 20. stol. vöakz˘stala tato ot·zka stranou pozornosti,3 coû nelze prohl·sit za neopr·vnÏnÈ.P¯esto se v tomto Ël·nku hodl·m jednomu pokusu o odhalenÌ k¯esùan˘ mezip¯ÌsluönÌky sen·tnÌ aristokracie uû v 1. stol. vÏnovat, p¯edevöÌm proto, abychpouk·zal na to, ûe navzdory svÈ celkovÈ nep¯esvÏdËivosti vych·zely z jed-notliv˝ch dobr˝ch post¯eh˘, ale souËasnÏ byly, ovöem stejnÏ jako jsou protinim stavÏnÈ protiargumenty, limitov·ny p¯edstavou, jak˝mi k¯esùany by teh-dejöÌ k¯esùanötÌ sen·to¯i vlastnÏ mÏli b˝t.

DotyËn˝ n·vrh publikoval v roce 1933 Henri Janne,4 kter˝ vyöel z n·-sledujÌcÌho textu Tacitova vztahujÌcÌho se k roku 65: ÑPotom (sc. Nero) Si-lanovi samÈmu vyËetl totÈû co jeho str˝ci Torquatovi, ûe pr˝ jiû rozdÏlujespr·vu ¯Ìöe a propuötÏnc˘m svÏ¯uje vedenÌ ˙Ët˘, vy¯izov·nÌ û·dostÌ a ˙¯ad ta-jemnÌka, vÏci nicotnÈ a p¯itom nepravdivÈ; byl totiû Silanus v˘bec ze strachu

2 K Pomponii GraecinÏ srv. PRCHLÕK 2015, s. 54n. a 55ñ56, ale i MORAVOV¡-BAR-BU 2000, s. 343 s pozn. 28, kter· Pomponii samotnou za k¯esùanku povaûuje; ke kru-hu kolem Flavia Clementa srv. PRCHLÕK 2015, s. 58ñ61, ale i DOLEûAL 2015, s. 28n.v pozn. 15, jehoû v˝klad p˘sobÌ dojmem, ûe domnÏnku, ûe o k¯esùany mohlo jÌt, sicenepreferuje, ale ani nevyluËuje. K dalöÌm osob·m, zejmÈna, ale nejen, nav·zan˝m naPomponii, kterÈ za k¯esùany povaûoval LÈon Herrmann, srv. MORAVOV¡ 2000,s. 343, pozn. 28, jeû sama tento n·zor uû ovöem nesdÌlÌ. JeötÏ jinÈ kandid·ty na p¯i-n·leûitost k tÈto buÚce nach·zeli nap¯. Attilio Profumo, Hugo Willenb¸cher a opÏtLÈon Herrmann, jejich p¯Ìpady jsou ovöem prov·z·ny s tÌm, kter˝ je p¯edmÏtemtohoto Ël·nku, a proto budou nÌûe probr·ny podrobnÏji. WILLENB‹CHER (1913,s. 370nn.) k tomu vöak jeötÏ dodal ˙vahu, byù velmi rezervovanou, zda snad k¯esùa-ny nebyli nÏkte¯Ì aristokratÈ odstranÏnÌ (pr·vÏ proto) p¯i potlaËov·nÌ Pisonova spik-nutÌ. K nÌ lze jen konstatovat, ûe rezervovan· je zcela opr·vnÏnÏ a jeötÏ ne dost.

3 Standardem, pokud jde o moûnost identifikace k¯esùan˘ v tÈto vrstvÏ bÏhem ce-lÈho p¯edkonstantinovskÈho obdobÌ, je Ël·nek ECKŸV (1971), jehoû autor jen mezinejistÈ za¯adil pouze Pomponii Graecinu, Flavia Clementa a srv. i nÌûe na s. 45 jehovyj·d¯enÌ k Iunii LepidÏ. V˝jimkou jsou nap¯. pr·ce LÈona Herrmanna publikovanÈpo druhÈ svÏtovÈ v·lce.

4 JANNE 1933.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0035

36 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

ostraûitÏjöÌ a str˝cova z·huba ho vyburcovala k opatrnosti. PozdÏji byli p¯ed-vedeni pod jmÈnem udavaË˘ lidÈ, kte¯Ì si na Lepidu, Cassiovu manûelkua Silanovu tetu, vymyslili krvesmilstvÌ s bratrov˝m synem a provozov·nÌkouzel. Jako jejich d˘vÏrnÌci byli spolu strhov·ni do zk·zy sen·to¯i Volca-tius Tullinus a Marcellus Cornelius a ¯Ìmsk˝ jezdec Calpurnius Fabatus; tivöak dovol·vajÌce se ochrany u cÌsa¯e, zma¯ili hrozÌcÌ odsouzenÌ a pozdÏjivyv·zli jako lidÈ menöÌho v˝znamu, ponÏvadû Nero byl zamÏstn·n jen nej-vÏtöÌmi zloËiny. Ö o LepidÏ mÏl rozhodnout cÌsa¯ Ö kdyû mu setnÌk radil,aby si p¯eùal ûÌly, ¯ekl Silanus, ûe je sice odhodl·n k smrti, ale ûe neslevÌ vra-hovi tuto slavnou sluûbuì.5

Indicie, ûe snad ölo o proces s k¯esùany, vidÏl Janne v souvislosti se Ëty¯-mi z pÏti Tacitem vyjmenovan˝ch obûalovan˝ch.6 Za platnÈ je vöak s·m po-vaûoval jen za p¯edpokladu, ûe uû v 1. stol. Ëelili k¯esùanÈ obvinÏnÌm z in-

5 TAC. Ann. XVI 8ñ9: Ipsum dehinc Silanum increpuit isdem quibus patruum eiusTorquatum, tamquam disponeret iam imperii curas praeficeretque rationibus et li-bellis et epistulis libertos, inania simul et falsa: nam Silanus inte<n>tior metu et<ex>itio patrui ad praecauendum exterritus erat. inducti posthac uocabulo indicum,qui in Lepidam, Cassii uxorem, Silani amitam, incestum cum fratris filio et dirossacrorum ritus confingerent. trahebantur ut conscii Volcacius Tullinus ac Marcel-lus Cornelius senatores et Calpurnius Fabatus eques Romanus; qui appellato prin-cipe instantem damnationem frustrati, mox Neronem circa summa scelera distentumquasi minores euasere. Ö de Lepida Caesar statueret Ö Silanus Ö suadentiqueuenas abrumpere animum quidem morti destinatum ait, sed non remittere percusso-ri gloriam ministerii (p¯ekl. AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 460n.,ovöem ne zcela zda¯il˝, protoûe v podstatn˝ch momentech zkresluje to, co mÏl Taci-tus na mysli, jak por˘znu vyplyne z dalöÌho v˝kladu, viz zejmÈna nÌûe s. 39 s pozn.20 a s. 53).

6 Respektive z öesti, protoûe z·roveÚ byl obûalov·n i zmÌnÏn˝ Lepidin manûelGaius Cassius Longinus, k Ëemuû srv. TAC. Ann. XVI 7,2. Toho vöak Janne z¯ejmÏpovaûoval za stoika, srv. JANNE 1933, s. 342: Ñon peut attribuer ce caractère de Si-lanus à l’influence stoïcienne de son maÓtre Cassiusì. ée by se ale k tomuto filozo-fickÈmu smÏru opravdu hl·sil, nikde jinde nenach·zÌm, ba naopak: EPICT. Dissert.IV 3,12 ho spoleËnÏ s jeho uËitelem Masuriem Sabinem (k jejich vztahu srv. Digest.IV 8,19,2) uv·dÌ jako odstraöujÌcÌ p¯Ìklad coby autora z·kon˘, kterÈ jsou v rozporuse z·kony dan˝mi bohem, podle nichû si nem·me p¯ivlastÚovat nic, co je n·m bo-hem d·no jen k rozumnÈmu uûÌv·nÌ (z Digest. VII 1,70,pr. vypl˝v·, ûe Cassius bylautorem spisu o obËanskÈm pr·vu o nejmÈnÏ deseti knih·ch, k jeho pr·vnickÈ repu-taci srv. TAC. Ann. XII 12,2). Pr·vÏ to, lze-li se na to spolehnout, by ho vöak jakok¯esùana diskvalifikovalo jeötÏ spÌöe, stejnÏ jako takovÈ p¯edstavÏ nenahr·v· ani ob-vinÏnÌ, kterÈmu Ëelil, k nÏmuû srv. nÌûe na s. 41.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0036


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

cestu a provozov·nÌ magie a ûe souËasnÏ obvinÏnÌ, o nichû referuje Tacitus,mÏla nÏjak˝ re·ln˝ z·klad a nebyla pouh˝mi smyölenkami ûalobc˘. PrvnÌz tÏchto p¯edpoklad˘ prok·zal na z·kladÏ informacÌ v dobov˝ch pramenechuspokojivÏ,7 druh˝ podpo¯il ˙vahou, ûe Tacitovo pod·nÌ je ovlivnÏno snahouoËernit Nerona, a jeho oznaËenÌ udavaË˘ coby inducti uocabulo indicum, quive vÏtÏ se slovesem v konjunktivu8 tak m· vyvolat dojem, ûe ölo o akci vl·d-nÌ moci. S tÌm je ovöem v rozporu n·sledn˝ v˝voj, protoûe jimi udanÌ obvi-nÏnÌ vyv·zli bez trest˘. Dle Janneho tak ve skuteËnosti ölo spÌöe o akci pro-fesion·lnÌch udavaË˘, kte¯Ì se chtÏli p¯iûivit na kauze CassiovÏ a SilanovÏ,a jejich obvinÏnÌ se proto zakl·dala na realitÏ, byù nepochopenÈ a zkreslenÈ.9

Po tomto exposÈ se Janne vÏnoval jednotliv˝m postav·m afÈry a argu-ment˘m, proË by mÏly b˝t povaûov·ny za k¯esùany. Tyto argumenty je nej-prve t¯eba struËnÏ shrnout, a to zatÌm bez koment·¯˘, respektive budu pouzev pozn·mk·ch pod Ëarou poukazovat na to, bylo-li Janneho pojetÌ uû v jehodobÏ problematickÈ, anebo je-li z hlediska souËasnÈho stavu pozn·nÌ proble-matick˝ obecnÏjöÌ r·mec, z kterÈho Janne v danÈm momentu vyöel. SvÈ n·-mitky p¯Ìmo proti Janneho argument˘m pak p¯ipojÌm v druhÈ Ë·sti Ël·nku.10

Na to, ûe k¯esùankou byla Iunia Lepida,11 m· ukazovat pr·vÏ to, ûe bylaobvinÏna z incestu a provozov·nÌ magie, z Ëehoû se samoz¯ejmÏ nedopustilaani jednoho, protoûe ölo jen o nepochopenÌ k¯esùanskÈ ob¯adnÌ praxe, a d·leindicie o tom, ûe k¯esùany byli i leckte¯Ì z jejÌch p¯Ìbuzn˝ch. Appia Silanaa Lepidina bratra Lucia Silana dal totiû zabÌt Claudius na z·kladÏ, dle Sueto-nia, jen nejistÈho obvinÏnÌ a bez moûnosti obhajoby,12 p¯iËemû o Luciovi jezn·mo, ûe byl obvinÏn z incestu s jejich sestrou.13 Manûelka Appiova (a mat-

7 Srv. JANNE 1933, s. 331nn.8 TAC. Ann. XVI 8,2 cit. v˝öe s. 36 v pozn. 5.9 Tak JANNE 1933, s. 336nn., zejm. 337n.10 Viz nÌûe s. 45 nn., zatÌmco zde je t¯eba p¯ipojit jeötÏ druhou metodologickou

pozn·mku. Jednotliv˝m postav·m v Ël·nku probÌran˝ch aristokrat˘ nenÌ moûnÈ sevÏnovat, neû pouze co do jejich ˙lohy v afÈ¯e samotnÈ, anebo jsou-li zmiÚov·nyproto, ûe na nÏjakÈ naöÌ konkrÈtnÌ znalosti o nich zaloûil Janne svou argumentaci.NenÌ tak ale moûnÈ zasazovat je do öiröÌho historickÈho kontextu. V˝klad tak moû-n· nebude ˙plnÏ snadnÈ sledovat, ale na druhou stranu, tito aristokratÈ v nÏm nejsouaû tak d˘leûitÌ jako konkrÈtnÌ historickÈ postavy, ale spÌöe jako modely argumenta-ce ve prospÏch domnÏnky, ûe snad uû mohli b˝t k¯esùany, a p¯ÌpadnÏ jak˝mi k¯esùa-ny, i argumentace proti nÌ.

11 O nÌ JANNE 1933, s. 338nn.12 Srv. SUET. Div. Claud. 29,1: crimine incerto nec defensione ulla data.13 Srv. TAC. Ann. XII 4,2.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0037

38 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

ka Messalinina) Domitia Lepida byla v roce 54 odsouzena k smrti na z·kla-dÏ obvinÏnÌ, kterÈ s k¯esùanstvÌm ztotoûnil uû Willenb¸cher.14 Pompeia,jehoû Suetonius zahrnul do tÈhoû seznamu osob ned˘stojnÏ zahuben˝chClaudiem jako oba Silany, s nimiû byl sp¯ÌznÏn, povaûoval za k¯esùana Herr-mann na z·kladÏ svÈ konjektury v textu Apocolocynthose.15 A v tomtÈû se-znamu figuruje i Iulia, pro niû potÈ Ëty¯icet let truchlila v˝öe zmÌnÏn· Pom-ponia Graecina,16 v Ëemû je spat¯ov·na jedna z indiciÌ k¯esùanstvÌ tÈ druhÈ,nicmÈnÏ vöechny tyto okolnosti svÏdËÌ o tomtÈû i v p¯ÌpadÏ tÈ prvnÌ.17

Za svÏdectvÌ o k¯esùanstvÌ Iunie Lepidy vöak Janne prohl·sil i pozdrav ad-resovan˝ Pavlem pr·vÏ jÌ: ÑPozdravujte AndronÌka a I˙nii, mÈ sourozencea spoluvÏznÏ v tomto svÏtÏ, jichû si v·ûÌ apoötolovÈ, kte¯Ì se d¯Ìve neû j· zro-

14 WILLENB‹CHERA (1913, s. 367nn.) totiû zaujaly n·sledujÌcÌ momenty: Agrippi-nÏ mÏla usilovat o ûivot za¯Ìk·v·nÌm, nek·zeÚ jejÌch otrok˘ v Calabrii ohroûovalaklid It·lie (obojÌ je u TAC. Ann. XII 65,1), protoûe se pr˝ k nim jako k¯esùanka cho-vala benevolentnÏ, a svÏdËil proti nÌ i jejÌ synovec Nero a toto svÏdectvÌ jÌ p¯itÌûilo(SUET. Nero 7,1), aËkoli proti nÌ jistÏ nemohl nic ¯Ìci, leda ûe se mu eventu·lnÏ sna-ûila vötÌpit k¯esùanskÈ myölenky. D·le se tak Willenb¸cherovi zd·lo pochopitelnÈ,ûe ji Claudius v˘bec odsoudil, a domnÌval se, ûe k¯esùankou se mohla st·t po smrtiMessalininÏ v roce 48. DalöÌ dva zajÌmavÈ momenty Willenb¸cher p¯Ìmo ve svÈ ar-gumentaci nevyuûil, ale kdyby tak byl uËinil, byly by jistÏ v jeho dobÏ p¯ijaty p¯Ìz-nivÏ: Lepida p¯ed jejÌ smrtÌ z¯ejmÏ odpustila MessalinÏ (srv. TAC. Ann. XI 37,3), aË-koli pr·vÏ jejÌmi intrikami byl zahuben Appius, a zachr·nit se ji snaûil Narkissos(TAC. Ann. XII 65,1), povaûovan˝ leckdy za k¯esùana, protoûe k nÏmu byla vztaho-v·na indicie, k nÌû srv. nÌûe na s. 45 s pozn. 66, jiû vöak Willenb¸cher, odhlÈdnutood ot·zky v˘bec moûnosti identifikace spÌöe dvou r˘zn˝ch Narkiss˘, s·m hodnotilstejnÏ zdrûenlivÏ jako je tomu zde (srv. 1913, s. 364).

15 K tomu struËnÏ MORAVOV¡-BARBU (2000, s. 343 s pozn. 30), ovöem s tÌm, ûe in-kriminovanou pas·ûÌ je SEN. Apoc. 11,2. JANNE (1933, s. 339n.) pouze odkazuje nastaröÌ Herrmann˘v Ël·nek a nesdÏluje, v Ëem zmÌnÏn· konjektura tkvÌ. Poukazujevöak i na to, ûe spoleËnÏ s Pompeiem byla zahubena jeho matka Scribonia, jejÌmûdalöÌm synem byl Galb˘v zam˝ölen˝ n·stupce Piso, pr˝ takÈ k¯esùan, protoûe mu jev pramenech p¯isuzov·na tristitia, k Ëemuû srv. TAC. Hist. I 14,2, zatÌmco u PLUT.Galb. 23,2 takto figuruje a⁄sthrÕthq, tedy ne zcela totÈû, respektive v˝raz s uûöÌmv˝znamem, ale Pl˙tarchos samoz¯ejmÏ mohl jen öpatnÏ pochopit svou p¯edlohu.Janne vöak p¯edevöÌm vidÏl paralelu s podobn˝mi v˝Ëitkami v˘Ëi Pomponii Graeci-nÏ, k nÌû srv. nÌûe na tÈto str. a odkaz v n·sl. pozn., a Flaviovi Clementovi, k nÏmuûsrv. SUET. Domit. 15,1, kde je mu vyËÌt·na contemptissima inertia. Nevysloven z˘-stal argument, ûe podobnÏ pohrd·no je i pr·vÏ Pompeiem, ScriboniÌ a zejmÈna jejichotcem a manûelem Crassem Frugi u tÈhoû SEN. Apoc. 11,2.

16 Srv. TAC. Ann. XIII 32,3 a k tomu d·le odkazy v˝öe s. 35 v pozn. 2.17 K nÌû d·le srv. nÌûe s. 46 v pozn. 69.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0038


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

dili skrze Kristaì.18 EvidentnÏ zde totiû ölo o v˝znamnÈ Ëleny ¯ÌmskÈ obce,takûe Iunia musela b˝t aristokratka, v jejÌmû domÏ se jejÌ ËlenovÈ sch·zeli.

Luciovi Iuniovi Silanovi Torquatovi19 Nero vyt˝kal jedn·nÌ tamquam dis-poneret iam imperii curas, tedy ûe ve svÈ dom·cnosti kopÌroval tituly dvor-sk˝ch ˙¯ad˘.20 Tak bizarnÌ obvinÏnÌ ovöem nemohlo b˝t smyölenÈ, ale sou-ËasnÏ se Silanus nÏËeho tak hloupÈho dopustit nemohl. V jeho domÏ se tedyz¯ejmÏ sch·zeli k¯esùanÈ, jejichû obec byla organizov·na podobnÏ jako po-hansk· collegia vËetnÏ administrativnÌch post˘.

Calpurnius Fabatus21 byl dÏdeËkem t¯etÌ manûelky Plinia MladöÌho. S tÌm,ûe byl k¯esùanem, je v souladu i jeho n·pisnÏ zdokumentovan· dosti chud·˙¯ednÌ kariÈra.22 Naopak to, ûe doûil v Comu zast·vaje knÏûsk˝ post flamenDivi Augusti, na p¯ek·ûku nenÌ, byl-li, dle Janneho, pozdÏji k¯esùanem i kon-

18 Rom. 16,7: §sp°sasue � AndrÕnikon ka˘ � Ioyni£n to÷q syggene¡q moy ka˘synaixmal„toyq moy, o tin≠q e≈sin Øp¯shmoi Øn to¡q §postÕloiq, oÀ ka˘ prŒØmo◊ g≠gonan Øn Xristò (p¯ekl. IP). K tomu je vöak t¯eba zd˘raznit, ûe JANNE(1933, s. 340n.) zde p¯ijal ”rigen˘v v˝klad tohoto mÌsta, zatÌmco tradiËnÌ pojetÌdob¯e ilustruje »EP: ÑPozdravujte Andronika a Junia, p˘vodem ûidy jako j· a kdysispoluvÏznÏ, apoötoly, kte¯Ì se tÏöÌ zvl·ötnÌ v·ûnosti a uvÏ¯ili v Krista d¯Ìve neû j·ì.Junia, spr·vnÏji ovöem I˙nia, s nominativem I˙ni·s, vöak JANNE (1933, s. 341v pozn. 3) odmÌtl povaûovat za muûe, protoûe toto pojetÌ je poplatnÈ aû pozdnÌm¯eck˝m menologiÌm, syggene¡q nech·pal doslovnÏ, protoûe zde na rozdÌl od Rom.9,3 chybÌ up¯esnÏnÌ kat¢ s°rka, a synaixmal„toyq ch·pal v duchu Luc. 4,18.Naproti tomu EDMUNDSON (1913, s. 25n.) povaûoval syggene¡q za éidy, pouze p¯i-pouötÏl, ûe I˙ni·s mohla b˝t ûena, ale vöeobecnÏ je pr˝ povaûov·n za muûe (k tomuvöak srv. i nÌûe na s. 45), a d·le p¯iznal, ûe sice nenÌ zn·mo, kdy a kde mÏli dotyËnÌb˝t s Pavlem uvÏznÏni, ale pouk·zal na to, ûe dle 2Cor. 11,23 byl Pavel vÏznÏn Ëas-tÏji. A v˝slovnÏ o nich mluvil jako o apoötolech, kte¯Ì se k¯esùany stali d¯Ìve neû Pa-vel. K takovÈmu v˝kladu se z¯ejmÏ p¯ikl·nÏjÌ i souËasnÈ autority, VOUGA (1997, s.208) je totiû povaûuje za Ñûidok¯esùanskÈ apoötolyì a podle BROWNA (2004, s. 108v pozn. 224) jde evidentnÏ o éidy. S·m s Jannem souhlasÌm p¯edevöÌm v tom, ûez·vÏr citovanÈ pas·ûe nelze zcela bez potÌûÌ ch·pat tak, ûe by pr·vÏ AndronÌkosa I˙ni·s/I˙nia byli apoötoly, kte¯Ì se k¯esùany stali d¯Ìve neû Pavel, k Ëemuû srv. nÌûes. 45 s pozn. 64. A k ortografii »EPu je kaûdop·dnÏ t¯eba poznamenat, ûe jakkolispornÈ m˘ûe b˝t uûitÌ variant ÑéidÈì ◊ ÑûidÈì, je spojenÌ Ñp˘vodem ûidÈì mÌrnÏ ¯e-Ëeno homÈrsk˝m zd¯ÌmnutÌm.

19 O nÏm JANNE 1933, s. 341n.20 TAC. Ann. XVI 8,1. Ve v˝öe na s. 35 n. citovanÈm p¯ekladu Mina¯ÌkovÏ a Hart-

mannovÏ je podstata tohoto obvinÏnÌ zcela zamlûena.21 O nÏm JANNE 1933, s. 342n.22 Srv. CIL V 5267 = ILS 2721.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0039

40 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

sul Flavius Clemens. ZejmÈna vöak Janne pouk·zal na dvÏ pas·ûe dopis˘,v nichû mu pr·vÏ Plinius pÌöe: Ñ[m]usÌm tvÈ narozeniny p¯Ìs·mb˘h slavitstejnÏ jako svÈì,23 z Ëehoû vyvodil Moritz Dˆring, ûe Fabatus odmÌtl slavitsvÈ narozeniny,24 dle Janneho proto, ûe je mohl povaûovat za pohansk˝ sv·-tek; a d·le: Ñ[p]roto odloû svou p¯Ìliönou ost˝chavostì,25 coû se podob· v˝-tk·m, jimiû byli Ëastov·ni Pomponia Graecina i Flavius Clemens.26

V p¯ÌpadÏ Cornelia Marcella27 upozornil Janne na to, ûe byl pozdÏji za ne-zn·m˝ch okolnostÌ zabit v Hispanii vinou Galbovou28 a ûe nÏkolik n·pis˘svÏdËÌ o jeho nep¯Ìliö v˝znaËnÈ ˙¯ednÌ kariÈ¯e, ale p¯edevöÌm na to, ûe v apo-kryfnÌch SkutcÌch Petrov˝ch vystupuje jak˝si sen·tor Marcellus coby hosti-tel Petr˘v v ÿÌmÏ,29 p¯iËemû tyto skutky popisujÌ re·lie 1. stol. vÏrohodnÏa Marcellus je v nich vylÌËen kompatibilnÏ s tÌm, co vÌme od Tacita. Dobaa mÌsto jejich vzniku jsou ovöem spornÈ, Janne vöak souhlasil s datacÌ dopoË. 3. stol., ale zejmÈna vylouËil jejich p˘vod v MalÈ Asii. AlexandrijskÈkomponenty pak sice prohl·sil za nespornÈ, ale i tak vznikl dochovan˝ textv ÿÌmÏ, jak je patrnÈ z nÏkter˝ch detailnÌch znalostÌ, d˘razu na nÏkter· tÈma-ta nebo vyznÏnÌ nÏkter˝ch mÌst.30

23 PLIN. Epist. VI 30,1: debemus mehercule natales tuos perinde ac nostros cele-brare (p¯ekl. Ladislava VIDMANA, s. 200).

24 P¯iËemû alternativy, kterÈ odmÌtl, k nimû srv. D÷RING 1843, s. 56, kom. k ß1,p¯ed tÌmto vysvÏtlenÌm vskutku neobstojÌ, coû je moûn· d˘vod, proË toto mÌsto ne-ch·v· zcela chladn˝mi jak modernÌ editory, tak i koment·tory, vËetnÏ SHERWINA-WHITEA (1966, s. 390).

25 PLIN. Epist. VII 16,5: proinde nimiam istam uerecundiam pone (p¯ekl. Ladisla-va VIDMANA, s. 218).

26 Srv. v˝öe s. 38 v pozn. 15.27 O nÏm JANNE 1933, s. 343nn.28 Srv. TAC. Hist. I 37,3ñ4.29 O PetrovÏ p¯Ìtomnosti v ÿÌmÏ Janne v˘bec nepochyboval, aktu·lnÏ je vöak d˘-

vÏryhodnost tÈto tradice opÏt v ohroûenÌ. K jejÌmu etablov·nÌ coby communis opi-nio srv. ZWIERLEIN 2010, s. 2, nicmÈnÏ tamtÈû, s. 2nn. i pokus zpochybnit platnostindiciÌ, na nichû je zaloûena, a k tomu i s. 42n. k PetrovÏ nedostateËnÈ kvalifikacik takovÈ misii. Nutno vöak poznamenat, ûe se i p¯es svou subtilnost nezd· bezv˝-hradnÏ p¯esvÏdËiv˝, byù v jednotlivostech kontakty s pojetÌm, kterÈ s·m zast·v·m,nach·zÌm, srv. zejmÈna tamtÈû, s. 23n. a PRCHLÕK 2015, s. 46n. s pozn. 3 k n·mitk·mproti usuzov·nÌ na mnoûstvÌ k¯esùan˘ v ÿÌmÏ z TAC. Ann. XV 44,4 a CLEM. ROM.Epist. I ad Cor. 6,1. Proti Zwierleinovi stojÌ p¯edevöÌm tradiËnÌ argument e silentio,zde ovöem nepominuteln˝: û·dnÈ jinÈ mÏsto si tradici, ûe v nÏm Petr zem¯el, nikdynen·rokovalo, zatÌmco ÿÌmu byla p¯ipisov·na nejpozdÏji v poslednÌ ËtvrtinÏ 2. stol.,

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0040


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Janne navÌc v textu nach·zÌ ozvuky p¯Ìmo zde probÌranÈ afÈry. Marcellusm· totiû spor s Neronem, ale vyv·zne nepotrest·n, pouze vylouËen ze st·tnÌsluûby, aby nevykr·dal provincie ve prospÏch k¯esùan˘.31 Dle Janneho Nerotento slib evidentnÏ nedodrûel, ale souËasnÏ to je v souladu se zpr·vamio MarcellovÏ chudÈ kariÈ¯e i jeho za¯azenÌ mezi minores Tacitem.32 Mar-cellus vz·pÏtÌ nabÌdne Neronovi veöker˝ sv˘j majetek,33 coû je takÈ ozvukpomÏr˘ vl·dy Neronovy, protoûe totÈû uËinil i Seneca.34 Kdyû je pak v Mar-cellovÏ domÏ vymÌtan˝m dÈmonem rozbita socha cÌsa¯e, ob·v· se, aby to cÌ-sa¯i nedonesl aliquis de curiosis,35 zatÌmco uû d¯Ìve nechal ozdobit sochuäimona M·ga n·pisem Simoni iuveni deo.36 I to se ovöem podob· okolnos-tem zde probÌranÈ afÈry, protoûe v nÌ byl popotahov·n i Gaius Cassius za to,ûe k soöe svÈho p¯edka, atent·tnÌka na Caesara, umÌstil n·pis duci partium.37

coû se zd· dostateËnÏ brzy na to, aby v mÌstÏ, kdy by eventu·lnÏ zem¯el doopravdy,tento fakt jeötÏ nebyl zapomenut.

30 Prostor k jakÈkoli reflexi tÏchto ot·zek zde bohuûel nenÌ, alespoÚ z·kladnÌ po-uËenÌ o tÏchto SkutcÌch nicmÈnÏ pod·v· DOST¡LOV¡ (2003). Podle nÌ sice vznikly uûkoncem 2. stol. (tamtÈû, s. 107), to ale Janneho argumentaci nep¯ek·ûÌ. Co jÌ ale na-opak p¯ek·ûÌ, je preference MalÈ Asie coby mÌsta jejich vzniku (tamtÈû, s. 107s pozn. 14 a 15). TakÈ ZWIERLEIN (2010, s. 36n.) poËÌt· s jejich vznikem uû v letech180ñ190, nicmÈnÏ Malou Asii zmiÚuje jen jako obecnÏ preferovanou variantu (srv.vöak i tamtÈû, s. 46 souvislost, kterou p¯Ìmo s·m Zwierlein ch·pal jako jejÌ moûnÈpotvrzenÌ). S·m si zde mohu dovolit pouze p¯edbÏûnÏ konstatovat, ûe neznalost ¯Ìm-skÈ topografie, s nÌû operuje DOST¡LOV¡ (2003, s. 170, pozn. 14; s. 135, pozn. 141;s. 152, pozn. 242) a srv. i ZWIERLEIN 2010, s. 128, m˘ûe paradoxnÏ jÌt aû za pozdnÏ-antick˝m (srv. DOST¡LOV¡ 2003, s. 132, pozn. 127) autorem latinskÈho p¯ekladutÏchto Skutk˘, protoûe v ¯eckÈm origin·le (pro danÈ mÌsto dochovanÈm) je znÏnÌ e≈qs°kran b¯an aû Lipsiovou konjekturou rkp. e≈q §kr¯beian (srv. Mart. Petr. 3[p. 82 Lipsius] i s koment·¯em v kritickÈm apar·tu k ¯. 4), odhlÈdnuto od toho, ûei samo oznaËenÌ S°kra b¯a by uû kaûdop·dnÏ muselo vych·zet ze znalosti latin-skÈho toponyma, kterÈ, pravda, v latinskÈm textu skuteËnÏ stojÌ (srv. Act. Petr. 32[p. 83 Lipsius]). JANNE (1933, s. 344n.) vöak, a to zp˘sobem v z·sadÏ hodn˝m pozor-nosti, pouk·zal naopak na indicii autorovy znalosti mÌstnÌch, tj. ¯Ìmsk˝ch, pomÏr˘a k tÈmuû v posledku ukazuje i jÌm p¯ijat˝ Erbes˘v v˝klad oznaËenÌ hospitium Byti-norum, k nÏmuû srv. nÌûe s. 42 s pozn. 41.

31 Srv. Act. Petr. 8 [p. 55 Lipsius].32 TAC. Ann. XVI 8,3 cit. v˝öe s. 36 v pozn. 5.33 Srv. Act. Petr. 8 [p. 55 Lipsius].34 Srv. TAC. Ann. XIV 54,2ñ3.35 Srv. Act. Petr. 11 [p. 59 Lipsius].36 Srv. Act. Petr. 10 [p. 57 Lipsius].37 Srv. TAC. Ann. XVI 7,2 a ke Cassiovi d·le v˝öe s. 36 v pozn. 6.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0041

42 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Tento poËin tak z¯ejmÏ z˘stal v pamÏti ve spojenÌ s afÈrou jako celkema pozdÏji byl v k¯esùanskÈ tradici p¯isouzen Marcellovi, kter˝ souËasnÏ sku-teËnÏ byl obûalov·n udavaËi.38

Opr·vnÏnost identifikace obou tÏchto Marcell˘ jeötÏ posiluje moûnostidentifikovat je s dalöÌ postavou z k¯esùanskÈ tradice, kter· v nÌ takÈ vystupu-je jako sen·tor a Petr˘v hostitel v ÿÌmÏ. MÏla se sice jmenovat Pudens,39 ales Marcellem ze Skutk˘ Petrov˝ch m· nÏkterÈ rysy spoleËnÈ: oba jsou lÌËenijako hostitelÈ peregrin˘ ve svÈm domÏ40 a v tradici obou figuruje vazba nad˘m Aquily a Priscilly.41 NÏkterÈ ˙daje v tradici PudentovÏ pak sice jehoûivot datujÌ aû do 2. stol.,42 jsou vöak v rozporu s jin˝mi v tÈûe tradici, kterÈz nÏj ËinÌ souËasnÌka apoötol˘.43 Jak˝si Pudens ostatnÏ pozdravuje i Pavlova

38 Dle JANNEHO (1933, s. 349) totiû Ñces curiosi correspondent exactement aux in-dicesì u TAC. Ann. XVI 8,2.

39 K nÏmu viz JANNE 1933, s. 350nn., v˝klad je nicmÈnÏ, alespoÚ z pohledu filo-loga 21. stoletÌ, ponÏkud zav·dÏjÌcÌ, pokud jde o p˘vod informacÌ, s nimiû se v nÏmpracuje. Janne mu totiû p¯edesÌl· jak˝si souhrnn˝ odkaz na text zvan˝ De sanctisvirginibus Romanis Pudentiana seu Potentiana, et Praxede, ac Pudente senatore il-larum patre, tedy Act. SS. Pudent. et Praxed., kter˝ figuruje v bollandistick˝ch Ac-tech Sanctorum, konkrÈtnÏ ve svazku Maii tomus quartus. Janne vöak odkazuje nas. 296nn. (edice z roku 1685), tedy vËetnÏ p¯edmluvy bollandistick˝ch editor˘,a pr·vÏ pouze v nÌ a nikoli p¯Ìmo v textu akt jsou obsaûeny nÏkterÈ informace, nanÏû se Janne odvol·v·. S·m se pokusÌm b˝t preciznÏjöÌ a uû zde v r·mci shrnutÌ Jan-neho argument˘ odk·zat na p˘vod jeho informacÌ p¯esnÏji. To se ostatnÏ t˝k· i sa-motnÈho raison d’être tohoto argumentu, tedy tradice, podle nÌû byl i tento PudensPetrov˝m hostitelem. D¯ÌvÏjöÌ badatelÈ se jÌ totiû dovol·vali Ëasto, ovöem bez vy-svÏtlenÌ, v Ëem tkvÌ. Jednou z v˝jimek je BARNES (1900, s. 72nn.), kter˝ stejnÏ jakojinÌ zd˘razÚuje, ûe jde o tradici silnou a ranou, nicmÈnÏ jeho v˝klad odhaluje takÈto, ûe jde o tradici nep¯Ìmou (k detail˘m viz nÌûe s. 50, pozn. 96).

40 Act. SS. Pudent. et Praxed. 1 [ASS V 4, p. 299] a Act. Petr. 8 [p. 55 Lipsius].41 Dle Act. SS. Pudent. et Praxed. 1 [ASS V 4, p. 299] se i Pudentova matka jme-

novala Priscilla, proËeû JANNE (1933, s. 353, pozn. 2) prohl·sil Priscillu, manûelkuAquilovu, za propuötÏnku rodiny Pudent˘, zatÌmco v p¯ÌpadÏ Act. Petr. 4 [p. 49 Lip-sius] mÏl na mysli spojenÌ hospitium Bytinorum, k jehoû identifikaci s domem Aqui-ly a Priscilly srv. JANNE (1933, s. 345).

42 Act. SS. Pudent. et Praxed. 8 [ASS V 4, p. 300] zmiÚujÌ pron·sledov·nÌ k¯esùa-n˘ v dobÏ vl·dy cÌsa¯e Antonina Pia, k nÏmuû dle JANNEHO (1933, s. 351) mÏlo dojÌtv roce 159. Pudens samotn˝ se ho sice uû nedoûil, ale jeho dcera Praxedes ano.

43 Srv. Act. SS. Pudent. et Praxed. 1 [ASS V 4, p. 299], ale i nÌûe s. 51, pozn. 101,kde jsou blÌûe komentov·ny textovÈ problÈmy, kterÈ Janne ¯eöÌ jinak neû bollandis-tick˝ editor.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0042


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

druha TÌmothea.44 V rodinÏ Pudent˘ tedy p¯inejmenöÌm musela existovattradice, podle nÌû byl jejich p¯edek hostitelem Petrov˝m, a tato tradice je do-loûena i archeologicky.45 DalöÌ indicie vöak nasvÏdËujÌ tomu, ûe dotyËn˝ Pu-dens pat¯il k rodu Corneli˘: dle n·pisu z Callixtov˝ch katakomb zde byla po-h¯bena Cornelia Pudentiana,46 dle jinÈho z Priscillin˝ch, kde mÏl b˝t Pudenspoh¯ben i dle tradice,47 zde byl poh¯ben Pudens Felix,48 bronzov· destiËkaz roku 222 nalezen· na Aventinu v zahrad·ch kostela sv. Prisky nese jmÈnoC. Marius Pudens Cornelianus49 a Hieronymus se ve 4. stol. domnÌval, ûejeho souËasnÌk Cornelius Paulus zdÏdil svÈ p¯ÌjmenÌ od apoötola Pavla,50

jÌmû byl dle tradice vyuËen pr·vÏ Pudens.51 Janne proto oba ztotoûÚuje, po-vaûuje jmÈno ÑPudensì za jmÈno k¯estnÌ.

44 Srv. 2Tim. 4,21.45 Nap¯. nÏkdejöÌ existencÌ mozaiky v kapli kostela sv. Pudenziany, k nÏmuû srv.

nÌûe s. 50 v pozn. 96, zobrazujÌcÌ Petra mezi dvÏma ber·nky. Ta vznikla ve 4. stol.,v roce 1595 ji jeötÏ vidÏl a jejÌ n·kres po¯Ìdil öpanÏlsk˝ dominik·n Alfonso ChacÛn,pozdÏji vöak byla zniËena, k Ëemuû srv. DE ROSSI 1867, s. 43 s pozn. 3, kde odkazujena ChacÛn˘v n·kres zachovan˝ v jednom z vatik·nsk˝ch rukopis˘, a na s. 44 i re-produkci n·kresu.

46 MÌnÏn z¯ejmÏ ICUR V 15372 ze 4. stol., za¯azen˝ ve svazku ÑCoemeteria reli-qua viae Appiaeì, ale dochovan˝ pr·vÏ v PudenzianÏ a vÏnovan˝ jejÌm vlastnÌm sy-nem jakÈsi CORN(eliae) PUDENTIANETI.

47 Srv. Act. SS. Pudent. et Praxed. 4; 8 [ASS V 4, p. 300].48 Viz k nÏmu MARUCCHI (1912, s. 863), podle nÏhoû, s odvol·nÌm na autoritu de

Rossiho, se na z·kladÏ cognomina Felix lze domnÌvat, ûe ölo o Ëlena rodu Corneli˘.S tÌm souhlasil i JANNE 1933, s. 352.

49 CIL VI 1454 = CIL VI 31659.50 Coû je ale z¯ejmÏ omyl. JANNE (1933, s. 352) totiû jen v·gnÏ odk·zal na de Ros-

siho, ten se vöak k vÏci opravdu vyjad¯uje, viz DE ROSSI 1867, s. 43 s pozn. 2: jak˝siHieronym˘v souËasnÌk p¯edstÌral, ûe poch·zÌ de antiquissimo genere Corneliorum,zatÌmco dle Hieronyma mÏl svÈ jmÈno mÌt ex apostolis, k Ëemuû se odkazuje na HIE-RON. Comm. in Ionam 4; adv. Ruf. I 30; Epist. 112. Tyto odkazy vöak absolutnÏ neu-spokojÌ. HIERON. Comm. in Ionam 4,6 zmiÚuje kohosi oznaËenÈho jako Canterius,ten vöak opravdu poch·zel z prastarÈho rodu Corneli˘, ale holedbal se, ûe je potom-kem Asinia Polliona, a nepom˘ûe ani Duval˘v kritick˝ apar·t, ani jeho pozn·mkyad loc. U HIERON. adv. Ruf. I 30 uû je pouze nar·ûka na Asinium Pollionem de gene-re Corneliorum a opÏt ani z Lardetovy edice, ani z jeho koment·¯e (LARDET 1993,s. 122n., pozn. 224) nevyplyne nic, co by bylo oporou pro tento argument. A u HIE-RON. Epist. 112,22 je pozn·mka adserente illius temporis Cornelio et Asinio Pollio-ne a opÏt ani edice Labourtova û·dnÈ vodÌtko neposkytuje. A souËasnÏ ani PLRE,ani PChBE neregistrujÌ û·dnÈho Cornelia Paula.

51 Srv. Act. SS. Pudent. et Praxed. 1 [ASS V 4, p. 299], ale k tomu i nÌûe s. 51v pozn. 101.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0043

44 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

KromÏ vöech tÏchto postav vöak Janneho zaujala jeötÏ jedna, kter· se stalasouË·stÌ procesu, jenû n·sledoval kr·tce po tomto. Jde o Servilii,52 manûelkuAnnia Polliona, obvinÏnÈho z ˙Ëasti na PisonovÏ spiknutÌ a vypovÏzenÈhodo vyhnanstvÌ, a dceru stoika Barey Sorana ûalovanÈho v roce 66. ObvinÏnabyla vz·pÏtÌ i sama Servilia, a to z toho, ûe zaplatila provozovatel˘m ma-gie,53 v Ëemû vidÏl obvinÏnÌ z k¯esùanstvÌ Attilio Profumo.54 Servilia se totiûbr·nÌ ujiöùov·nÌm: ÑJ· jsem se o cÌsa¯i nezmÌnila jinak neû jako o bohuì,55

dle Profuma byli tedy oni provozovatelÈ obviÚov·ni z bezboûnosti v˘Ëi cÌ-sa¯skÈmu kultu.

Tento argument Janneho zcela nep¯esvÏdËil, protoûe mohlo jÌt o obvinÏnÌz ÑbÏûnÈì magie a cÌsa¯ovo jmÈno mohlo b˝t Ñzneuûitoì podobnÏ jako v afÈ-¯e Libona Drusa z poË·tku vl·dy Tiberiovy, kter˝ si mÏl na jak˝si seznamvlastnÌ rukou p¯ipsat ke jmÈn˘m Caesar˘ a sen·tor˘ Ñv˝hruûnÈ, dÌlem nesro-zumitelnÈ pozn·mkyì.56 Nach·zÌ vöak i podp˘rnÈ argumenty. Servilia je t·-z·na, zda kv˘li zaplacenÌ ob¯adu prodala svÈ svatebnÌ öperky a n·hrdelnÌk,57

coû m˘ûe b˝t reflexe ranÏk¯esùanskÈ praxe vzd·v·nÌ se majetku ve prospÏchobce. V odpovÏdi Servilia ujiöùuje, ûe se nedopustila niËeho bezboûnÈho, usi-lovala pouze o to, aby jejÌ otec vyv·zl, a p¯itom objÌm· olt·¯,58 takûe onenmagick˝ ob¯ad spoËÌval jen v modlitbÏ. Tyto indicie sice nejsou pr˘kaznÈ,nicmÈnÏ napovÌdajÌ pr·vÏ k¯esùanstvÌ. V ServiliinÏ odpovÏdi vöak zaujmejeötÏ jeden moment, totiû kdyû ¯Ìk· o dotyËn˝ch provozovatelÌch magie: ÑAùti lidÈ, p¯edtÌm mnÏ nezn·mÌ, sami rozv·ûÌ, jak se naz˝vajÌ a kter· umÏnÌprovozujÌ!ì59 Tento Ñn·zevì, nomen, totiû tÌmtÈû zp˘sobem zmiÚujÌ i Tacitusjinde, Plinius a Tertullianus.60 Jinak neû skrze k¯esùanstvÌ tak Tacitovu for-mulaci uspokojivÏ vysvÏtlit nelze.

52 O nÌ JANNE 1933, s. 354nn.53 TAC. Ann. XVI 30,2.54 PROFUMO 1905, s. 262ñ264 a srv. i s. 344 a 503n.55 TAC. Ann. XVI 31,2: nulla mihi principis mentio nisi inter numina fuit (p¯ekl.

AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 474).56 K samotnÈ afÈ¯e srv. TAC. Ann. II 27ñ32; seznam obsahujÌcÌ atrocis uel occul-

tas notas je zmÌnÏn ibid. 30,2 (p¯ekl. AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA,s. 91).

57 TAC. Ann. XVI 31,1.58 TAC. Ann. XVI 31,1 a podobnÏ i 30,2.59 TAC. Ann. XVI 31,2: uiderint isti, antehac mihi ignoti, quo nomine sint, quas

artes exerceant (p¯ekl. AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 474).60 TAC. Ann. XV 44,3: auctor nominis eius Christus; PLIN. Epist. X 96,2: nomen

ipsum, si flagitiis careat, an flagitia cohaerentia nomini puniantur; TERT. Apol.2,18: de eo nomine excludamur Ö non scelus aliquod in causa esse, sed nomen.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0044


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Potud shrnutÌ Janneho argumentace, kter· m·, jak uû bylo naznaËeno, z·-vaûnÈ slabiny, k nimû se vr·tÌm vz·pÏtÌ. P¯edtÌm je vöak t¯eba pouk·zat nato, jak byla reflektov·na v soudobÈm i pozdÏjöÌm b·d·nÌ, protoûe povaûuji zap¯ekvapivÈ, ûe z˘stala v podstatÏ nepovöimnuta. P¯itom nenÌ bez zajÌmavos-ti, ûe publikov·na byla v pozdÏji jistÏ prestiûnÌm periodiku, totiû LíantiquitÈclassique, nicmÈnÏ v jeho teprve druhÈm roËnÌku. V r·mci Chronique v Re-vue belge de philologie et díhistoire ji sice v n·sledujÌcÌm roce bez jak˝chko-li protest˘ shrnul E. Van der Veken,61 jinÈ ohlasy vöak nenach·zÌm. V p¯Ì-sluönÈm svazku Prosopographia imperii Romani je snad zohlednÏna jenv p¯ÌpadÏ Iunie Lepidy, o nÌû je jen s v·gnÌm odkazem na nonnulli ̄ eËeno, ûem˘ûe jÌt o tutÈû jako v PavlovÏ listu ÿÌman˘m.62 V KoestermannovÏ vliv-nÈm koment·¯i k Tacitovi i EckovÏ nemÈnÏ vlivnÈm Ël·nku o k¯esùanechmezi sen·tory p¯edkonstantinovskÈho obdobÌ je pozornost vÏnov·na takÈ jenIunii LepidÏ, a to v tÈûe souvislosti, na Janneho vöak odkazov·no nenÌ. Prv-nÏ jmenovan˝ ji p¯itom prohlaöuje za sotva p¯ijatelnou,63 druh˝ vzn·öÌopr·vnÏnou n·mitku: I˙nia jmenovan· dohromady s jak˝msi AndronÌkem,coû je jmÈno typickÈ pro propuötÏnce, byla spÌöe propuötÏnkou rodu Iuni˘a nikoli aristokratka.64

N·mitek se vöak nabÌzÌ vÌce.65 I˙nia z Pavlova listu jistÏ nebyla majitel-kou domu, protoûe ti jsou jako takovÌ Pavlem jasnÏ identifikov·ni.66 Pokud

61 VAN DER VEKEN (1934).62 PIR2 I 861. K vÏci samÈ srv. v˝öe na s. 38n.63 KOESTERMANN 1968, s. 349.64 ECK 1971, s. 392. TÌmto, podle mÏ p¯ijateln˝m, p¯edpokladem je ovöem proble-

matizov·no v˝öe na s. 39 s pozn. 18 zmÌnÏnÈ pojetÌ, podle nÏhoû tato I˙nia, a tedyi AndronÌkos, byli sami apoötoly, kte¯Ì k¯esùanstvÌ p¯ijali d¯Ìve neû Pavel. Nelzetotiû poËÌtat s tÌm, ûe by se k¯esùanstvÌ p¯ed zah·jenÌm pr·vÏ Pavlovy Ëinnosti p¯ÌliööÌ¯ilo mimo Palestinu, takûe by tato I˙nia, bez ohledu na to, zda byla Ëi nebylaéidovkou, musela b˝t propuötÏna rodem Iuni˘ a potÈ p¯ijÌt do Palestiny v kr·tkÈmmezidobÌ mezi zah·jenÌm a vyvrcholenÌm JeûÌöovy Ëinnosti a p¯ijetÌ k¯esùanstvÌPavlem. To samoz¯ejmÏ nenÌ nemoûnÈ, ale ani p¯Ìliö pravdÏpodobnÈ.

65 A to, i kdyû pustÌm ze z¯etele jednu okolnost, kter· sama problematizuje hnednÏkolik z Jannem probÌran˝ch p¯Ìpad˘, totiû ot·zku, kdy se v˘bec k¯esùanstvÌ v ÿÌ-mÏ zaËalo öÌ¯it. Podle Janneho p¯edstav by to totiû muselo b˝t velmi brzy, nejpozdÏ-ji hned na poË·tku 40. let 1. stol. Jelikoû se vöak p¯i ¯eöenÌ tÈto ot·zky nelze op¯Ìto û·dnÈ hmatatelnÈ indicie, k Ëemuû srv. nap¯. v˝klad BROWNŸV (2004, s. 92nn.),ponech·m ji stranou a soust¯edÌm se na informace t˝kajÌcÌ se p¯Ìmo v˝öe probran˝chpostav, kterÈ Janne za k¯esùany povaûoval.

66 Srv. Rom. 16,3ñ5 a 16,10ñ11. Jde o manûelsk˝ p·r Aquilu a Priscillu a d·leAristob˙la a Narkissa, kte¯Ì ovöem urËitÏ k¯esùany nebyli, protoûe jejich jmÈna jsoupouûita spÌöe jen k identifikaci dom˘, v nichû nÏjacÌ k¯esùanÈ slouûili.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0045

46 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

jde o Iunii Lepidu, Janneho v˝klad je v jednom detailu zav·dÏjÌcÌ, tvrdÌ totiû,ûe o nÌ cÌsa¯ nerozhodl,67 nicmÈnÏ Tacitus se k jejÌmu osudu uû v˘bec nevra-cÌ, takûe to je samoz¯ejmÏ moûnÈ, ale nikoli jistÈ. S p¯edstavou, ûe byla k¯es-ùankou, by vöak bylo p¯edevöÌm tÏûko sluËitelnÈ, pokud byla knÏûkou AthÈ-ny Polias v AthÈn·ch, ani to vöak nenÌ jistÈ.68 Janne ovöem operoval i s jejÌmp¯Ìbuzenstvem, nicmÈnÏ informace, kterÈ zn·me z jin˝ch neû jÌm citovan˝chpramen˘, p¯ibliûujÌ okolnosti, kterÈ on povaûoval za z·hadnÈ, a tudÌû ukazu-jÌcÌ na to, ûe mohlo jÌt o k¯esùany, ve skuteËnosti vöak takovÈ nejsou. AppiusSilanus se stal obÏtÌ buÔ intrik Messalinin˝ch a Narkissov˝ch, anebo svÈhopostavenÌ potenci·lnÌho soka Claudiova.69 Sestra, s nÌû mÏl p·chat incest Lu-cius, byla dle Tacita ÑjistÏ sliËn· a prostop·ön·ì,70 takûe o nepochopenÌ k¯es-ùanskÈ praxe v tomto p¯ÌpadÏ nejspÌöe neölo, a to ani ve svÏtle Tacitovaup¯esnÏnÌ, ûe ölo o Ñne ne¯estnou, ale netajenou l·sku sourozenc˘ì.71 NavÌc

67 JANNE 1933, s. 337 s pozn. 3.68 TvrdÌ to bez odkazu na pramen KOESTERMANN (1968, s. 349), nicmÈnÏ pokud

jÌm je IG IIñIII2 4242, pak jÌ b˝t nemusela, protoûe jde, navzdory PIR2 I 861, spÌöeo vÏnov·nÌ Iunii LepidÏ od knÏûky AthÈny Polias: [ � I]oyn¯an Lep≠dan | Seilano◊Torkoy°|toy uygat≠ra …≠r[eia] | � Auhn£q Pol[i]°doq | � Ioyn¯a Me[g¯sth Z]µ-nv|noq S[oyni]≠vq | uy[g°th]r (ÑIunii LepidÏ, dce¯i Silana Torquata, (vÏnuje)knÏûka AthÈny Polias I˙nia MegistÈ, dcera ZÈnÛna ze S˙niaì; p¯ekl. IP). TakÈ data-ce je nejist·, dle PIR2 I 861 s odkazem na autoritu Mommsenovu snad poch·zÌz doby vl·dy Claudiovy, coû by Ëas na eventu·lnÌ pozdÏjöÌ konverzi poskytovalo.

69 Tyto intriky lÌËÌ SUET. Div. Claud. 37,2 a CASS. DIO LX 14,3ñ15,1, kterÈûtozpr·vy JANNE (1933, s. 339, pozn. 2) registroval, ale pouk·zal na to, ûe nÏkterÈ okol-nosti jsou podez¯elÈ, zejmÈna pr·vÏ ˙dajn· spolupr·ce Narkissova s Messalinou, jaksi vöiml uû GROAG (1899, s. 2793n.). Janne tak konkrÈtnÏ Cassia Diona podezÌral, ûemotiv, totiû vzep¯enÌ se milostn˝m choutk·m Messalinin˝m, si vymyslel, protoûe vesv˝ch pramenech nalezl zpr·vy jen o nejasnÈm zloËinu (totÈû mÏl ostatnÏ uËiniti v p¯ÌpadÏ IuliinÏ, dle CASS. DIO LX 18,4 obÏti Messalininy û·rlivosti). SouËasnÈautoritÏ vöak tento motiv tak podez¯el˝ nep¯ipad·, srv. LEVICK 2015, s. 66: Ñ[t]hislooks like mechanically applied embroidery at first, but if a sexual relationship wasadvantageous to Messalina, the story may be trueì, zatÌmco u DOREYHO (1966,s. 147), podle nÏhoû tato lÌËenÌ nelze br·t v·ûnÏ, nach·zÌm jistÏ pravdÏpodobnÏjöÌkonstrukci, totiû pr·vÏ ûe Appius mohl b˝t vnÌm·n jako potenci·lnÌ sok Claudi˘v,a navÌc mohl b˝t zapleten do spiknutÌ Scribonianova a Vinicianova, kterÈ propuklov otev¯enou vzpouru vz·pÏtÌ po AppiovÏ popravÏ (srv. CASS. DIO LX 15,2ñ3 a SUET.Div. Claud. 13,2).

70 TAC. Ann. XII 4,1: sane decora et procax (p¯ekl. AntonÌna MINAÿÕKA a Anto-nÌna HARTMANNA, s. 292).

71 TAC. Ann. XII 4,2: fratrumque non incestum, sed incustoditum amorem (p¯ekl.AntonÌna MINAÿÕKA a AntonÌna HARTMANNA, s. 292).

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0046


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

tento Lucius z¯ejmÏ sp·chal sebevraûdu.72 Povahu Domitie Lepidy srovn·valTacitus s Agrippininou, a to s tÌm, ûe se od sebe nikterak neliöily,73 Ëehoû sijeötÏ Willenb¸cher ve svÈ argumentaci vÏdom byl,74 ale Janne na to nikteraknereflektoval, aËkoli se to p¯Ìliö nesluËuje s jÌm s oblibou uûÌvan˝m argu-mentem o povahov˝ch vlastnostech tÏchto ˙dajn˝ch k¯esùan˘.75 A k sebe-vraûdÏ tato Lepida pro zmÏnu nab·dala Messalinu.76 Pompeius, zahrnut˝ doSuetoniova seznamu osob odsouzen˝ch Claudiem na z·kladÏ jen nejistÈho,ale dle Janneho bezpochyby v kaûdÈm p¯ÌpadÏ totoûnÈho, obvinÏnÌ a bezmoûnosti obhajoby,77 byl podle informace u tÈhoû Suetonia bezprost¯ednÏn·sledujÌcÌ Ñubod·n p¯i souloûi s mladiËk˝m mil·Ëkemì.78 NavÌc Janne jed-nu obÏù na tomto seznamu ze sv˝ch ˙vah vynechal: Iulii Livillu, s nÌû jejÌbratr Caligula jednak ÑpÏstoval ne¯estn˝ stykì a jednak ji ÑËasto s·m d·valnapospas sv˝m zvrhlÌk˘mì.79 A dlouholetÈ truchlenÌ, s nÌmû operoval nejenJanne v p¯ÌpadÏ Pomponie Graeciny, ale pr·vÏ on i v p¯ÌpadÏ dalöÌch osobnav·zan˝ch na Iunii Lepidu,80 z¯ejmÏ nebylo tak v˝jimeËnÈ, aby je bylomoûnÈ povaûovat za zn·mku k¯esùanstvÌ tÈ kterÈ osoby.81

72 Explicite to tvrdÌ TAC. Ann. XII 8,1, z formulace u SUET. Div. Claud. 29,2: Si-lanus Ö morique Ö coactus to v z·sadÏ plyne tÈû, byù ne jednoznaËnÏ, a ani SEN.Apoc. 8,2, podle nÏhoû Claudius Silanum Ö occidit, to vlastnÏ nevyluËuje.

73 Srv. TAC. Ann. XII 64,3.74 Srv. WILLENB‹CHER 1913, s. 367.75 Srv. v˝öe s. 38 v pozn. 15 a na s. 40.76 Srv. TAC. Ann. XI 37,3.77 SUET. Div. Claud. 29,1, k nÏmuû srv. v˝öe na s. 37 n.78 SUET. Div. Claud. 29,2: Pompeius in concubitu dilecti adulescentuli confossus

est (p¯ekl. Bohumila RYBY, s. 265). Jeho bratr Piso, k nÏmuû srv. v˝öe s. 38 v pozn.15, byl jednak quindecemvirem sacris faciundis a oûenil se s dcerou augura (srv.CIL VI 31723) a jednak nepohrdl azylem Vestina chr·mu, byù ho p¯ed stoupenciOthonov˝mi nakonec nezachr·nil (srv. TAC. Hist. I 43,2). A o jejich otci CrassoviFrugi, k nÏmuû srv. v˝öe s. 38 v pozn. 15, se DOREY (1966, s. 147n.) jistÏ opr·vnÏnÏdomnÌval, ûe mohl, stejnÏ jako Appius Silanus, touûit po vl·dÏ.

79 SUET. Calig. 24,1: consuetudinem stupri fecit a 24,3: quas saepe exoletis suisprostraverit (p¯ekl. Bohumila RYBY, s. 212 a 213). TÌm vöak, pravda, nelze vylouËit,ûe se zrovna ona k¯esùankou nemohla st·t aû po CaligulovÏ smrti.

80 Srv. v˝öe na s. 38.81 K Pomponii srv. zejmÈna v˝klad WANDINGERŸV (1873, s. 35nn.), kter˝ pouka-

zuje na nÏkterÈ aspekty, jimiû se z·konem p¯edepsan˝ smutek mohl podobat zp˘so-bu ûivota vypl˝vajÌcÌmu z p¯ijetÌ k¯esùanstvÌ, zejmÈna odloûenÌ ozdob a stranÏnÌ seve¯ejnÈ z·bavy. U MORAVOV…-BARBU (2000, s. 343) nach·zÌm domnÏnku, zda Pom-ponii nemÏl na mysli SEN. Cons. ad Helv. 16,2, kdyû kritizuje ûeny, jejichû truchlenÌ

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0047

48 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Lucius Iunius Silanus Torquatus sp·chat sebevraûdu dle Tacita odmÌtl,nicmÈnÏ sv˝m vrah˘m kladl tuh˝ odpor a musel b˝t p¯emoûen hrub˝m n·-silÌm.82 To prvnÌ by s jeho p¯Ìpadn˝m k¯esùanstvÌm bylo velmi dob¯e sluËi-telnÈ, to druhÈ vöak jen obtÌûnÏ, stejnÏ jako to, ûe z¯ejmÏ projevoval nÏjakÈvlada¯skÈ ambice. Kr·tce p¯ed touto afÈrou totiû Piso odrazoval svÈ spolu-spiklence od ˙kladnÈ vraûdy Nerona ve prospÏch ve¯ejnÈ proto, aby ze situa-ce nemohl profitovat pr·vÏ Silanus.83 JeötÏ z·vaûnÏjöÌ p¯ek·ûkou vöak jefakt, ûe od roku 60 n·leûel ke knÏûskÈmu bratrstvu Salii Palatini.84 Z pozdÏj-öÌho pramene vypl˝v·, ûe Silanov˝m ûalobcem i svÏdkem proti nÏmu byljeho uËitel, stoick˝ filozof HÈliodÛros,85 z toho vöak uû nic dalöÌho vyvoditnelze.

Argumentaci ke Calpurniovi Fabatovi nepovaûoval za pr˘kaznou ani s·mJanne.86 Z·sadnÌ ot·zkou nicmÈnÏ je, zda je p¯ijatelnÈ, ûe by z Pliniova dopi-su o k¯esùanech87 naprosto nijak nevyplynulo, ûe dÏdeËek Pliniovy aktu·lnÌmanûelky byl k¯esùan, navÌc dÏdeËek, v jehoû domÏ pravdÏpodobnÏ bylajako sirotek vychov·na,88 takûe by nejspÌöe byla k¯esùankou i ona sama?D·le je t¯eba p¯ipomenout, ûe to, zda byl k¯esùanem Flavius Clemens, nenÌjistÈ, ba spÌöe naopak,89 ËÌmû se problÈmem st·v·, respektive nelze operovats tÌm, ûe jÌm nenÌ, Fabat˘v knÏûsk˝ post. NavÌc jeho kariÈra zas tak chud·

ukonËila aû jejich smrt. Je ovöem pravda, ûe Seneca p¯Ìmo ¯Ìk·, ûe tyto ûeny truchli-ly pro ztracenÈ syny, na coû ostatnÏ poukazuje i Wandinger, kdyû odmÌt· podobnostp¯Ìpadu Pomponiina s nÏkter˝mi konkrÈtnÌmi obdobn˝mi, v nichû dotyËnÈ ûenytakÈ ztratily nÏkoho p¯ÌbuznÈho. V Ëem je ale tato Senecova zpr·va totoûn· s Ta-citovou (viz odkaz v˝öe s. 38 v pozn. 16) je p¯Ìm· zmÌnka smuteËnÌho öatu, kter˝mÏla nosit Pomponia i ûeny, k nimû se vztahoval Seneca. Ch·pat Tacitovu zpr·vujen jako neporozumÏnÌ k¯esùanskÈmu postoji k ûivotu tedy asi nelze.

82 Srv. TAC. Ann. XVI 9,2.83 Srv. TAC. Ann. XV 52,1ñ2.84 Srv. CIL VI 2002, ¯. 8 a k tomu MOMMSEN 1903, s. 128n.85 Schol. ad Iuvenal. I 33 komentuje slova magni delator amici a p¯Ìpad HÈ-

liodÛr˘v uv·dÌ jako jeden z moûn˝ch v˝klad˘. Nejistota ale tkvÌ v tom, zda ho lzek tÏmto slov˘m vzt·hnout, vÏc sama je konstatov·na bez stÌnu pochybnosti.

86 Srv. JANNE 1933, s. 343.87 Tedy PLIN. Epist. X 96, k nÏmuû d·le srv. nÌûe s. 58 v pozn. 129.88 K domnÏnce, ovöem velmi p¯esvÏdËivÈ, jeû sama je staröÌho data, srv. SHELTON

2013, s. 255nn. A srv. i tamtÈû, s. 257n. post¯ehy tÈto badatelky k FabatovÏ reakci,kterou Plinius z¯ejmÏ oËek·val, na zpr·vu o tom, ûe jeho vnuËka potratila. P¯i vöÌoöemetnosti takovÈho argumentu si trouf·m tvrdit, ûe s p¯edstavou, ûe Fabatus bylk¯esùan, p¯Ìliö dohromady nejde.

89 Srv. odkaz v˝öe na s. 35 v pozn. 2.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0048


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

nebyla, vezme-li se v potaz jen obdobÌ p¯ed vypuknutÌm afÈry, jeû naopak hoz¯ejmÏ o jejÌ zd·rnÈ pokraËov·nÌ p¯ipravila.90 A vÌce mÈnÏ samoz¯ejmÈ je,ûe oslavu jeho narozenin mohlo zdrûet i cokoli jinÈho, neû jen jeho vlastnÌodmÌt·nÌ, implikuje-li v˘bec dotyËn· formulace pr·vÏ zdrûenÌ oslavy.

Pokud jde o Cornelia Marcella, je opÏt zav·dÏjÌcÌ dojem, kter˝ Janne na-vozuje, ûe zem¯el za z·hadn˝ch okolnostÌ. Tacitus o nich vlastnÏ ani neinfor-muje, nar·ûka na nÏ je totiû souË·stÌ Othonovy ¯eËi proti Galbovi, v nÌû jevypoËteno osm zavraûdÏn˝ch vËetnÏ uzurp·tora Nymphidia, vöichni buÔv provincii, nebo nÏkde, kde st·li v Ëele vojska Ëi mohli jinak hrozit cobykonkurenti st·vajÌcÌho principa.91 N·pisy, kterÈ mÏl Janne na mysli,92 zaseneobsahujÌ v˝Ëet zast·van˝ch ˙¯ad˘, ale jeden zast·van˝ aktu·lnÏ, takûe nachudost jeho ˙¯ednÌ kariÈry z nich usuzovat nelze. A navÌc je prvnÌ z nichvÏnov·nÌm bohyni Concordii a druh˝ nejspÌöe Cere¯e.93

ProblÈmem je i moûnost identifikace Tacitova Marcella s tÌm, kter˝ vystu-puje ve SkutcÌch Petrov˝ch, a to i v r·mci samotnÈ Janneho argumentace,tedy odhlÈdnuto od ot·zky, zda v˘bec jde o historickou postavu.94 Nero totiûtohoto Marcella do provincie poslat nehodlal, takûe by tam musel b˝t vysl·naû Galbou, jÌmû tam mÏl b˝t bÏhem jeho kr·tkÈ vl·dy z·roveÚ i zabit. ée byNero sv˘j slib nedodrûel, jak s tÌm operoval Janne, povaûuji za nouzovÈ,a proto samo o sobÏ nepravdÏpodobnÈ ¯eöenÌ. K samotnÈ moûnosti tÈto iden-tifikace se vöak Janne propracoval nÏkolika z·sahy do diskuse o SkutcÌch sa-motn˝ch, nezd· se vöak, ûe by s nimi uspÏl.95

90 Srv. odkaz v˝öe s. 39, pozn. 22 a k tomu SHERWIN-WHITE (1966, s. 264), kter˝ jikomentuje slovy Ñfull equestrian military careerì, kter· teprve vinou probÌranÈ afÈ-ry konËÌ abruptnÏ menöÌm spr·vcovsk˝m ˙¯adem. A d·le srv. PLIN. Epist. VIII 10,3,a to jednak k Pliniovu lichocenÌ stran Fabatovy vlastnÌ kariÈry, dosti zvl·ötnÌmu,pokud by se jÌ jako k¯esùan snaûil vyhnout, a jednak k oËek·v·nÌ jeho oËek·v·nÌ, ûei jejich spoleËnÌ potomci budou o kariÈru usilovat.

91 Srv. odkaz v˝öe s. 40, pozn. 28. GROAG (1900, s. 1406, Ë. 262) ostatnÏ p¯Ìmo¯Ìk·, ûe Marcellus z¯ejmÏ v Hispanii velel legii.

92 CIL X 7192 = ILS 6767; CIL X 7266.93 V CIL X 7266 je totiû ze jmÈna bohynina v ¯. 1 viditeln· jen spodnÌ polovina

prost¯ednÌho E a p¯ilehlÈ spodnÌ Ë·sti obou okolnÌch R.94 NepochybnÏ nejen dle ECKA (1971, s. 395n. v pozn. 82) nikoli. A u DOST¡LOV…

(2003, s. 121 v pozn. 64) lze konzultovat odkazy na autority, podle nichû je pr·vÏp¯Ìtomnost p¯Ìznivc˘ k¯esùanstvÌ z v˝öe postaven˝ch vrstev spoleËnosti jednouz indiciÌ toho, ûe tyto Skutky poch·zejÌ aû z konce 2. stol.

95 K obecnÈmu r·mci tÈto diskuse srv. v˝öe s. 41 v pozn. 30, pokud jde o totoû-nost Marcellovu, DOST¡LOV¡ (2003, s. 107 v pozn. 15) z¯ejmÏ p¯ijÌm· jeho ztotoûnÏ-nÌ s prokonzulem Bith˝nie Graniem Marcellem, jejÌ odkaz na PIR2 G 211 je vöak

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0049

50 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

JeötÏ vratöÌ je pak moûnost jeho identifikace se sen·torem Pudentem, m·-li to b˝t postava uû z 1. stol. Uû sama tradice, ûe pr·vÏ on byl hostitelem Pet-rov˝m v ÿÌmÏ, je jen nep¯Ìm·.96 O jeho p¯in·leûitost k rodu Corneli˘ lzetakÈ s ˙spÏchem pochybovat: jmÈno C. Marius Pudens Cornelianus97 totiûspÌöe nosil Ëlen rodu Corneli˘ pouze adoptovan˝ do rodiny Mari˘ Pudent˘98

v tomto smyslu zav·dÏjÌcÌ, neb s·m tamtÈû û·dnou zmÌnku k tÈto moûnosti nenach·-zÌm. Kaûdop·dnÏ vöak sdÌlÌm JANNEHO (1933, s. 347n.) n·mitku, ûe p¯es jistou po-dobnost ÑsochovÈì afÈry, do nÌû byl tento Granius Marcellus zapleten a k nÌû srv.TAC. Ann. I 74,3, nenÌ moûnÈ pr·vÏ tohoto prokonzula (dle Janneho i TAC. Ann.I 74,1 praetora, nicmÈnÏ srv. PIR2 G 211) roku 15 povaûovat za p¯edobraz Marcellatradice specificky k¯esùanskÈ a ¯ÌmskÈ. OstatnÏ i okolnosti, kterÈ uv·dÌ DOST¡LOV¡(2003, s. 130n., pozn. 118), jsou vposledku takÈ indiciÌ ¯ÌmskÈho p˘vodu tÏchtoSkutk˘. V tomto ohledu tedy alespoÚ v˝chodisko Janneho argumentace povaûujiprozatÌm za p¯ijatelnÈ, byù nap¯. to, jak se on s·m vzt·hl k ÑsochovÈì afÈ¯e (viz v˝öes. 41 n.), za öùastnÈ ¯eöenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nepovaûuji.

96 Dle BARNESE (1900, s. 72nn.) je zaloûena p¯edevöÌm na existenci t¯Ì pam·tek.PrvnÌ je kostel sv. Pudenziany stojÌcÌ na mÌstÏ orato¯e z¯ÌzenÈ p˘vodnÏ v domÏ Pu-dentovÏ (vÏc sama m· b˝t doloûena texty Barnesem jen velmi v·gnÏ odkazovan˝mi,ale zde je prozatÌm moûnÈ jeho argumentaci p¯ijmout bez dalöÌho ovÏ¯enÌ; k sa-motnÈmu n·zvu vöak srv. i nÌûe s. 51 v pozn. 99). V nÏm se nach·zela mozaika ze 4.stol. zobrazujÌcÌ pr·vÏ Petra (k nÌû srv. v˝öe s. 43, pozn. 45, zde je vöak t¯eba dodat,ûe sama postava na mozaice jako Petr identifikov·na nenÌ, k identifikaci nicmÈnÏsrv. DE ROSSI 1867, s. 43n.). Druhou je d¯evÏn˝ olt·¯, ˙dajnÏ Petr˘v, jehoû jedna des-ka je dodnes dochov·na pr·vÏ v PudenzianÏ a zbytek v Later·nu, kam mÏl b˝t p¯e-mÌstÏn ve 4. stol. ée jde o totÈû d¯evo, bylo v 19. stol. ovÏ¯eno, a ûe jde skuteËnÏo olt·¯ Petr˘v, m· kromÏ toho, ûe ve 4. stol. o tom nikdo nepochyboval, dokl·dat to,ûe byl peËlivÏ uchov·v·n, aËkoli jinak se (ovöem dle Barnesovy vlastnÌ argumenta-ce) standardnÏ pouûÌvaly olt·¯e kamennÈ. A t¯etÌ je tak zvan· sella gestatoria, dnesuloûen· ve Vatik·nu, zpr·vy o nÌû ale sahajÌ jen do 4. stol. (jeötÏ staröÌ moûnÈ nar·û-ky na ni ale cituje DE ROSSI 1867, s. 33nn.). I Barnes d·le p¯izn·v·, ûe, uû blÌûe ne-specifikovanou, tradici (srv. vöak i DE ROSSI 1867, s. 36, z jehoû v˝kladu plyne, ûejde jen o domnÏnku badatele 19. stol.), podle nÌû mÏlo jÌt o sen·torskÈ k¯eslo daro-vanÈ Pudentem Petrovi, zpochybnili v jeho dobÏ staroûitnÌci (DE ROSSI 1867, s. 36n.lÌËÌ totÈû jako sv˘j vlastnÌ v˝zkum). P¯esto vöak trv· na tom, ûe poch·zÌ z doby apo-ötolskÈ a byla umÌstÏna v PudenzianÏ.

97 Srv. odkaz v˝öe s. 43, pozn. 49.98 DE ROSSI (1867, s. 46); BARNES (1900, s. 31); MARUCCHI (1912, s. 863) a z¯ejmÏ

i JANNE (1933, s. 353) byli sice p¯esvÏdËeni, ûe se p˘vodnÏ musel jmenovat Corne-lius Pudens, ale to je moûnost, kterou, jak vypl˝v· ze struËnÈho n·stinu aktu·lnÌchznalostÌ o vytv·¯enÌ jmen adoptovan˝ch osob u LINDSAYE (2009, s. 87nn.), pouzenelze vylouËit. StandardnÌm, byù leckdy nedodrûovan˝m, zp˘sobem vöak bylo p¯i-pojenÌ p˘vodnÌho gentilicia rozöÌ¯enÈho p¯Ìponou -ianus ke jmÈnu adoptivnÌho otce.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0050


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

a existenci Cornelie Pudentianetis (nikoli Pudentiany) poh¯benÈ ve 4. stol.v Callixtov˝ch katakomb·ch nelze povaûovat za doklad existence rodu Cor-neli˘ Pudent˘ v 1. stol.99 Ani jmÈno Pudens figurujÌcÌ ve druhÈm listu TÌ-motheovi nenÌ autentick˝m dokladem existence souËasnÌka apoötol˘ tohojmÈna, tento list totiû neb˝v· poËÌt·n mezi autentickÈ listy Pavlovy a nap¯.Vouga jej datuje do obdobÌ 100ñ140,100 a ostatnÏ i sama tradice, na niû seodvol·v· Janne, nabÌzÌ i jin· ¯eöenÌ, kter· rozpor v nÌ eliminujÌ ve prospÏch2. stol.101 éil-li ovöem jak˝ k¯esùan jmÈnem Pudens uû v 1. stol., pak je nej-spÌöe t¯eba zohlednit p¯i jakÈmkoli pokusu o jeho identifikaci tradici ¯eckou,kter· ho prohlaöuje za muËednÌka a jednoho ze sedmdes·ti uËednÌk˘ vysla-n˝ch JeûÌöem, aby hl·sali jeho uËenÌ,102 p¯iËemû je tÏûko p¯edstavitelnÈ, ûeby takto byl uchopen ¯Ìmsk˝ sen·tor.103

P¯esvÏdËenÌ d¯ÌvÏjöÌch badatel˘ z¯ejmÏ vych·zÌ z toho, ûe Gaius Marius jako prvnÌv˝znamn˝ nositel tohoto jmÈna nemÏl cognomen, a tudÌû i tento Marius musel p¯e-vzÌt to svÈ ze svÈho p˘vodnÌho jmÈna, tedy podobnÏ jako se nap¯. Titus PomponiusAtticus po adopci Quintem Caeciliem, kter˝ cognomen takÈ nemÏl, stal QuintemCaeciliem Pomponianem Attikem, k Ëemuû srv. CIC. ad Att. III 20,insrc. (po¯adÌobou p¯ipojen˝ch jmen je ale obr·cenÈ!). PozdÏjöÌ MariovÈ ale uû evidentnÏ cogno-men mÏli, jako nap¯. pokraËovatel ve Suetoniov˝ch ûivotopisech Marius Maximus.A jmÈno Pudens je souËasnÏ doloûeno v nÏkolika ¯Ìmsk˝ch rodech, k Ëemuû srv.MARUCCHI 1912, s. 862.

99 Ke spr·vnÈ podobÏ jejÌho jmÈna srv. v˝öe s. 43 v pozn. 46, proËeû tÌm samo-z¯ejmÏji nejde p¯Ìmo o ˙dajnou Pudentovu dceru Pudentianu, kter· mÏla dle Act. SS.Pudent. et Praxed. 4 [ASS V 4, p. 300] b˝t poh¯bena vedle otce v katakomb·ch Pris-cillin˝ch. A k dalöÌmu problÈmu srv. v˝klad EDMUNDSONŸV (1913, s. 246n.), z nÏjûplyne, ûe i samotn˝ n·zev sv. Pudenziany vznikl p¯Ìmo ze jmÈna Pudentova, a nikolize jmÈna jeho dcery, jiû ale on s·m prohl·sil za historickou, a to s odvol·nÌm na pra-meny popisujÌcÌ situaci 4. a 5. stol. a zmiÚujÌcÌ existenci vöech t¯i hrob˘, tedy Pu-dentova, Pudentianina a Praxedina, pr·vÏ v Priscillin˝ch katakomb·ch. K moûn˝mokolnostem vzniku akt sam˝ch d·le srv. LLEWELLYN (1976).

100 VOUGA 1997, s. 16.101 Srv. v˝öe s. 42 s pozn. 42 a 43 a k tomu Act. SS. Pudent. et Praxed. 1 [ASS V 4,

p. 299], kde je dle JANNEHO (1933, s. 350 a 351) Pudens oznaËen jako frater nosteret amicus apostolorum, bollandistick˝ editor vöak dal p¯ednost ËtenÌ frater noster etamicus, apostolorum [cultor], kterÈ, jak vypl˝v· z comm. ad loc. [ASS V 4, p. 301,not. b], m· takÈ jistou oporu v rukopisnÈ tradici. A informaci, ûe byl a B. Paulo do-ctus opravil na a B. Pio doctus, tedy jmÈnem ¯ÌmskÈho biskupa v polovinÏ 2. stol.,k Ëemuû srv. comm. ad loc. [ASS V 4, p. 301, not. c] i ß2 p¯edmluvy [ASS V 4,p. 296sq.].

102 Srv. Luc. 10,1ñ24 a d·le PS.-DOROTH. Synops. de vit. et mort. prophet. p. 143,1ñ4 Schermann a Synax. Eccl. Const. mens. April. 14,1, kde je Pudentovo muËednic-

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0051

52 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Dob¯e podloûena nakonec nenÌ ani identifikace Marcella ze Skutk˘ Petro-v˝ch s tÌmto Pudentem. Vazba na d˘m Aquily a Priscilly je totiû v tradiciMarcellovÏ jen velmi pofidÈrnÌ, ve SkutcÌch Petrov˝ch je totiû zmÌnÏn jencoby mÌsto pobytu dvou ûen, kterÈ jako jedny z m·la a na rozdÌl od Marcellaneodpadly k äimonu M·govi, a to d¯Ìve neû v˘bec samotn˝ Marcellus vstou-pÌ do dÏje.104

Postavou, kterou se Janne v˘bec nezab˝val, je Vulcacius Tullinus. TÌmjistÏ nechtÏl mlûit, jen o nÏm z¯ejmÏ nezjistil nic, co by svÏdËilo o tom, ûe bytakÈ mohl b˝t k¯esùanem, a proto ho vynechal. Lze se vöak opr·vnÏnÏ do-mnÌvat, ûe v p¯ÌpadnÈm procesu s k¯esùany by jimi byli vöichni obûalovanÌ,a nikoli jen nÏkte¯Ì, zvl·ötÏ pokud spolu sdÌleli verdikt, a ten tento sdÌlel spo-leËnÏ s Marcellem a Fabatem. Je tedy namÌstÏ ovÏ¯it, zda nÏco naopak ne-svÏdËÌ proti tomu, ûe mohl b˝t k¯esùanem. Tacitus ovöem zmiÚuje uû pouzetribuna lidu v roce 69 Vulcacia Tertullina,105 coû m˘ûe a nemusÌ b˝t tent˝û,obvykle vöak b˝vajÌ ztotoûÚov·ni.106 Politick· aktivita se vöak s k¯esùan-stvÌm p¯Ìliö kompatibilnÌ nezd·.

tvÌ spolu s Aristarchem a Trofimem a samotn˝m Pavlem, p¯iËemû vöichni mÏli b˝tsùati, datov·no do doby vl·dy Neronovy. Na DÛrothea coby autoritu se p¯itom od-vol·v· i Synaxarion, v nÏmû p¯Ìmo figuruje i ˙daj o p¯in·leûitosti onÏch t¯Ì k sedm-des·ti uËednÌk˘m, zatÌmco v textu Pseudo-DÛrotheovÏ figuruje dle SchermannovakritickÈho apar·tu tent˝û ˙daj jako okrajov· glosa. Naproti tomu lÌËenÌ Act. SS. Pu-dent. et Praxed. 1 fin. [ASS V 4, p. 299] PudentovÏ muËednickÈ smrti nenasvÏdËuje.

103 Ani ¯eöenÌ EDMUNDSONOVO (1913, s. 247), kter˝ prohl·sil Pudenta z akt za synaPudenta z 2Tim. 4,21, tak nelze p¯ijmout, stejnÏ jako identifikaci tohoto Pudentaa spolu s nÌm zmÌnÏnÈ Claudie s p·rem, jehoû sÚatek oslavuje MARTIAL. Epigr. IV13 a srv. i XI 53. Ta byla ostatnÏ odmÌt·na uû d¯Ìve, protoûe ve 2. Tim. 4,21 jsoupozdravujÌcÌ ¯ÌmötÌ k¯esùanÈ uvedeni v tomto po¯adÌ: E¤boyloq ka˘ Po’dhq ka˘L¯noq ka˘ Klayd¯a ka˘ o… §delwo˘ p°nteq, proËeû se nezd·, ûe by tito Pudensa Claudia mÏli b˝t manûeli, k Ëemuû srv. EDMUNDSON 1913, s. 244. DalöÌ argumenty,kterÈ uv·dÌ BARNES (1900, s. 41nn.), se tak mohou vztahovat jen k Pudentovi a Clau-dii oslavovan˝m Martialem, jak si byl ostatnÏ Barnes s·m zjevnÏ vÏdom, byù jehodalöÌ konstrukce smÏ¯ujÌcÌ k identifikaci i s k¯esùany t˝chû jmen nejsou ned˘myslnÈ.Jinde (1900, s. 57) pak dom˝ölÌ, ûe Linus jako aktu·lnÌ zastupujÌcÌ hlava ¯ÌmskÈcÌrkve v domÏ PudentovÏ a ClaudiinÏ ûil, a proto je uveden mezi nimi. EDMUNDSON(1913, s. 244) vöak pouk·zal na siln˝ protiargument, totiû ûe samotnÈ epigramy jsoupozdÏjöÌ (k chronologii Martialovy b·snickÈ Ëinnosti spadajÌcÌ aû do 80. a 90. let1. stol. srv. nap¯. CONTE 2003, s. 448), ale i na fakt, ûe jmÈno Claudia bylo ËastÈ.

104 K Janneho p¯edstavÏ o zmÌnce tohoto domu ve SkutcÌch Petrov˝ch srv. v˝öes. 42 v pozn. 41 a k tomu d·le odkaz v˝öe s. 42 v pozn. 40, na onom mÌstÏ se totiûMarcellus teprve s·m v dÏji objevuje.

105 TAC. Hist. IV 9,2.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0052


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Na z·kladÏ tÈto konfrontace Janneho argument˘ s dalöÌmi poznatky tedynelze neû konstatovat, ûe moûnost, ûe obÏtÌ celÈho procesu byli k¯esùanÈ, sev kaûdÈm jednotlivÈm p¯ÌpadÏ jevÌ jako mnohem problematiËtÏjöÌ, neû nako-lik on p¯ipouötÏl. V potaz je vöak moûno vzÌt i dalöÌ okolnosti, zejmÈna for-mulaci obvinÏnÌ vznesenÈho dle Tacita proti Iunii LepidÏ. Podle Janneho öloo incest a provozov·nÌ magie, to druhÈ vöak je ot·zkou. Formulace diri

sacrorum ritus107 je v tomto smyslu podez¯el· uû proto, ûe jinde je TacitusexplicitnÌ a hovo¯Ì p¯Ìmo o magii, nebo aspoÚ o za¯Ìk·v·nÌ.108 JakÈ jinÈ Ñod-pudivÈ ob¯adyì by zde ovöem mohl mÌt na mysli? Jak uû bylo ¯eËeno, Jannesi dal pr·ci s tÌm, aby dok·zal, ûe uû v 1. stol. k¯esùanÈ Ëelili obvinÏnÌ z ma-gie,109 obvinÏnÌm z odpudivosti sv˝ch ob¯ad˘ vöak Ëelili kaûdop·dnÏ takÈ,a to univerz·lnÏji, nikoli jen kv˘li tÏm, kterÈ bylo lze povaûovat za provozo-v·nÌ magie.110 Nelze tedy vylouËit, ûe i Tacitova formulace je ozvukem tako-v˝ch obvinÏnÌ, coû by samoz¯ejmÏ moûnost, ûe obûalovanÌ skuteËnÏ ËeliliobvinÏnÌ z k¯esùanstvÌ, naopak posilovalo.

DalöÌ ot·zkou vöak je, zda tito obûalovanÌ byli obviÚov·ni opr·vnÏnÏ. Jan-neho argumentace totiû vych·zÌ z toho, ûe nÏjak˝ re·ln˝ z·klad tato obvinÏnÌmÏla. Lze ji vöak p¯ijmout jen do tÈ mÌry, ûe z¯ejmÏ nebyla akcÌ dvora, alespÌöe profesion·lnÌch udavaË˘,111 coû ovöem neznamen·, ûe obvinÏnÌ ne-mohla b˝t smyölen·, coû ostatnÏ s·m Tacitus explicite ¯Ìk·.112 Janne asi tuto

106 Srv. HANSLIK 1962, s. 1837, Ë. 16; KOESTERMANN 1968, s. 349; HEUBNER 1976,s. 30.

107 TAC. Ann. XVI 8,2. Jako magickÈ praktiky ovöem b˝v· ch·p·na Ëasto, srv.nap¯. KOESTERMANN 1968, s. 349 nebo MELOUNOV¡ 2012, s. 118 s pozn. 5.

108 K magii srv. TAC. Ann. II 27,2: magorum sacra; VI 29,4: magorum sacra; XII22,1: obiceret Chaldaeos, magos interrogatumque; XII 59,1: magicas superstitionesa v˝öe na s. 44 p¯Ìpad Serviliin; k za¯Ìk·v·nÌ srv. TAC. Ann. IV 22,3: accusata inie-cisse carminibus et veneficiis vecordiam; IV 52,1: devotiones obiectabat; XII 65,1coniugem principis devotionibus petivisset.

109 Srv. v˝öe s. 37 s pozn. 7.110 Srv. ATHENAGOR. Leg. 3,1; TATIAN. Orat. ad Graec. 25,3; FRONT. apud MIN.

FEL. Oct. 9,6ñ7; THEOPH. Ad Autol. III 4,1; Epist. eccl. Lugd. apud EUSEB. CAES. Hist.eccl. V 1,14; 1,26; 1,52; TERT. Apol. 7,1; 8,2ñ3; 8,7; 9,13ñ15 a tÈû IUSTIN. Apol.26,7, kter˝ na nÏ nar·ûÌ v r·mci ˙vahy, zda se jich snad nedopouötÏjÌ heretici. A srv.i Ioann. 6,53ñ56 coby p¯Ìklad textu, kter˝ takov· obvinÏnÌ mohl podnÌtit velmisnadno.

111 Srv. v˝öe na s. 37.112 Srv. TAC. Ann. XVI 8,2 cit. v˝öe s. 36 v pozn. 5. A pozdÏjöÌ autority s tÌm evi-

dentnÏ poËÌtaly takÈ, srv. PIR2 I 861 Ñincesti Ö sed ficti accusataì a KOESTERMANN1968, s. 349: ÑAnschw‰rzungen, anscheinend ohne jeden realen Hintergrundì.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0053

54 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

jeho pozn·mku ch·pe tak, ûe Tacitus nevidÏl v ûivotÏ tajn˝ch k¯esùan˘, kterÈzmiÚoval, û·dn˝ problÈm, ba naopak si vlastnostÌ, kterÈ projevovali navenek,cenil.113 Tacitus vöak v˘Ëi k¯esùanstvÌ projevoval despekt,114 takûe nelze po-ËÌtat s tÌm, ûe by se pr·vÏ k¯esùan˘ zast·val. Jeho tvrzenÌ je tak t¯eba vzÌt v·û-nÏ a obvinÏnÌ povaûovat za smyölen·.

JeötÏ neû postoupÌme k z·vÏru, zb˝v· p¯Ìpad Serviliin, kter˝ v˝bornÏ ilu-struje obecn˝ problÈm, jehoû se pr·vÏ v z·vÏru hodl·m dotknout. Argumen-ty snesenÈ Profumem i Jannem ve prospÏch toho, ûe mohla, nebo snad i mÏlab˝t k¯esùankou, spoËÌvajÌ uû v r·mci jejich argumentace volnÏ vedle tako-v˝ch, kterÈ tuto moûnost v podstatÏ vyluËujÌ. Jak bylo ¯eËeno v˝öe, Serviliase bÏhem vyöet¯ov·nÌ dovol·vala cÌsa¯ova boûstvÌ a svÈho naprostÈho srozu-mÏnÌ s nÌm a objÌmala olt·¯.115 Mohlo by se vöak zd·t, ûe k¯esùany mohli b˝taspoÚ oni provozovatelÈ magie, na kterÈ se obr·tila, a ona tak s k¯esùanstvÌmmohla b˝t v kontaktu a zpronevÏ¯it se mu aû pr·vÏ bÏhem vyöet¯ov·nÌ. I to jevöak problematickÈ ve svÏtle zpr·vy u Cassia Diona, podle nÏhoû se Serviliinotec Soranus Ñprost¯ednictvÌm svÈ dcery oddal i nÏjakÈmu magickÈmu umÏ-nÌ, protoûe kdyû byl nemocen, byla obÏtov·na jak·si obÏùì.116 Proti jeho svÏ-dectvÌ je sice po ruce n·mitka, ovöem zabÌhajÌcÌ uû tÈmÏ¯ do ¯Ìöe spiklenec-k˝ch teoriÌ: onou z·hadnou ÑobÏtÌì by se podle nÌ Cassius Dio mÏl snaûitzatajit, ûe ölo o (v˝öe zargumentovanou) k¯esùanskou modlitbu, protoûezmÌnk·m o k¯esùanstvÌ jako takovÈm se podle nÏkter˝ch badatel˘ ˙myslnÏvyh˝bal.117 S·m vöak tuto p¯edstavu nesdÌlÌm.

Z·vÏrem se tedy nabÌzÌ ot·zka, zda v˘bec lze rozhodnout, jestli v˝öe pro-branÌ ËlenovÈ sen·tnÌ aristokracie mohli, Ëi nemohli b˝t k¯esùany. Jak uû bylo¯eËeno, modernÌ b·d·nÌ s nimi coby k¯esùany nepoËÌt·, a na z·kladÏ n·mitek,kterÈ zde byly vzneseny, se to zd· naprosto opr·vnÏnÈ. U vöech postav p¯Ìmozapleten˝ch do afÈry i u vÏtöiny ostatnÌch, na nÏû Janne v r·mci svÈ argu-mentace poukazoval, byly odhaleny okolnosti, kterÈ jsou s p¯edstavou, ûe öloo k¯esùany, p¯inejmenöÌm obtÌûnÏ sluËitelnÈ. Jedin˝m momentem, jÌmû by ho

113 K Ëemuû srv. zejmÈna JANNE 1933, s. 341n.114 Srv. TAC. Ann. XV 44,2ñ5.115 Srv. v˝öe na s. 44.116 CASS. DIO LXII 26,3: ka˘ mage’mat¯ tini di¢ t∑q uygatrŒq kexrhm≠noq,

Øpeid∂ nosµsantoq a⁄to◊ uys¯an tin¢ Øu’santo (p¯ekl. IP).117 K jakÈmukoli p¯ehledu öi¯itel˘, leckdy vÏhlasn˝ch, tÈto spikleneckÈ teorie ani

polemice s nimi zde nenÌ prostor, musÌ postaËit jeden recentnÌ a souËasnÏ v ËeötinÏdostupn˝, totiû BARNES 2009, s. 214, jehoû argument souËasnÏ uû na prvnÌ pohledjejÌ platnost v˘bec nedokazuje.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0054


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

bylo moûnÈ podpo¯it, je Tacitova formulace obvinÏnÌ, kterÈ ovöem bylo z¯ej-mÏ smyölenÈ.118 To by ale spÌöe ukazovalo na to, ûe udavaËi po Ñ˙spÏchuìNeronova pron·sledov·nÌ k¯esùan˘119 zkusili rozöÌ¯it sv˘j reperto·r o tototÌmto pron·sledov·nÌm inspirovanÈ obvinÏnÌ, ale urËitÏ formulovanÈ obecnÏ,protoûe Tacitus s·m o existenci k¯esùan˘ vÏdÏl,120 takûe kdyby byly obÏtiafÈry obvinÏny p¯Ìmo z k¯esùanstvÌ, jistÏ by n·s o tom informoval. S nÏja-k˝m utajov·nÌm podstaty obvinÏnÌ dvorem, o nÏmû v souvislosti s DomitiÌLepidou uvaûoval Willenb¸cher,121 zde poËÌtat nelze, ölo-li o akci a obvinÏnÌudavaË˘.122

Z celÈ Janneho argumentace tedy lze p¯ijmout jen domnÏnku, ûe postavyobvinÏnÈ v afÈ¯e moûn· Ëelily smyölenÈmu obvinÏnÌ inspirovanÈmu soudo-b˝m pron·sledov·nÌm k¯esùan˘, byù ani to nenÌ nikterak pravdÏpodobnÈ. P¯e-sto mu vöak nelze up¯Ìt, ûe nÏkterÈ jeho jednotlivÈ post¯ehy jsou pozoruhod-nÈ. Proto povaûuji za p¯ÌnosnÈ pouk·zat na jistÈ limity, jimiû dosavadnÌb·d·nÌ jako celek trpÌ. Ot·zkou totiû je, jak si vlastnÏ m·me p¯ÌpadnÈho k¯es-ùanskÈho sen·tora 1. stol. p¯edstavovat? Pokud totiû p·tr·me po takov˝ch, ja-k˝m je hrdina v˝öe zmiÚovan˝ch Skutk˘ Petrov˝ch Marcellus anebo jak jsouvylÌËeni v Quo vadis, tedy po pouËen˝ch a se vöemi d˘sledky svÈ k¯esùanstvÌp¯ijÌmajÌcÌch sen·torech, ˙spÏchu se asi nadÌt nelze.

Werner Eck svÈho Ëasu zcela spr·vnÏ pouk·zal na obtÌûe, kter˝m by p¯Ì-padnÌ k¯esùanötÌ sen·to¯i p¯i snaze skloubit svÈ n·boûenstvÌ se sv˝m spole-Ëensk˝m postavenÌm museli Ëelit.123 A jeötÏ lÈpe je ilustruje n·sledujÌcÌpas·û z Hermova past˝¯e, byù v nÌ nenÌ p¯Ìmo identifikov·no, ûe cÌlÌ na k¯es-ùanskÈ sen·tory; pokud by vöak autor nÏjakÈ znal, musela by se jich t˝katkaûdop·dnÏ: ÑTi, kte¯Ì odevzdali ratolesti ze dvou t¯etin suchÈ a z t¯etiny ze-

118 K obÈmu srv. v˝öe s. 53 n.119 ZatÌm neberu v potaz zcela recentnÌ zpochybnÏnÌ i jeho historicity SHAWEM

(2015), o nÏmû se jistÏ bude d·le diskutovat, nicmÈnÏ s·m jeho argumentacÌ p¯e-svÏdËen nejsem. Podez¯elÈ momenty, na nÏû poukazuje, jistÏ podez¯elÈ jsou, ovöemp¯edstava, ûe pron·sledov·nÌ je proto aû pozdÏjöÌ tradicÌ, se zd· ¯eöenÌm aû p¯ÌliösimplicistnÌm. S·m bych se p¯ikl·nÏl k tomu, ûe jeho lÌËenÌ Tacitem je nadnesenÈa snad i mylnÏ nav·zanÈ na poû·r ÿÌma, ale p¯esto vych·zÌ z nÏjakÈ n·silnÈ akceproti ¯Ìmsk˝m k¯esùan˘m, k nÌû v dobÏ NeronovÏ doölo.

120 Viz k tomu i PRCHLÕK 2015.121 Srv. WILLENB‹CHER (1913, s. 369), podle nÏhoû to bylo motivov·no strachem,

aby se k¯esùanstvÌ tÌm vÌce neöÌ¯ilo mezi lidem a otroky, kdyû by bylo zn·mo, ûe sek nÏmu hl·sÌ, v tomto p¯ÌpadÏ, i tchynÏ aktu·lnÌho cÌsa¯e.

122 K Ëemuû srv. v˝öe na s. 53 s pozn. 111.123 Srv. ECK 1971, s. 395nn., zejm. 400nn.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0055

56 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

lenÈ, to jsou ti, kte¯Ì uvÏ¯ili, zbohatli a stali se slavn˝mi mezi pohany; odeölis velikou p˝chou, stali se dom˝öliv˝mi, opustili pravdu a nep¯ilnuli ke spra-vedliv˝m, ale ûili spolu jako pohanÈ, a ta cesta jim byla p¯ÌjemnÏjöÌ; od Bohaneodpadli, ale setrvali ve vÌ¯e, aniû konali skutky vÌry. MnozÌ z nich se k·li,a zaËali p¯eb˝vat ve vÏûi. JinÌ, kte¯Ì se zcela sûili s pohany a zkazili se jejichmarnostmi, odpadli od Boha a jednali jako pohanÈ. Ti byli poËteni mezi po-hany. NÏkte¯Ì z nich v·hali a neËinili si nadÏji, ûe budou spaseni skutky, kte-rÈ Ëinili; jinÌ v·hali a p¯ivodili si praskliny. TÏm, kte¯Ì pro svÈ skutky v·hali,je jeötÏ (moûno) se obr·tit, ale jejich obr·cenÌ musÌ b˝t brzkÈ, majÌ-li p¯eb˝-vat uvnit¯ vÏûe; tÏm, kte¯Ì se neobracejÌ, ale setrv·vajÌ ve sv˝ch poûitcÌch, jesmrt blÌzko.ì124

Sama o sobÏ klade tato pas·û spÌöe ot·zky: opravdu reflektuje re·lnÏ si-tuaci 2. stol., t¯eba pr·vÏ v tom smyslu, ûe se k¯esùanÈ uch·zeli o ve¯ejnouËinnost? Opravdu se k nim, potÈ, co ji vykon·vali, cÌrkev stavÏla, nebo by sebyla stavÏla tak, jak si p¯·l autor Past˝¯e? A nakolik lze podobnÈ pomÏryp¯edpokl·dat uû v 1. stol.? Re·ln˝m odrazem vöech potÌûÌ, kterÈ ve¯ejn· Ëin-nost k¯esùan˘m p¯in·öela, vöak nepochybnÏ je to, ûe mezi Ëleny sen·torskÈvrstvy, kte¯Ì z¯ejmÏ p¯ijali k¯esùanstvÌ v obdobÌ p¯ed konstantinovsk˝m obra-tem, p¯evaûujÌ ûeny, o nichû je navÌc leckdy zn·mo, ûe byly provd·ny za spo-leËensky nÌûe postavenÈ manûely.125

124 Herm. Past. 75,1ñ4 [Sim. VIII 9,1ñ4]: O… dÆ ØpidedvkÕteq t¢q Ô°bdoyq t¢mÆn d’o m≠rh jhr°, tŒ dÆ tr¯ton xlvrÕn, o·to¯ e≈sin pisto˘ mÆn gegonÕteq,ploytµsanteq dÆ ka˘ genÕmenoi ØndojÕteroi par¢ to¡q ∞unesin{ fiperhwan¯anmeg°lhn Øned’santo ka˘ fichlÕwroneq Øg≠nonto ka˘ kat≠lipon t∂n §lµ-ueian, ka˘ o⁄k Økollµuhsan to¡q dika¯oiq, §ll¢ met¢ tÂn ØunÂn syn≠zhsan,ka˘ aflth º “dŒq a⁄to¡q ºdyt≠ra Øg≠neto{ §pŒ dÆ to◊ ueo◊ o⁄k §p≠sthsan,§llí Øn≠meinan tè p¯stei, m∂ ØrgazÕmenoi dÆ t¢ ∞rga t∑q p¯stevq. pollo˘o›n Øj a⁄tÂn metenÕhsan, ka˘ Øg≠neto º kato¯khsiq a⁄tÂn e≈q tŒn p’rgon.≥teroi dÆ e≈q t≠loq met¢ tÂn ØunÂn synzÂnteq ka˘ werÕmenoi ta¡q kenodoj¯aiqtÂn ØunÂn §p≠sthsan §pŒ to◊ ueo◊, ka˘ ∞prajan t¢q pr°jeiq tÂn ØunÂn.o·toi o›n met¢ tÂn ØunÂn Ølog¯suhsan. ≥teroi dÆ Øj a⁄tÂn Ødic’xhsan m∂Ølp¯zonteq svu∑nai di¢ t¢q pr°jeiq ™q ∞prajan{ ≥teroi dÆ Ødic’xhsan ka˘sx¯smata Øn ≤ayto¡q Øpoiµsanto. to’toiq o›n to¡q dicyxµsasin di¢ t¢q pr°-jeiq a⁄tÂn met°noia ∞ti Øst¯n{ §llí º met°noia a⁄tÂn taxin∂ xrçzei e»nai, na º katoik¯a a⁄tÂn g≠nhtai e≈q tŒn p’rgon{ tÂn dÆ m∂ metanoo’ntvn §ll¢ØpimenÕntvn ta¡q ºdona¡q, “ u°natoq Øgg’q (p¯ekl. Dana DR¡PALA, s. 248).

125 V prosopografickÈ Ë·sti Eckova Ël·nku (viz ECK 1971, s. 388nn.) je identifi-kov·no sedm postav, kterÈ k tÈto vrstvÏ pat¯ily prokazatelnÏ a taktÈû prokazatelnÏp¯ijaly k¯esùanstvÌ p¯ed rokem 312, a to dva muûi a pÏt ûen. Dle BARNESE (1995,

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0056


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

Na druhou stranu nelze operovat s tÌm, ûe by mezi sen·tory informaceo novÈm n·boûenstvÌ v˘bec nemohly proniknout. RychlÈ öÌ¯enÌ k¯esùanstvÌv ¯ÌmskÈ ¯Ìöi hned v prvnÌch desetiletÌch jeho existence se mimo jinÈ p¯ipisu-je existenci tak zvan˝ch bohabojn˝ch, tedy jak˝chsi sympatizant˘ s judais-mem, kte¯Ì se ˙Ëastnili ûivota synagÛgy, ale nepodstoupili ob¯Ìzku.126 Pat¯il-li vöak k tÏmto bohabojn˝m Flavius Clemens a jeho spoluobûalovanÌ, coûs·m povaûuji za prok·zanÈ, je z¯ejmÈ, ûe tÌmto kan·lem mohly mezi ¯ÌmskÈsen·tory proniknout i informace o k¯esùanstvÌ.127 Druh˝m moûn˝m kan·lemjsou sen·to¯i, kte¯Ì str·vili nÏjak˝ Ëas v provinciÌch.128 K jakÈsi reflexi jÌmöÌ¯en˝ch myölenek a hodnot tedy i v tÈto spoleËenskÈ vrstvÏ doch·zet moh-

s. 135n.) jedna z tÏchto ûen sen·torskÈho p˘vodu nebyla, p¯ihodil vöak dalöÌ Ëty¯iûeny, kterÈ Eck opominul. Ten d·le vyËlenil zvl·öù postavy, u nichû nenÌ jistÈ pouzeto, zda pat¯Ì do p¯edkonstantinovskÈho obdobÌ, a mezi nimi figurujÌ t¯i muûi a devÏtûen, z nichû Ëty¯i byly provd·ny za muûe niûöÌho spoleËenskÈho postavenÌ, a na-konec i postavy, u nichû nenÌ jistÈ, zda byly k¯esùany, mezi nimi Iunii Lepidu a d·lesedm muû˘ a osm ûen, z nichû jedna Ëi moûn· dvÏ (a tato druh· p¯ÌpadnÏ ve svÈmdruhÈm manûelstvÌ) byly provd·ny za muûe niûöÌho spoleËenskÈho postavenÌ.K problematice samÈ srv. i ECK 1971, s. 399n.

126 StruËnÏ o nich informuje MARKSCHIES 2005, s. 50n., nicmÈnÏ srv. i PRCHLÕK2008, s. 163 k vadnÈmu termÌnu v ËeskÈm p¯ekladu. DalöÌ detaily, vËetnÏ p˘vodutermÌnu samotnÈho, lze doplnit z v˝kladu EDMUNDSONOVA (1913, s. 7n.).

127 Ovöem srv. DOLEûAL 2015, s. 28 s pozn. 14 a 15 k tomu, ûe aË dobovÈ zpr·vylÌËÌ prosÈlytismus jako hrozbu, konkrÈtnÌm zn·m˝m p¯Ìpadem by byl pouze tentojeden, byù v nÏm figurujÌ i jacÌsi ÑmnozÌ dalöÌì, coû tento badatel nezohledÚuje(k vÏci samÈ i k tomu, ûe v tomto p¯ÌpadÏ ölo pr·vÏ o bohabojnÈ spÌöe neû o pro-sÈlyty, srv. i odkaz v˝öe s. 35 v pozn. 2). Srv. vöak i MURRAY (2004, s. 12nn.), kter·cituje doklad˘ vÌce, mimo jinÈ FLAV. IOSEPH. Ant. Iud. XVIII 3,5 [81ñ84], kter˝ lÌËÌp¯Ìmo konverzi k judaismu (z¯ejmÏ) ¯ÌmskÈ aristokratky poË. 1. stol. Fulvie, d·len·pisnÏ doloûen˝ p¯Ìpad Veturie Paully, bohuûel nedatovan˝, kter· dle mÈho n·zo-ru aristokratkou mohla b˝t takÈ, p¯Ìpady nÏkter˝ch mÌstnÌch ˙¯ednÌk˘, kte¯Ì p¯i-nejmenöÌm kontakty na ¯Ìmskou aristokracii takÈ mohli mÌt, Ëi kontakty p¯Ìmo ¯Ìm-sk˝ch aristokrat˘ na judaismus, zejmÈna sympatie, kterÈ mu projevovala PoppaeaSabina, jiû ostatnÏ FLAV. IOSEPH. Ant. Iud. XX 8,11 [195] p¯Ìmo oznaËil za bohaboj-nou, byù ne vöichni modernÌ badatelÈ ho tak ch·pou. K faktoru, kter˝ mohl prosÈly-tismus posÌlit, d·le srv. DOLEûAL 2015, s. 30 s pozn. 22, nicmÈnÏ jde o dobu, kdy uûasi na öÌ¯enÌ k¯esùanstvÌ vliv nemÏl.

128 Uû ze Skutk˘ apoötolsk˝ch jsou zn·ma setk·nÌ Sergia Paulla Ëi Senecova brat-ra Iunia Galliona coby spr·vc˘ Kypru, respektive Achaie s Pavlem, k Ëemuû srv.Act. 13,6ñ12 a 18,12ñ17 (ûe by Gallio mÏl z¯ejmÏ zn·t i Petra, jak uv·dÌ MORAVOV¡-BARBU 2000, s. 342 v pozn. 20, mi nenÌ zn·mo). A obdobnÏ je zn·m˝ p¯Ìpad Plini˘v,k nÏmuû srv. v n·sl. pozn.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0057

58 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

lo,129 a pak by eventu·lnÏ mohlo mÌt o to vÏtöÌ smysl vym˝ölet faleön· obvi-nÏnÌ, jemuû Ëelila Iunia Lepida. PouËenÈ a d˘slednÈ p¯ijetÌ takov˝ch myöle-nek a hodnot se vöak jevÌ jako krajnÏ nepravdÏpodobnÈ a je modernÌmi bada-teli opr·vnÏnÏ odmÌt·no, usuzuje-li se na nÏ pouze na z·kladÏ sofistikovanÈinterpretace subtilnÌch formulacÌ v dobov˝ch pramenech. P¯ijatelnÈ by bylojen na z·kladÏ explicitnÌch pramenn˝ch informacÌ, budou-li kdy jakÈk dispozici.

PouûitÈ zkratky:ASS Acta sanctorum»EP »esk˝ ekumenick˝ p¯ekladCIL Corpus inscriptionum LatinarumICUR Inscriptiones Christianae Urbis RomaeIG Inscriptiones GraecaeILS Inscriptiones Latinae selectaePChBE Prosopographie chrÈtienne du Bas-EmpirePIR Prosopographia imperii RomaniPLRE The Prosopography of the Later Roman Empire

PouûitÈ ËeskÈ p¯eklady:PLINIUS MLADäÕ. Dopisy. P¯eloûil Ladislav VIDMAN. Praha: Svoboda 1988

[= AK 58].Spisy apoötolsk˝ch otc˘. P¯eloûili Ladislav VARCL ñ Dan DR¡PAL ñ Jan SO-

KOL. ⁄vodnÌ texty p¯ipravil Dan DR¡PAL. Praha: Kalich 32004.

129 Na druhÈ stranÏ vöak je jistÏ p¯ÌznaËnÈ, ûe Plinius o nÏm, soudÏ dle PLIN. Epist.X 96, zjevnÏ mnoho nevÏdÏl. V dopise sice sdÏluje pouze to, ûe se nikdy ne˙Ëastnilvyöet¯ov·nÌ k¯esùan˘ (ß1), coû jistÏ nevyluËuje, ûe o k¯esùanstvÌ samÈm informov·nbyl, nicmÈnÏ takÈ prohlaöuje, ûe smrtÌ k¯esùany trestal za jejich tvrdoöÌjn˝ odpor,kv˘li nÏmuû se k nÏmu hl·sili (ß3), tedy aniû je samÈ jakkoli pochopil, a p¯izn·v·,ûe ke svÈmu zach·zenÌ s nimi byl p¯iveden kolujÌcÌm zvÏstmi (ß5), na nÏû by jistÏnemusel d·t, kdyby mÏl informace vlastnÌ. Z n·slednÈho (ßß7ñ8) popisu k¯esùan-sk˝ch ob¯ad˘ a z·sad plyne i to, jak a ûe z¯ejmÏ pr·vÏ tehdy teprve nÏjakÈ zÌskal.SignifikantnÌ vöak je i to, ûe v ˙vodu dopisu (ßß1ñ2) se na Traiana obracÌ rovnous û·dostÌ o informace, aniû by vysvÏtloval, kdo to k¯esùanÈ jsou, tedy jako by mÏld˘vod oËek·vat, ûe Traianus to vÌ. A k tomu srv. PRCHLÕK 2015, s. 48n. v pozn. 14,odkud je patrnÈ, ûe bÏhem Traianovy vl·dy byli k¯esùanÈ vyöet¯ov·ni i leckde jindeneû jen v Bith˝nii. K TacitovÏ obezn·menosti s k¯esùanstvÌm i moûnÈmu zdroji jehoinformacÌ pak srv. PRCHLÕK 2015, s. 47nn.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0058


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

SUETONIUS. éivotopisy dvan·cti cÌsa¯˘. P¯eloûili Bohumil RYBA ñ Jana NE-CHUTOV¡. Praha: Svoboda 1974 [= AK 24].

TACITUS. Letopisy. P¯eloûili AntonÌn MINAÿÕK ñ AntonÌn HARTMANN. Praha:Svoboda 1975 [= AK 27].

Citovan· literatura:

BARNES, Arthur Stapylton. St. Peter in Rome and His Tomb on the VaticanHill. London: Sonnenschein 1900.

BARNES, Timothy David. Statistics and the Conversion of the Roman Aris-tocracy. The Journal of Roman Studies, 1995, 85, s. 135ñ147.

BARNES, Timothy David. Pohansk· percepce k¯esùanstvÌ. In RanÈ k¯esùanstvÌ.PoË·tky a v˝voj cÌrkve do roku 600. Na poËest W. H. C. Frenda. Ian Haz-lett (ed.). Brno: CDK 2009, s. 213ñ224.

BROWN, Raymond E. ñ MEIER, John P. Antioch and Rome: New TestamentCradles of Catholic Christianity. Mahwah, N.J.: Paulist Press 22004 [au-torem zde odkazovan˝ch pas·ûÌ je Brown, proto citov·no jako BROWN2004].

CONTE, Gian Biagio. DÏjiny ¯ÌmskÈ literatury. Praha: KLP 2003.DOLEûAL, Stanislav. Intolerance v ¯ÌmskÈ ¯Ìöi v˘Ëi éid˘m. Zpr·vy Jednoty

klasick˝ch filolog˘ ñ Auriga, 2015, 57/2, s. 25ñ45.DOREY, Thomas A. Claudius und seine Ratgeber. Das Altertum, 1966, 12,

s. 144ñ155.D÷RING, Moritz. C. Plinii Caecilii Secundi Epistolae. Mit kritisch berichtig-

tem Text erl‰utert von Moritz D÷RING. Zweiter Band. Freyberg: Engel-hardt 1843.

DOST¡LOV¡, R˘ûena. Skutky Petrovy. In P¯ÌbÏhy apoötol˘. Novoz·konnÌ apo-kryfy II. Uspo¯·dal Jan A. DUS. Praha: Vyöehrad 2003, s. 103ñ167 [dleEdiËnÌ pozn·mky na s. 563 jsou nÏkterÈ kratöÌ ˙seky tohoto textu dÌlem ji-n˝ch autor˘, zde se vöak vztahuji v˝hradnÏ k tÏm, kterÈ jsou p¯ips·nyprof. Dost·lovÈ].

DUVAL, Yves-Marie. JÈrÙme, Commentaire sur Jonas. Introduction, texte cri-tique, traduction et commentaire par Yves-Marie Duval. Paris: CERF1985 [Sources ChrÈtiennes N∞ 323].

ECK, Werner. Das Eindringen des Christentums in den Senatorenstand bis zuKonstantin d. Gr. Chiron, 1971, 1, s. 381ñ406.

EDMUNDSON, George. The Church in Rome in the First Century. An Examina-tion of Various Controverted Questions Relating to Its History, Chronolo-gy, Literature and Traditions. London ñ New York ñ Bombay ñ Calcutta:Longmans, Green and Co. 1913.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0059

60 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

GROAG, Edmund. L. Cornelius Marcellus. In Paulys Realencyclop‰die derclassischen Altertumswissenschaft, Bd. IV. Stuttgart: Metzler 1900, sl.1406, Ë. 262.

GROAG, Edmund ñ GAHEIS, Alexander. Ti. Claudius Nero Germanicus. InPaulys Realencyclop‰die der classischen Altertumswissenschaft, Bd. III.Stuttgart: Metzler 1899, sl. 2778ñ2839, Ë. 256 [autorem zde odkazova-n˝ch pas·ûÌ je Groag, proto citov·no jako GROAG 1899].

HANSLIK, Rudolf. Vulcacius Tullinus. In Paulys Realencyclop‰die der clas-sischen Altertumswissenschaft, Supplbd. IX. Stuttgart: Druckenm¸ller1962, sl. 1837, Ë. 16.

HEUBNER, Heinz. P. Cornelius Tacitus, Die Historien, Kommentar. Band IV,viertes Buch. Heidelberg: Winter 1976.

JANNE, Henri. Une affaire de christianisme sous NÈron (65 apr. J. C.). Lían-tiquitÈ classique, 1933, 2, s. 331ñ356.

KOESTERMANN, Erich. Cornelius Tacitus, Annalen. Band IV, Buch 14ñ16. Er-l‰utert und mit einer Einleitung versehen von Erich Koestermann. Heidel-berg: Winter 1968.

LABOURT, JÈrÙme. Saint JÈrÙme, Lettres. Tome VI. Text Ètabli et traduit parJÈrÙme Labourt. Paris: Belles Lettres 1958.

LARDET, Pierre. JÈrÙme, Apologie contre Rufin. Introduction, texte critique,traduction et index par Pierre Lardet. Paris: CERF 1983 [Sources ChrÈ-tiennes N∞ 303].

LARDET, Pierre. LíApologie de JÈrÙme contre Rufin. Un commentaire. Leiden– New York – Kˆln: Brill 1993 [Supplements to Vigiliae Christianae,volume XV].

LEVICK, Barbara. Claudius. Second edition. London – New York: Routledge2015.

LINDSAY, Hugh. Adoption in the Roman World. Cambridge – New York:Cambridge University Press 2009.

LIPSIUS, Richard Adelbert. Acta apostolorum apocrypha. Post ConstantinumTischendorf denuo ediderunt Ricardus Adelbertus Lipsius et Maximilia-nus Bonnet, pars prior. Lipsiae: Mendelssohn 1891.

LLEWELLYN, P. A. B. The Roman Church during the Laurentian Schism:Priests and Senators. Church History, 1976, 45, s. 417ñ427.

MARKSCHIES, Christoph. Mezi dvÏma svÏty. DÏjiny antickÈho k¯esùanstvÌ. Pra-ha: Vyöehrad 2005.

MARUCCHI, H. Pudens. In Dictionnaire de la Bible. PubliÈ par F. VIGOUROUX,deuxième tirage, tome cinquième, première partie, PEñRUTH. Paris: Le-touzey et AnÈ 1912, s. 862ñ868.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0060


AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

MELOUNOV¡, MarkÈta. Trials with Religious and Political Charges from thePrincipate to the Dominate. Graeco-latina Brunensia, 2012, 17, s. 117ñ130.

MOMMSEN, Theodor. Bruchst¸cke der saliarischen Priesterliste. Hermes,1903, 38, s. 125ñ129.

MORAVOV¡-BARBU, Magdalena. Seneca ìsaepe nosterî? Listy filologickÈ,2000, 123/3ñ4, s. 337ñ347.

MURRAY, Michele. Playing a Jewish Game. Gentile Christian Judaizing inthe First and Second Centuries CE. Waterloo, Ont.: Wilfrid Laurier Uni-versity Press 2004.

PRCHLÕK, Ivan. ref. Christoph Markschies, Mezi dvÏma svÏty. Zpr·vy Jedno-ty klasick˝ch filolog˘ ñ Auriga, 2008, 50, s. 156ñ165.

PRCHLÕK, Ivan. Tacitus de Christianis: Kde zÌskal Tacitus svÈ informaceo k¯esùanech? Zpr·vy Jednoty klasick˝ch filolog˘ ñ Auriga, 2015, 57/1,s. 46ñ66.

PROFUMO, Attilio. Le fonti ed i tempi dello incendio Neroniano. Roma: Forza-ni 1905.

DE ROSSI, Giovanni Battista. La catedra di s. Pietro nel Vaticano e quella delcemetro Ostriano. Bullettino di archeologia cristiana, 1867, 5, s. 33ñ47.

SCHERMANN, Theodor. Prophetarum vitae fabulosae. Indices apostolorumdiscipulorumque domini Dorotheo, Epiphanio, Hippolyto aliisque vindi-cata. Lipsiae: Teubner 1907.

SHAW, Brent D. The Myth of the Neronian Persecution. The Journal of Ro-man Studies, 2015, 105, s. 73ñ100.

SHELTON, Jo-Ann. The Women of Plinyís Letters. London / New York: Rout-ledge 2013.

SHERWIN-WHITE, A. N. The Letters of Pliny. A Historical and Social Com-mentary. Oxford: Clarendon 1966.

VAN DER VEKEN, E. Henri Janne. Une affaire de christianisme sous NÈron (65apr. J. C.), s. 331ñ356. Revue belge de philologie et díhistoire, 1934, 13,s. 1050ñ1052.

VOUGA, FranÁois. DÏjiny ranÈho k¯esùanstvÌ. Praha: Vyöehrad / Brno: CDK1997.

WANDINGER, Corbinian. Pomponia Graecina Tac. Ann. XIII. 32. Programmder Freisinger Studienanstalten 1872/73. M¸nchen: Weiss 1873.

WILLENB‹CHER, Hugo. Der grosse Brand in Rom und die neronische Christen-verfolgung (Tacitus XV 38ff.). Vergangenheit und Gegenwart, 1913, 3,s. 357ñ373.

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0061

62 IVAN PRCHLÕK

AVRIGA ñ ZJKF 59/2, 2017, s. 34ñ62

ZWIERLEIN, Otto. Petrus in Rom. Die literarischen Zeugnisse. Berlin: DeGruyter 20102.

Mgr. Ivan PrchlÌk, Ph.D., ⁄stav ¯eck˝ch a latinsk˝ch studiÌ, Filozofick· fa-kulta, Univerzita Karlova, n·m. Jana Palacha 2, Praha 1, 116 [email protected]

02-prchlik.PM6 30.7.2017, 20:0062

VAN PRCHLÕK Incestum Ö et diros sacrorum ri- tus...

Documents

Transcript of VAN PRCHLÕK Incestum Ö et diros sacrorum ri- tus...