Neubauer, Zdenek - Prirodni vedy a nabozenstvi (Novy Areopag)

8/7/2019 Neubauer, Zdenek - Prirodni vedy a nabozenstvi (Novy Areopag)

1/15

PidRODNi vEDYA NABOZENSTVI

NOVOvEKE A DNESN I TAz.AN1 SEPOVZTAHUVl IDECKEHO poZNANtA I ff iE s fANSKE vfRyTEN MEN DI'OPSEOS PAiNOMENEN HEDRANTE TO DESMOTERIU OIKESEI AFOMOIUNTA ...P ro st or j ev ic f s e z ra ku j es tpodoben ialafnimu p h 1J y tk u . ..Plat6n, Po li te ia (U st av a ) VII.3 (517B)PARAGEI GAR TO SCHEMA TO KOSMU TOTO . ..Nebot pomiji s ch em a to ho to sv eta(lK7, 13)

67


2/15

Pomysli si l id i jaka vpodzemnim obydU, podobnbr~ ~~skyni, jet ~~. ke svetlu.otevten dlouhyvchodzJifi celejeskyne; v tomto obyd/l 1' z od ~ets~l ~lJfspoutanina nohou ina sljf ch, takZe zUstavajl stale na temie mfste a vidi}edme dopfedu,ale nemohou otaceti hlavy, protoie jim pouta brtmi ; vysoko a daleko vzadu zanimi hoff ohen a uprost ied mezi ohnem a spoutanymi vezn! je~t n ,aho~el!! fcnacesta,podel nfz si mysli vystavenou zidku na zp{1sobpfekaiek, Jake ~1tI~aJlpfedsebou kejklfR a nad kterymi ukazuji sve kousky. - Dobie. -M ysll st pak, zepodel le to zidky chodi {ide cl nos! vselijake .nafa~~ pfeenfvajfctn~d zid~, ta~epodoby lidi a zvf fat z kamene i ze dieva I vsellJak vyrobene, pficemz Jed,!, z,nosidl , jak sepodoba, mluvi, dnai pak m/t !. -D ivny jes~ ten.~j obraz ? dl~mveznove. _Podobni nam, odpovMe/ jsem; nebot ' takovi bde }is le ybynevidel i 7 esebe samycn ani ze svych drnhU neco vice Nez suny, vrhane oh,n~m naprote}sistenu jeskyne, - Iak bytake uvideli, kdyi jsou nuceni ?rZe.tpo cel~ilvot, hlavu_b:zpohnuti? - A copiedmety nosene pode! z tdky? IY~.videllby z , !l ,chprav~ U!ltk. -Ovsemie. A kdyby mohli vespolek rozmlouvati , Jls te bymys li li , ie teml }meny,ktera davaji tomu, copied sebou vidi, oznacuj skuteenepfedmety. - "!utne. - Acoi kdyby to vezeni odraielo od proti fjska i ozvenu? Kdyby promlu_vtl. nekd,? zpfecMzejicich nosicu, nemyslii, ie bypokladali zapuvod to?Ohlasu }edl.nepraveten piechazejtc! s tln? - Pfi Diovi , dozaiista. - U takovycn lidi tedy, de!Jsem, byveskrze za pravdu 'neplati lo nic j ineho Nez st iny ~i!ch umllych veci. - Docelanutne. - ...A jiste by mel i mezi sebou zavedeny ne}ake pocty apochvaly a darypro toho, kdo bynejbystfeji vidll pfechdzejicf stiny a nej~epe si pamatoval, kterez nicb obycejne chodily napied a ktere pozadu a k terep ospolu a pod/e tohobyl nejschopnejSf pfedpovidati, co pRjde .,. ,Plat6n: Politeia (Ustava) VII. 1-2

Se vznikem novoveke vedy v 16. stolet i se dos talo nabozenstvfdo krize. Vfra v Boha prestavala postupne bYtsoucastf samozfejmeho vztahuCloveka ke skutecnosti, Stala se zalezitosti transcendentalni, neem, coprekracuje onu -zkusenost, 0 ni Z se opfra kazdodenni pfirozeny postoj kokolnfmu svetu. Tato krize trva dodnes a prostupuje nabozensky :!ivotkazdeho z nas . Je t fm zakeinejs i, cfm vice ji ignorujeme a snaZi'me se jimaskov~t nejni~ejsfmi kompromisy mezi vedou a vfrou. Takove kompromisyvzdy neJak spocfvaj ! na vice C i mene raf inovanem pojetf dvojf pravdy, a tedyvlastne na predpokladu dvoji skutecnosti: te, kterou poznava veda, a te kteraje obsahem Zjevenf. Sem patff napf. tvrzeni heme modernf apologetiky, zeSlovo Bozf nechce vykladat svet, nybd pouZiva mytickeho zptisobuvyjadrovanf, aby pomoci predstav 0 svete , ktere meli Iide doby, do nf Z totoSlovo bylo .vysloveno, srozumitelne sdelilo sviij "vlastnf" , tj, teologiekyrelev~t~ obsah. Takovy zjednodusujfci vyklad j ako by zapomnel, ze SlovoBoZf je tlVe .a ze se proto obraci pfedevsfm k nam, nyni a zde, ze pied jehopravdou se ne lze schovat za predstavy "mytickeho cloveka" in illo tempore.ktere j sme sami vykonstruovali; "Nebe a zeme pominou, ale slova ma nepomi-nou" (Mt 24, 35).Dnesnf apologetika se na m take snatf namluvit, te veda poznavajen urcitou"pfirozenou" str anku skutecnosti, totiz prave pffrodu, ktera vsak nepfedstavujezdaleka skutecnost celou, nebot ' existuje take sfera "nadpfirozena", Proto pry

poznat_ky nemohou vnbec veju s pravdami vfry ve spor, nebot'tytopravdy se tYkaJ i prave one nadpfirozene oblasti. Pfitom se vsak pokladaautomaticky za samozrejme, Z e tyto vedecke poznatky j sou povetsinou bezdalslho pravdive a neproblematicky plaine. Vedci piece svym pozorovanimmerenfm proste konstatujito, co existuje, j ak se to se skutecnostf ma a jakevztahy a zakonitosti v pfirode platf, jake sily v ni pusobf: krabi mlhovina,praelovek, atomovejadro, vyvoj five hmoty nebo gravitacnf zakon jsouzjisten~, oveiena a nepochybna fakta. Ukol dnesnfho apologeta se protoomeznje na dokazovanf, Ze tato fakta predstavujf pouze urcitou a z hlediskavfry dokonce nepodstatnou s lozku skuteenos ti : 0 me piece nemiiZerozhodovat skutecnost , zda Clovek po tllesne st rance vznikl z opice! Z tohob:rva vyvozovan zaver, ze minule spory vedy a vfry spoCivaly na politovanfhod-nem nedorozumenf a ze by bylo Mdoud, aby napffste obe strany - jak

pi' iro~oveda. tak teologie - neprekracovaly hranice sve kompetence (!).. . . Nas pffspevek vychazf z odmitnuti teto apologetiky jako ontologicky i

UvOD

6968


3/15

teologicky nepffpustne, Chce vyjadii t konflikt vedy a nabozens tvf v cele jehoradikalite, Snazi se ukazat, Z e obraz sveta (Weltblld), ze ktereho veda vyehazf ,zcela v y lu cuj e n ab oz e n s k y vztah ke skutecnost i ,Tento obraz sveta nazveme "mytem povrchove skutecnosti", protozepriklada substanei - hmote -povahu povrehu, tj. zakfivene, v sebe uzavfeneplochy. Ukazeme dale, j ak tento v e de ck y m y tu s s to jl a pada s mechanistiekouontologif , zalozenou na preds tave svetajakofunguj idhomechanismu. Tentomytus vsak do znacne miry dodnesnahrazuje, C i alespoii podstatne urcujevztah soucasnebo c loveka ke skutecnosti, Skrze vychovu, skolu, vzdelani azpiisob Zivota uvnitf umeleho prostfedf vedecko- techn icke eivilizaee se mytuspovrchove skutecnosti postupne stal sarnoziejrnym zakladem naseho po-rozumenf svetu, A prave proto se staly vfra a nabozensrvf problemem: je tocosi , co j e n e pn p us tn e a logicky nesluci te lne s v ed eckym postojem k sveru ,jimz se Hdi podstatna cast naseho rozumneho a praktickeho pobyvani.Nabozensky postoj ke skuteenosti, k jejiZ podstate naleZi, ze je vedeckypozn a t e l n a , tak opravdu odporuje zd r av emu rozumu aje proto p ra ve m p oc i-t 'ovan jako cosiiracionalniho. Proto dnes viru - byt' sebepevnejsi a sebeopravdove js f_ prova ze ji v zd y pochy by a rozpaky ohrozujfcl lidskou eelistvost.Za takovych okolnostf je odmitnuti viry jiste rozhodnutim duslednyma myslitelsky poct ivym, Celistvost v sa k t fm t o rozhodnutim clovek n ez f sk a .Nemuze se totiz zcela vzdat sve rel igiosi ty, t j. bezprostfednfho vztahu (religio_svazek, od re- l igare) k prrrozenemu svetu , Muze ji pouze pot lacovat a zapirat:ziva a svobodna bytost se mme sice do scientistickeho postoje stylizovat,nemMe se vsak opravdu a dusledne stat s o uc a st f s v e ta p o vr ch o ve skuteenosti,ja k ho n ab f z i vedeckY m9tus. To proto, ze Clovek je te le sn y, k on kre tn f ~svebytny a ze ma nitro. Ke svetu povrchu a k vlastnimu stinu, kte ry do neJp ro m ft a, s e proto il l i\Ze vztahovat vZdyjen "Cisteteoreticky", tj. zprostredkovane,sodstupem a nikoliv partnersky, bezprost iedne, t edy opravdove , skutecne.Avsak nejen c e ly c lo ve k , nybd itento t eoret icky vztah sam, tj. objektivnipii stup - nemme b9t zarove ii soucast i teze povrchove skutecnosti, k niZ sevztahuje, nebot' k tomuto vztahu nalen pnive odstup. Vedecke poznanf,opfrajfcf sve presvedcem 0 poznatelnost sveta a scien t i s t icky mytus, n e n fproto schopno v ra m ci t eh oz m y tu pochopit sarna sebe. Z toho vze s l a v n as emstoletf krize pffrodnfch ved, Chceme ukazat , ze soucasna veda ve svychspickoyYch podobach jiz opusti la mytus, j ez cinil spor vedy a nabozenstvin e smi f i t e l n ym. Na z ak la de m o de rn f e pi st em o lo gi ck e z ku se n os ti se zmeniltake sam obsah a smysl vedeckeho mytu: mfsto mechanisticke ontologieeleatskeho typu je dnes obraz povrchove skutecnosti predvaden jakokosmogonie chaosu, jako jakysi herakleitovsky tok ovladany nahodou anutnostf, Ukazeme, ze tato nova piedstava skutecnosti, prestoze se staledomniva, ze stoji na h~chZezakladech, z nichz povstala novoveka veda, ztratilaoprotisve puvodni, mechanisticke podobe sve ontologicke opodstatnent.A tak otazka vztahu vedy a nabozenstvi se dnes klade zcela j inak.

\ ,Myrus povrchose s k ut eC n o s ti : p l oS u c pojeti substancePfedstavu s v et a, k te r y umoznil vedu tak, unahradil pojempfuody pojmern mechanismu, OZIlaeujeme jako "myrus p o vr ch o ve s k ut e cn o s ti ".Pi' iroda, pfirozenost (Fysis, natura) , t j. proces vzniku, rus tu, plozeni a rozenfvn i t f n f spontaneita s eb ez j evovan f a s eb eu tv a f en l , byla v r amci tohoto mytu

reduk~wana ria st ro j-konstrukt , kde n ic n e vz n ik a, a n i n e za n ik a, nybd pouzefunguje. Mechanismus (reeky MECHANE) je ucelne zaffzenl, tedy necoex definitione umeleho, A take zkusenost (experientia) - bezprostrednir ozume j fc f z a k ou s e n f toho, jak se skutecnost zjevuj e - byla nahrazena pokusem. (experirnentum), tedy zkusenostf umelou, Podobne prirozeny rozum bylnahrazen vedeckou raciona litou, tj . urne lou rozumnosn, j ejimz idealem jelogika a matematika v podobe formalnfho kalkulu.Mechanismus je jsoucno, jehoz fungovanf je vysvetlitelne samo ze

sebe, tj. Ciste formalne, logicky: kausalni , mechanicke zavi slost i jsoucasoprostoroyYm znazornenfm a vyjadienim logickeho vyplyvanf , (Na tomtoztotoznen! mechanickeho a logickeho spoctva j ak moznost Gali leovymatematicke prfrodovedy, tak funkce Pascalovymechanicke kalkulaCky. Tovposledku vedlo k takovym absurdnfm j e v am , j ako jsou dnesni ume l e hmotya umela inteligence.) Mechanismus, ktery k svemu plnemu. pochopeni apozn an i (tj. vy sv e t l e n i funkce) n e po tre buj e n ic eh o jin eh o, j e v k az de m sve mokamzi t em stavu cely zde , v s e ch n y o s ta t n t jeho stavy, pfedchazejfcf a nasledujfct ,z t e to jeho p ff to m n os ti v y pl yv a jf (;iste na zaklade principn jeho fungovanf ,t edy ze samotne konstrukce stroje, Mechanismus je tak vlastne causa sui -piiCinou s ama sebe, coz naleZl k povaze t rad icnfho pojetf substance. Podstatamechanismu spljva s popisem kterehokoliv z jeho "stavu" - tj. doslovavzajemneho nas tavenf , prostoroveho uspofadant jeho soucastek, Protomluvi veda 0 predmetech sveho zkoumanf jako 0 sou-stavach, strukturach(struo = s t av tm) clli sy s t emech (SYN-IDSTEMI = sestavuji). Jejich pozn an fproto nepoti'ebuje a take nepredpoklada nejake h lubSf porozumenl, Cili v-hled,intuici (in-tueor = hledim dovnitf): stao povrchni yYcet slozek, komponent(con-pono = sk l ad am) a je j ich vzajemne polohy, pozice. UpIne vedeni 0jsoucnu jakozto sou-s tave rna pak povahu pouhe kon-statace, krerezro slovoz n ame n a v la st ne o pe t tolik co s e st av ov a n f N o v ov e ky ideal vedeni spada tak vjedno s popisem stavu: co je a kd e to je. Pocet kornponent je pfitom dany aspocetayakazdysoucasny s tavje totozny se skuteenostf (Wirklichkeit), kterapusobf (wirkt ) svou vlastni zmenu, t j. pfechod do stavu nasledujfcfho, jenz zpredchozfhc nutne vyplyva, Pffroda jakoz to mechanicke fungovani je takztelesnenfm formalnf logiky. Projevuje se zde pfedevsfm zakon vyloucenehot fetfho: urCite j soucno ~ tehdy a tam ~bud' je , nebo neni , t ertium non datur.Tak bytf rovna se existence, t j. casoprostorovy ryskyt. Pohyb, dane zakonymechaniky, je zase konkretizaci zakona sporu; na tomtez mfstenemohou bSt

70 71


4/15

dye jsoucna soucasne: soucastky mechanismu musi do sebe pfesne zapadat,t j. urcova t sivza jemne svou polohu a pfi prechazem do j ineho stavu soustavyjedna druhou vyt lacovat ,Tyto soucastky ("castice") pfedstavujf pak vlastnf jsoucno, z nehot seskutecnos t sklada, Na teto skladbe spocfva totiz sys tem ajeho funkce - ony tvoffvp ravde j eho podsta tu. Soucastky jsou totiZ to, co samo je behem fungovanfnemenne, u eeho se s casem menf pouze poloha, tj. vzajemna lokalizaceprostoroveho vyskytu, Samy jsou vsak tfmto prostorovym vyskytem plne 'urcene. Jsou to res extensae, rozprostranene veci, dane Ciste svym povrchem- tvarem prostoru, z nehoz vylucuj i cokoliv j ineho, coj imi neni: soucas ti strojej sou ex definit ione dist ink tm, neprostupuj i a neproltnajf se navzajem, Kazdejsoucno je tak bud' soustavou, tj. s lo zenym, fungujicim -m e ch a n i sm em ,redukovate lnym na sve soucasti, vytvafe jfcf j eho podstatu, nebo je s amo toutovlastnl, jednoduchou, posledni podstatou.Vlastnt podstata rna zh,lediska vedeckeho nazoru na svet bytostnycharakter tva ru, tj . zak rlveneho, uzav feneho povrchu. Je jf prostorovost je

pouze zdanliva - redukovana na pouhy objem, postradajfci vnitrek. Totoplosne pojet f substance je z a kl a de m my t u p ov rc ho ve s ku te c n os ti , na nemz sepirvodne ustavil a novoveka veda. Pfesvedcenf, zena teto substanci spocfvabytf jsoucna, je zakladnfm pilfrem vedeckeho nazoru na svet. Tentometafysicky pi'edpoklad redukce substance na formu dovoluje tot iz , j ak daleuvidfme, vedecky, tj. formalnf popis jsoucna; na tornto predpoklade je tefzalozena predstava dokonale poznatelne skuteenosti.Existuji dva tradicnf nazvy teto substance, vyjadtujid jednak jednoduchost,

a tedy nemennost , j ednak jej f schopnost zaujfmat prostor : atom a molekula!Recke ATOMOS znamena doslova nedelitelny, bez dflii (TOM OS = dfl);nemennost zteto povahy vyplyva automaticky, protoze pro mechanistickoupredstavu zmena rovna se pfesun vzajemne polohy komponent. Atom je to,co se jif z niceho nesklada a z eeho se naopak sklada vse ostatnf. Pate, co seukazalo, ze prvky novoveke chemie nej sou poslednf subs tand, takto chapanym"a tomi im" dnes odpovfdaj i e lementarnl casti ce , k j ej ichs statutu substancese jeste dostaneme. "Molekula" je naproti tomu zdrobnelina .latinskeho"moles", coz je obtfzne pfelozitelne slovo, znaeid neco.jako bi'emeno-nakladpo strance mohutnosti, objemnosti, zabirani .mf s t a , tedymasu, shluk."Atomy" jsou tedy poslednf "molekuly" - male res extensae, definitivnfkomponenty mechanickeho jsoucna. Takto pojata substance je tim, coskutecne jest , co lze nadcasove a nadosobne konstatovat . : Vse ostatnf j soupromenlive projevy jej ich kombinovanf - skladanf . a rozkladanf, Vedeckyneco vysvetli t znamena prevest j soucno nebo dej na tytoelementarnf procesy.Protoze se z nf vsechno, co jest, sklada, dostala tato atom- molekularnf

substance nazev materia , t j.Ia tka-mate ria l, z nehoz je jsoucno zhotoveno(materia, i 'eckyHYLl~, znamenala puvodne s tavebni drevo), Proto se vedecky

72

nazor ~a svet oznacuj e take jako materialismus. Avsak latka (materia) byla ves taroveke a s tredoveke filosofi i chapana nikoliv jako par tikularnt, dist ink tn fkom'po~enta, nybd jako nitro, C i ryplii, tedyjako neco, co je protikladem tvarua pnncrpern jeho konkretizace. Novoveka predstava skutecnosti vsakparadoxne pripsa la materii charakte r tva ru! Tak se stala sice najedne straneskutecnost doslova vpodstate poznatelnou, avsak za cenu, ze se stala povrchni,abstraktnf, Tuto racionalni povahu vsak jiZmechanisticky mYtus pfedpoklada,Opakem abstrakce je konkretno - jednota latky a tvaru. Zakladnfmizk~senostmi konkretnf , pine skutecnos ti j e hmo tn o st a t el es n os t, tedy hmotaa ZlVOt. Je pffznaene, ze vedecky, "materialisticky' nazor na svet tak zduraziiujeatomarnl povahu hmoty a molekularni povahu fivota. Materialismusn ovove ke . v e dy svou absolut izacf povrchu a negaci nitra je triumfempovrchnosti nad hloubkou a transcendenci, je odmitnutfm 1egitimity jakehokolipo~usu opu~tit ro~nu, na niz se promfta povrch skutecnosti a jet je wovenrovm~u ~aclOna.lmkonstrukce. Lze vsak tento "formalism us" p ra ve m n a zy va tmatenahsmem?

Veda jako povrchni vedeniv Pro vedu nenf vesk~tecnosti nic radikalne skryteho a temneho.Plosna povaha podstaty zarucuje, ze vse lze bezezbytku odkryt, odhalit.

Skutecnost neni tajemna, je nanejrys slozita, tj. komp l i kovan a , Avsaksebevetsl komplikovanost systemu nepopfra zak ladn f presvedcenf vedce ze"vse je vpodstate j ednoduche" ; - vskutku: ex defmitione substantiae! Vidyt '~ake s~o slo~o "komplikovany" vychazt z pfedstavy povrchu: "con-plicatum"je to, < ;0 je s loz.ene, zpro~ybane, zmaekane, tak jako kus papfru, neco, co lzerozlozit a v y lo zi t - ex-plikovat , t j. dos lova zbavit zahybU (plicae), tak jako serozpros tf r~ latka na saty, narovnava a uhlazuje papfr , rozklada mapa Ci otevirasvazek kn ihy, Je ptfznacne, ze zrod mechanisticke ontologie provazirenesancni pi' e?stav~ pi'i rody jako "knihy psane matematickym jazykem".Poznat pro racional ismus znamena vysvetl ir, tj . p revest na svet lo, pi 'i cemzsvet lo dopada na plochu skutecnost i rovnomerne j ako na pi'iene nastavene~tfnitko. Dosahneme toho tim zpusobem, ze prevedeme slozitost a s lozenostjsoucna na jeho rovinny pnlmet. Plosna povaha substance mela zarucit zetento pre~o~ lze , (teoreticky) provest najednou a beze zby tku , bez ztra~ in-for~ace, tj,vedem 0 skutecnem tvaru a usporadant, Znamena to, zej soucnoa v.}eh.o vedecky p'opis - pr.iimet, projekce - jsou k sobe jednoznacnepnradIteln~. a .na~~Jem, pi'evodl te~~. Coz predpoklada , ze vedecky popisskutecnosti je jediny spravny a defini tivm (srv, vyznam obratu "je vedeckydo~aza~o) a ze tento popis skutecne funguje jako informace - navod kutvafenf, tIlt recept na sestaveni. Zname-li mechanismus, tj. princip fungovanf,

73


5/15

muzeme zkoumany dej Ci jev sami vyvolat, pfivest k existenci. Plosnaproj ekce vedeckeho popisu j e za roveii ipso facto proj ektem: predstavuj ebezprostredne povahu skuteenosti, nebot ' podstata rna tuto povahu plosnehoprojektu. Nezapomeiime, ze podle mytu povrchnosti je veskere jsoucnokonstruktem: konkretnost j iZ neni organickym sriistem (concretum = srostle,od con-cresco - s rustam) latky a tvaru, nybr:t tvarovanf plochy substance-latky v soucasti ajejich uspofadanf. Avsak to, ze toto utvafenf a kombinovanisamo lze prevest na rovinu (Iat. planum), dava nejen moznost ex-planace( vy k l ad u , v y s ve t lem ) , ale t ak e v es ke re ho pldnovdni. P l a n ov a n f , p ro j e kt ov a n fbudoucnosti na v ed eckych zakladech, se t fm t o z a kl a da na presvCdceni, ze vs eje j iz zde, zprftomni te lne na j edine mape vedeckeho poznani sveta , na niz jepromftnute - nebo pfi nejmensfm idealne promitnutelne - veskerecasoprostorove kontinuum skutecnosti. Detske stavebnice a mode1ysestavaj fci z plast ikovych v9lisku, mesta ses tavena z panclu a prefabr ikatilnebo elektronicka zahzenfsmonrovana ztistenych obvodfi- tovse j sou ruznev9razy t6hoz vedeckeho nazoru na svet. A jest lize se budoucnost uda j inak, nezjak byla projektovana, jsme vZdyptesvedceni, ze duvod tkvf v nedokonalemp lanovan f : plan byl "nereal izovate lny", tj. n e zv ec n it el ny , p ro to ze s tim C i onfrnnepocital, dopust il se chyby ve vypoc tu, takze - j ako u pre fabrika tii - projektnebyl slozi telny do casoprostoru. Je to vzdy j en lidska konecnost omylnos t,selhani, ktere omezuje nase poznani a planovanf. V zasade by vsak bylomozno kazdemu takovemu nedostatku pfedejf t, Neexistuje zadne tajemstvi azadne "Deo volente" - da-Ii Buh!V souhlase s touto predstavou sveta a prfrody znamena ve vede p~znapi"objasnenf mechahlsmu", t j. navod k cflenemu zasahu. Vedenf (~PISTEME)tak v novoveku postupne spada v j edno s dovednosti (TEC;:HNE). Obe tytomohutnosti byly dnve od sebe ostie oddeleny: TECHNE byla iemeslnouzrucnostf, opirajfcf se0Cistepovrchni, empiricke znalostijak zaifdit Ci zpusobitto Ciono bez hlubsfho pochopenf veci same, bez porozumeni tom u, v ceIl!uCinnost ruznych navodu, trikf i a metod spocfva, Naproti tomu EPIST~ME(skuteene vedenf, tedy scientia - veda v prednovovekem slova smyslu, Wissen-schaf t v pojet i nemecke klasicke f ilosof ie) pfedpokladala hluboke pochopeniveci same, tj . bytostne vn i tmf porozumenf tomu, dm vee ve sve podstatejest - a nikoliv pouze jak s nizachazet, jak ji vyuzfvat. Avsak pote, co podstatabyla ztotoznena s povrchem, vedeni se ex definit ione stalo znalostf povrchu,pouhe formalnf st ranky sku tecnost i brane za skutecnost vilbec. Odtud durazna materna tickou formalizaci , j ei se sta la idealem vedenf, zde jsou koienyterner idolatrickeho piesvedeeni, ze exaktnt, maternaticke vyjadfeni sebezprost redne tyka , ba je totozne s podstatou veci , Nenf to tedy piedev~fmnejaka pytagorejska mystika eisel, nybrz. samozrejmost plosneho pojetfskutecnosti, ktera vedla v novoveku k prosazeni pozadavku maternatickehopopisu v pffrodnich vedach, Povrchni, konstatujfci, Ciste technicke vedenl

74

je v ramci mytu povrchove skutecnosti zaroveii vedentm v podstatnembytostnem, si lnem slova smyslu, a proto veda postupne splyva s techn ikou. 'S durazem na exaktnost a f or m a li za ci p ff ro dn f ch v e d s ou vi sf take novovekyidea l poznanf more geometrico. Tento "mos geometricus" (geometricky

mrav) pine vyjadfuje bytostnou povrchnost vedeckeho pffstupu keskutecnosti, Geometr ie znamena doslova zememe f i c t v f (reeky TEN GENMETREO = meifm zemi). Poznani more geometrico je tedy vedomezamefene k povrchu a chape se vecf jako geometr ickych utvar ii - prostorovychteles, s nimiz vedome zachazi jako s res extensae: studuje je z hlediskajej ich prostorove rozprostranenosti, tedy po strance kvantitat ivnf , kterou lzepouze merit, t j. vyjadrovat cfsly o zn a cu j fc im i l i n e ar n f vzdalenosti (distance- dosl. odstupy) a vyjadfovat jejich v z a j emn e vztahy a zavis lost i , Geometrie jetedy disciplina a umeni rovinne projekce linearnfho popisu zakrivenychploch, obecne cIcni teho povrehu. Tato kdysi specia lnf a doslova abstraktnidisciplfna (abs-traho = s-t ahuj i - totiz kun Ciplast'; odtud abstrakce - ce skyodtazitost - znarnena odhlfzent od obsahu a Iatky, zkoumanf po Ciste formalnfstrance) se proto nahle stava pro Descarta Ci S pinozu a cely novovekymetalysicky racionalismus prototypem dokonaleho poznanf , protoze nej lepeodpovida vedeckemu chapani podstaty. Geornetricke poznatky jsouvyjadtitelne "clare et distincte" - "jasne a zretelne" (dosl. rozlisene; dis-s tinguere znamenalo puvodne ruznobarevne, pes tle vys tvat), protoze jcj ichpredmety - geomet ricka te lesa - j sou takto d e f i n ovany , Pojetf geometrickychutvaru vsak plne odpovida povaze jsouena v ramci mytu povrchoveskutecnosti, kde podstata vecfspodva vjejich prostorovych mezfch - vymezovamprostoru. Odtud duraz na definice - presne vymezeni pojrmi: elm piesne ji(tj . formalneji, abstraktneji, exaktneji) jsou definovany, tim lepe odpovidajfteto predstave skutecnosti, kde jsoucno je plne dana svym urcenfm, svouurcitostf a tim vice je pravdive , A urcit ho je mozno na zaklade toho, Cfm seliM od vseho ostatniho, tedy tim, elm nenfTato urcenost - urcitost je samozrejme vyjadienafomullne - odtud jeji

jasnost a zretelnosr. Naproti tomu pro predchazejfcf myslitelskou tradici mytuspovrchnosti byla urcitost chapana j ako konkre tnost, a t edy zalozena latkou:materia est princ ipium individuat ionis (la tka je zakladem jedinecnost i),Vidfme, z c vedecke poznanf ie svou povahou povrchnf, omezene a dokoncencgativni, presroze zduraziiuje svUj "positivismus", Zde je onen "cervnihilismu", ktery v novovekem rnysleni rozeznaI Friedrich Nietzsche.Pro metafysicky zalozeny mrav je svet konecny, byt' obrovsky, Clenity("sloziW') a zv rasneny ("kompl ikovanY"), v sebe uzavreny povrch. Proto-

typem tohoto pojeti sveta je povrch zernekoule - svet, jenz se vynoril zobjevite lskych cest a zarnofskych plaveb, ktere se vznikem novoveke vedyvskutku casove koinciduji, a to tak dokonaIe, ze objevenf Ameriky datujezahajeni novoveku. Zemekoule neni empir ickou konstataci, nybrz ptedevsfm

75


6/15

vyrazem novovekeho chapani sveta, Na ni lze 'pr,~vc ukazat vse , cojsme SIaz dosud 0 tomto chapanf i 'ekl i. Predevsfm vse Je JiZzde, To znamena , ze poruznych ces tach a zruzne s trany muzeme, ba musfme nakone,c dospe~ klem?z:do lndie se lze dostat i plavbou na zapad; pi'i takovych oklikach, tj, novyeha l te rn a ti vn i ch p ff st up e ch v sa k lze odhalit "nove s ve t y" , A v s a k jiz ityto zde byly:nase poznan! j e pouze konstatuj e, odhaIuje , objevuj e, tj, o?kr~a to: co by!~dosud skryte za dosavadnim horizontem, Pravda na nas ceka: dnve Clpozdejikn fmusfme dospet nebo ji odhali t ods tranenim toho, co ji docasne zakryvalo,co st inilo nas vYhl~d. Mapa sveta -vysledek naseho "dobrodruZstvf p~~na~'"- v sak jiz nie neskryva, v se ch no j e zde videt najednou. Abychom v ed e l i n_e~onoveho, nemusfrne proto neco jineho opust it, j ako je tomu u pouhe e~plfle,kdyZ jsme soucasu tehoz horizontu, k~erYobjevujeme: V "nadh~)flzo?"tu"objektivnfho odstupu nas nove pozn~tky, J~o ~ove pe~~nr, nenutl

vvzdat s~poznatki i dosavadnfch: naopak dobre mezi ne zapadaji , 1,kdyby slo,O eelekontinenty: iNovy sve t je pouhym sveta-dfleml Teprve od te doby ma smyslhovofit 0 "vypli iovanf' mezer v nasich znalosteeh" nebo 0 "meze~ach vevzdelanf - t ak jako postupne mizf "bfla mista" na mape sveta, ktera, sarnatyto nase "resty' odhaluje, podobne jako periodicka so~sta".a ehem~ckyeh

prvku urcil a vsechny dosud neobj eve~e prv~y, Proto lz~ 1.?bJevy pla~lOv~ta vycislovat v nakladech a "clovekoho,dmach!, VZ~Yt',vse.je J~zzde a eXlstuJ~objektivne, t j. nezavis le na tom, zda Je ~oznano 6 ,nikoh~, I Jako, nepozn~n~zapada jasne a zretelne do kontextu nasich znalost i - logicky z.nich ~lyva:A tak i to co jeste nezname, vlastne uz zname, muzeme jeho eX1stenc~dedukovat z ~aSich dosavadnich znalosti, ktere jsou take kriteriem smysluplnostia opravnenosti naseho vYzkumu, J~n podle g~o~etr~ckeh.o mravu. vlz~samotnou vedu planovat, racionalizovat a institucionalizovat, NejvetsfEdisoniiv vynalez, i lka Norbert Wiener , byla labor~tof n~ vyn~l:zy.To je mome proto, ze itakova nova, umela skuteen?st ,j ako Je zM?vka ~ebote legraf, neni chapana jako vytvor, dflo, ale prave J~ko ryn~lez (mventlO)-neco, co je zde jiz k na lezeni [invenio = nach~), Jak~ objev, t edy neco, coje jen skryte a ceka na sve objeven_ijako ostrovy, ~ezera C l ce~e~ontme~ty. Navrcholu novoveku nikoliv umelec (jako v renesanci) nybrt objevitel-vynalezce-konst rukter se stava hrdinou a idolem doby. Vide li j sme prece iopacne, zevedecky poznatek neni net navodem na realizaci sveho pfedmetu,Kdyz proti mechanisticke pifrodovede, pfesvedcene 0 podstatnenemennosti jsoucna, zacaly V minulem stolen vyvojove teorie prosazovatkoncepci pfirodnfch dejin, byl i vyvoj organickych forem pochopen ja~~evoluce (evolutio od ex-volvo -roztacim, rozmotavam), t~dy pouhe l.~~azovat;tse neceho, co jiz bylo svinute (in-volutum), zahrnute (involved) - tedy opetj iz implikovane ve jsoucnu, Tato explikace se nedeje jen~m v duchu:nrbrz takev objektivnfm case -podle nemennych pl' irodnich zakonu. (UpozornuJeme zdena vnitl 'ni souvislost s filosofiemi "objektivnfho ducha"!) Renesancni predstava

76

pi'irody jako svazaneho papfru matematickym jazykem a osviceneckapfeds tava s lozene mapy byly tak pouze doplneny pfedstavou kn ihy v podobesvitku, Je rovnez pffznacne, ze evolucnf teorie , explikuj fci rozmani tostzivych forem s pomocf casove dimense, uzce souvisi jak se zamo f skymicestami (Darwinova "Voyage to Beagle!") a se zrodem geologie , vysvetlujfcirozmani tost zemskeho povrchu skladanfm a prohybanfm ("vrasnenim")geologickych vrstev - tedy opet podstatne plosnych utvaru. Take telesnostzivych bytostt je v novoveke biologii pfevadena bud' na vlakna spletajfcise v plosne utvary " tkanf Ci"pletiv" , kterase sama na sebe vrstvf, fasf avrasnfjako geologicke vrstvy, nebo j ako prostorove usporadanf zi rych "a tomu"-bunek, Dokonce i evoluce, j ak dale ukazeme, j e vposledku vykladana jakopostupna zmena skladby linearnfch makromolekul.Jak patmo, pojem "mytus povrchnosti" nepfeds tavuje nejakou svevolnouspekulativni konstrukci: projevuje se mas i vn e v konkretnfch rysech sveta, vnernz zijeme a 0 nemz vfme, Tyto projevy jsou tak solidni, fakticke asamozfejme, ze si u nich ani neuvedomujeme, Ze jsou vYsledkemgeometr ickeho rnravu vedeckeho popisu skutecnosti , Prave t akove samozl'ejmostijako bilkoviny, vlakna, tkane, chemicke prvky, p lanovam, mechanismy ucinkuIeku, tistene obvody Cigeol ogick 6 vrstvy , zemekoule ap. - a nikoliv metafysickepfedpoklady v edy - usvedcujf nas soucasne lidi, jak hluboko jsme zakoreneniv n ovovek e m m ytu povrchnosti. Tento vedecky mytu s , na rozdf l od mJtunabozenskych, neni vsak obraznym vyjadrentm nejake viry: v ed ecky obrazsveta odraz! nasi zakladnf neveru,

Postulat objektivity: objektivni realita a svctovY nazorTo, ze vse je jii zde, ze poznavacf Cinnost more geometric?je vlastne cinnost objevitel ska a ze vedeni a pravda spocfvajf v konstataci ,lze vyjadfit jakopredpoklad objektivity. Mytus povrchnosti umoznil logicko-

matematicke pojetf skutecnosti, j ez je nezavis la na poznanf a jeZ dostala nazevobjektivnf realita. Pi'edpoklad objektivity lze vyjadl' it nasledujicfm zpusobern:jakkoliv se z niznych hledisek, za ruznych okolnosti a v riiznem expe-rimentalnfm usporadanf muze poznavana skutecnost j evit ruzne, presto sityto jejf ruzne projevy musf vzajemne odpovfdat, a to natolik, ze kazdyzpusob jejfho popisu a znazorneni musi bYtna ostatni beze zbytku pfeveditelny.Jinyrni slovy, z ruznych stran vidime v zdy totez, co ziistava s tejne a nezavis lena tom, odkud a jak na to hledfme. (Formalnfm vyjadrenfrn principuobjektivity ve fyziee je "hamiltonian", zajist'uj lcf tzv. kanonicke transformace,tj, jedno-jednoznacne pfevody, mezi jednot livymi matematickyrni popisyjsoucna. Ilya Prigogine ukazal, ze takto formalizovan6mu postulatuobjektivity lze vyhovetjedine tehdy,jestliie onyjednotlive matematicke popisy

n


7/15

se i jkaj i prostorovych trajektor if hmotnych castic , tedy vratnych mechanic-kych pohybU; kri terium objektivi ty lze t31 splni t jedine v ramci mechanis-t ieke ontologie povrchove nemenne substance, popisovane more geometr ieo -tedy za pfedpokladu sveta, V nemz se vpodstate nie nedejel")Prineip objektivi ty mel z poznani vyloucit subjektivni a nahodile faktory,vseehna ta nizna baconovska "idola" dana reci, t radici , individualmmi sklony,ba i lidskou telesnostf, Poznan! rna b9t odnynejska mefeno jen a jen syYmpfedmetem - obj e kt em, a mus f proto plat it nezavisle na poznavacim aktu,semper ubique. Postulat objektivi ty je vyrazem presvedceni , ze muzeme s.vetpoznavat tak, j ak je ve skuteenosti, t j. vedet skutecnost , j akje 0sobe, nezavislena tom, jak se jevi, mimo interakci s nami a pfed vdkerfm aktem mereni,pozorovanf, piisobenf atp. Toto pfesvedcenf Cini teprve vedu vedou. Jevysadnim rysem vedeckeho poznani a pffstupu, ze chee veMni podtiditvyhradne pfedmetu poznanf a tim mu zaji sti t obeenou, konecnou a absolutniplatnost , Experimentalni veda se zrodila z ptesvMcenf, ze na zaklade zmenvyvolanych nejriiznejsiminasimizasahy, tj. na zaklade jednotlivych "odpovedisystemu" na presne definovane popudy, muzeme poznavat to, co je na techtozmenach nemenne, invariantni. A prave z tohoto sezkoumane jsoucno sklada,v nem spodva, to tvoft jeho podstatu.Pokusne vyvolavane zmeny jsou pfi tomvyrazem fungovan! daneho jsoucna chapaneho jako meehanismus. Protoj sou popisovany nizn9mi "[unkcemi", tj, svymi zavis lostmi na zpiisobu,intenzite a t rvanf nasich zasahn ,Platnost principu objekt ivity, vfra v moznost objektivnfho poznani tedypredpoklada, ze skutecnos t je objektivni reali tou - zej souena j sou vskutku resextensae dane svym vyskytem, Z toho plyne, ze existuje [edinecny zpii sobproj ekee, v nemz je vse pfitomne najednou, v nemz j ednot l ive poznatky dosebe musf zapadatjako ujig-sawpuzzlu- obrazovych skladacek, az e existujejediny takovy popis plne vyhovuj ici kri teriu objektivi ty, j enz vsechny ostatnfbud ' zahrnuje, nebo vylucuje. Ukolem vedy j e tento popis vytvofit : metodavedeckeho poznani je zpusob, jak k tomuto [edinecnernu popisu dojit, awoven je zarukou, Z e se nam to podaff,Princ ip objektivi ty tot iz funguj e jako postulat, jako kriterium formalnelogicke konz istence. To je vsak mozne jedine tehdy, jestlize je skutecnostopravdu kontinuitni , nepterusenou, nemennou a v sebe uzavfenou plochou.Postulat objektivity r n a tedy normativnf, metodicky charakter . Stava se vsakmetafysickym pfedsudkem, vyjadfuje-li pi'esvMceni, ze je ontologicky garan-tovan. Tento predsudekj e opravnenypouze za pfedpokladu, ze byt i jsoucnajako takove je prohlaseno za objektivnf realitu, tedy v ramci mytupovrchnost i, kde jsoueno rna v podstate abs traktnf, formalni, plosnou, tedygeometr iekou povahu projektovatelnosti, t j. jednoznacne pfeveditelnos ti narovinny pnimet opet rozvrhnutelny (realizovatelny) na zaklade tohotopriimetu, jenz je jej im vedeekym popisem.

78

M ytus povrchnosti n e n i nrCitYm,zvlastmm svetonazorem (Weltanschauung),napf, "vedeckym", vedle svetonazoni j inych; je implici tnfm ontologickymptedpokladem jakehokoliv sve tonazoru, je t im, c o W h e e dava pojmu "sve tonazor"smysl. KaZdy svetonazor je tot iz vZdy pohledem z urci teho hledi ska, urci teperspektivy. Je urcirym u Z proto, Z e sam sebe vymezuje, odlisuje odsvetonazorii ostatnich, Ptitom vsakje v pojmu svetonazor automatieky obsazennarok bjt tfm jedine spravnym a definitivnfm pohledem. Kazdy postoj,fi losoficky system, nauka nebo mytus, ktere se oznaci za "svetovy nazor",vyjadtuji tim sve pfesvedcent, ze j e v j ejich perspektive zahrnuta veskerapravda, ze z jeho stanoviska (posice) vystupuje skutecnost v dokonaleneskrytost i, zatfmco j ine svetonazory vidi skutecnost bud ' nespravne, anebonanejvyse castecne C i zkreslene, protoze k illnezaujfmajf to nejvyhodnejsistanovisko. Nechceme se zde zabyvat otazkou, odkud ten ktery svetovy nazorbere sve pfesvedceni, ze je to prave on, ktery je jedine spravny, nybrtotazkou zakladne jSi : odkud se vnbec bere presvedcent 0 idealnf - tj, ne-uskuteen i te lne nebo n ed ok az ate ln e - moinosti t a ko v e d o ko n a le v y c er pav e jf c fperspektivy, tj.vlastne 0moznosti pohledu bez perspektivy? Toto presvedcentsouvisttoti z sp redstavou, ze skuteenost rovna se svet a sveUe j e nej ake "totozde" (biblicky "tento svet ' - HO KOSMOS HUTOS), co lze najednou obezhtproste tim, ze ho spravne zmapujeme - definovane pievedeme na rovinnouprojekei, uCinime jeho yYmer.2)Katdy svetovy nazor je tedy vlastne objektivnf a vedecky, Pfi jfma vedomeC i nevedome za samozte jmost mytus povrehnosti, ono poj etf skutecnosti, vnemz je novoveka pffrodoveda jedine mozna. Tento mytus, tedy imaginativnislozka kazdeho svetoveho nazoru, a nikoliv jeho urota partikularnffilosoficka reflexe, slibuje s pl n e nf n a ro ku na konecnou poznatelnost sveta avyjadfitelnost definitivnf pravdy 0 nem, j est lize k nemu zaujmeme spravnes tanovisko. Takove spravne stanovisko je ex definit ione vedecke, t j. takove,ktere zarucuje objektivnf vedeni ..Vztah ke skutecnosti jako k objektivnf realite je svetonazorovymideologickym vztahem, o bj ek ti vn im p ff st up e m , tj. vede ckym v novovekemslova smyslu. Tento pifs tnp j e vlastne odstupem, ktery vylucu j e nabozenstvi -

bezprostfednivztah ke smyslu, k tajemstvi, t j. k niternos tiatranseendeneijsouena, vztah ucty, bazne a diivery k jeho Tviirci. Mytus povrchoveskutecnost i pfedstavuje svet jako objektivnf reali tu, kde vse je jiZ zde j akop r edme t konstatace a projekce. N e n f zde mfs t a pro stvofenf , zjeveni a vtelenf,Zaroveii vsak nemaji ve svete obj ektivni reali ty mfsto ani smysl, hodnota ,subjektivi ta a svobodna vii le , ba ani z ivot, t elesnost a sa rno poznani, j ehozsuverenite a nadperspektivnf , absolutni vylucnosti mel scientist icky mytusnovoveku vlastne slouz it. Pfedstava sveta jako obj ektivnf reali ty vyloucilanabozenstvi, aby umofuila vedu-dovednost defmitivniho zmapovaru jsoucna.Do takto zmapovatelneho sve ta nesmi b9t niefm neznam9m zasahovano, ani

79


8/15

tento svet nesmf projevovat vlastni spontaneitu vniti 'n i sebepromeny. Avsaksvet objektivnt reali ty vylucuje i vedu jako svobodny poznavaci a t vUrCi vztahke skutecnos ti , Do vedeckeho obrazu sveta t edy ani samotna veda se nevejde.VZdyt' objektivnf reali ta je zabsolutizovany pohled na povrch skutecnosti, j eto svet odraz ii, proj ekd, stfnu a zdani povazovany za jedinou pravdu. Jak uzj sme naznacil i t zv. "tento svet" se pro novovekou vedu mel statmirou viechvic!, j emuz se 'nase pozn an f a spravovan i must bezpodmfnecne podi' idit. BUhnas vsak durazne vyzyva abychom "tento svet' nemilovali (1 J 2, 15),nepfipodobiiovali se mu (ii 12, 2), nybrt abychom jej pfemahali , tak jako teloa d'abla. Pro l idi tohoto sve taj e obj ektivni rea lit a - povrchova substance - to,co trva, pro nas je vsak "tento svet" prave to, co pomfj f. Nase vita se neopirao nejakou apokalyptickou v i z i C i futurologickou hypot e zu, r e jednou skutecnostzanikne, nybrt proste konstatuje, ze kafdy "tento svet", jakozto pfedm~tpovrchniho pohledu a konstatace, je projevem hlubsf skutecnost i, a proto jebytostne promenlivy; kazda pi'edstava, kaZda nauka , kazde vedenf, kaZd~zabydleni se, jet 0jeho aktua lni vzezrenf opfe sv6 zaklady, se nutne zhrout f,To znamena, ze kazdy popis usporadani jeho substance, kazda mapaskuteenost i , byt' s eb ed e ta i l n e js i , s eb ekon z is t e n t n e j si a jako projekt sebeucinncjsfse drive C i pozdeji s tane zastaralou, pi'ekonanou a jako prosti' edek orientacenejen nedokonalou, nYbd pi' imo scestnou,Novoveka v e d a , snaZfci se budovat sve vedeni na pevnych zak l ade ch , domnivajicse, ze pfiklada nove poznatky j ako c ihlu k cihle, rna misto toho zasebou dej inyopakujfcich se "kopernfkovskych revolucf' , tj. zhrouceni vsech svych ucenf ,revizf kazdych dosavadnich pi'edstav, a budovani novych teorif na zcelaodlisnych zakladech, Tak na sobe veda mnohokrat nepi'imo zakusilachat rnost pi 'edsudku objekt ivity. Tato zkusenost v soueasne dobe vrcholinahledem, ze objektivni poznani nenf realizovatelne, nebot ' skutecnost sam.anema povahu objektivni reali ty a nemnze tak slouzit zameiftko poznani, plahtsarna 0 sobe za miru vsech veci, ja k pozaduje vedecky postulat objektivity.

Soumrak objektivniho pozruini a m y r u povrchnostiPrototypem jsoucna ve svete povrchu byl mechanismus, Hodi-

novy stroj se tak stal zaroveii symbolem sveta. Mytus povrchnosti pfirozenenabizf pfedstavu vesmfru jako dokonale uspofadaneho stroje, kde vsechno deDije pouze zdanlive, je vyrazem fungovani - zmenou usporadanf stale tehoz,Kazdyproces je zde reversibilni , a skutecnost j e protovyj adfit elna popisemsymetrickym v case pomoci rovnic vyjadrujidch zakony 0zachovani. Protojsou jevy bytostne reprodukovatelne. Je to svet, v nemz takove nahodilos ti jakopadani kameml z nebe, zanik Ci dokonce vznik biologickych druhu bylypnvodne povaZovany za nesmysl a odkftzany do oblas ti l idovYch poyer!

80

Tato mechanisticka pi'edstava sveta se vsak v nasi dobe - zejmena vposl~dnfch d es et il en ch - radikftlne zmen i l a , Evolucionismus byljes:te donedavnapodivnym enfant terrible mechanis tickeho pojet i sveta, .nevysvetli telnouzvlastnostibiologicIcych strojn, pro niZ se hledala nejrmnejsf mechanistickftvysvet len t (odtud uspech darwinismu oproti lamarckisticlcym a vitalistickymkoncepcfm), Prave tento pohled na svet se vsak dnes stal pochopenimveskereho jsoucna, universalntm vCdeckym rykladem, obecne pfijimanouideologif. Vesmfr se soucasne vCde jif nejevf jako i 'ad-KOSMOS hladcefungujfcf s troj , nYbd jako explozivni nevypodtatelne denf, jef bytostne newlhostej ne ke smeru plynut i casu. Na soucasne scene vedeckeho obrazu svetaje predvadeno splet ite drama boufl ive se rozvfjejidho deje, s mnoha Wavnimiproudy a nescetnymi episodami, z nichz nektere se opel mohou statkl ieovymi zapletkami, zdroji n ovyc h mohut n yc h a we ostatni v sebe strMvajicichproudii v nasledujfcfch dejsM. V tomto deji neni nie absolutne trvaleho astaIe~lO,kazde ~~i. t rvanf, kaZda pravdepodobnost a zakonitos t j e zalezitostrela tivnf a stati st icka : delsi t rvan] a Castejsi vyskyt vykazuji ty kombinace,seskupeni, struktury a deje, ktere jsou za danych okolnostf stabilnejs! nebojejic~ vzn ik je pravdepodobnejsf nez vznik "fluktuaef" j inych . A ryskyt-vzuik a pfi tomnost - techto j soucen naopak tyto okolnos ti opet spoluvytvatf.Proto n~jtrvalejsi jsou ty procesy a nejstabilnejSf ta jsoucna, kteraspoluurcuj i tyto okolnosti "ve sviij prospech", t j. je j ich existence zakladapodminky sveho trvam C i zvysuje pravdepodobnost sveho vzniku, A efm jeneco trvalej siho eiCastej siho, tfm vice "mfsta" to zau j fma v casoprostorovemkontinuu scenerie jsoucna. To platf od castie, atomu sloueenin hvezd C i. , ,galaxif po zive organismy, spolecenske utvary a inst ituce, umelecke smery ein as e pohyby a m y sl en ky , D a rw in uv e vo lu cn t princip "survival of the f it test"~pi'efitl nejschopnejstho) je tak jenom zvlftStnim pi' ipadem teto obecne logikyjsoucna, Podle tohoto naprosto pfevIadaj iciho vedeckeho rykladu sveta se tatotaut


9/15

urcitych fluktuad - odchylek od rovnomernosti a ho~ogenity, k nimz ~osio ?apocatku vesmiru. A prave proto, ze k temto d~VIacima . t~~bule.?C1mdoslona samotnem j eho pocatku.je veskere nam zn~~ j soucno j ejich ?usl~d~em ~nese jejich stopu. Odtud obecnost a bezvyjimecnost tako~ch za~onupfirody" ktera se difve zdala spocfvat nejak nutne v bytf Jsou.cna jakotakovem: nebo bYt dokonce na nem nezavisla, "Zakony hmot !' ~sou. tedyjakas i ustalena a stabil izovana "pravidla h~i ' spiSe ne~ metafyslc~e pn.nclp~ci j soucnu nadfazene a t;tahm.ote .nezaVIsI~ nnperah~. Jsou vy~l~dm5::~ludalost i, tedy =accidentiemi" s tejne J~ko ~,J ,et ?aly vznik te.m~eJr?z~eJs lf !lgeologickym, meteorologickym, biologickym Cl psychologickym zakom-tostem". e vToto drama se jii nedeje v onom absolutnfm case a pr~storu, v n mzfungoval vesmfrny mechanismus novoveke verze vedeck~h? mytu; Skut:cnostzde ztracf charakter hotove objektivni reali ty - souboru ve;l, ~tere se nekdy, anekde nachazejl a jej ichz byti se vycerpava presne urcenym cas?prost,?r~;rmvyskytem. Skutecnost vystupuj e v tomto evolucn~ ~;,amatulako dem cas~a p ro s to r u s amo tn y ch l Odtud jeji ponekud "rozphzla povaha, pod~tatn~neurcitost a neurcitelnost v "objektivnim" case a prost?:u, v mchz!sebenepatmejsi odchylky a "nepresnost i" se .mo~ou stab.lhzovat a ze~ihta naby; tak charakte r stalosti C i dokonce z~komtostl: z .mlkro.flu~tuacl semohou stat makrofluktuace, j es tl iz~ fungujf auto,ka~~l; :t lcky, tj, predst?vu-ji-li sebezesilujfci procesy, C i - coz je totez - ,nachazeJl-!1 ve ~v6m ok?l!, (~aokolnosti sveho vzniku) mechanismy k jejich zesflern. Epikurovske eli-namen", pfedstava - nepatrna odchrlka demok~it.?vskych, ~tomu O ?rovnobeinych drah jej ich padanf dovoluj fcf nakonec jej ich setk~m a komb~-naci - nalezla zde sve plne uplatnenf a stala se zakladni hrbnou ,sI lou evoluci-onisticke verze mytu povrchnost i, zat imco role demokntovske su~stance -atomu s hacky - ustoupila do pozad.i .: i at~~y se .staly rys l~,dkem ,c1m~men~Skutecnost se vedciim kteff se JI snazili petnfikovat, cnn dal tnn VIC"rozteka" pod rukama ~ ozivuje se. Z deterministickeho svet~ Laplace~v~,o nemz uz Leibniz veTi, Z e jeho konzistentni popis je eo ~PS?pravdivy,povstava drama sti'etavani protikladnych zapletek a

vk?~fhk~u, , dr~m~:j ehoz nahodna, tj , podstatne nevypocitatelna zmena urcuje 'vn.lttm log!ku

dalsfch nahodl Veskerens tvo se tak promenilo v nevazan?u kon~l~ge~tnt ~r~nahody a nutnosti, pro jejiz poznanf, popis, ryklad a predpoved rna kazd~racionalis ticka formalnf dedukce vZdyjen omezenou platnos t. Pokus - um~lazkusenost kte ra podle Bacona a Gali leiho mela dosahovat skrze smyslov,e aj ine kIam; k same obecne, p.odstatoe a0s?b~ jso~c~povaze ~ed - s~sam uk~~~!byt zvlastnl hrou je jiz pravidla zvelke cash urcuje expenmentator ~ JeJlzzobecnenf opet piedpoklada empirii, Veda sarna pr~staIa bYt konst,?~a~t toho,co j e, poznanim, blizfdm se stale vice a . ?voko~a leJi svemu 0 ~obe,JSOUCl~Upfedmetu, a sama siuvedomila, ze se vzdy JIZocita v tomto nepredvldatelnem

82

dramatu kontiogeoce, v nemi nenfj iste, cokde zktere episody pojde, a kde nicneni pfedem napsano a dano; a nejmene uz v samotne skutecnosti, ktenlteprve - take skrze samotnou vedu - vznika, deje se,Evolucnf drama nahody a nutnosti ovladlo does vedecky nazor oa svet,

Toto drama vsak stale pfedstfra, ze rna mechanisticky raz. Je predvadenona scene mytu povrchove skutecnosti, ktera je stale jeste povazovana zaobjektivnl realitu, Pouze diiraz se presunul z bytf na denf, ze substance naaccidens. J soucno nenf jii nehybna casoprostorova struktura eleatskehoHEN KAI pA N C i fazov6ho prostoru matematicke fysiky, nybd processebest rukturace typu Anaximandrova APEIRON (neurci ta, bezmezna), znehozse podle toho, jak Cassam sebe usporadava KATA TEN TV CHRONUTAXIN (zl. A9), vynofujf a v nemz zase zanikajf jsoucna podobnaherakleitovskemu toku. A tak, prestoze je takto chapany svet state jestevydavan za objekt ivnf popis skutecnosti , sc ienti st icky mytus, narozdfl odpfedchozf, mechanisticke verze , jet neznala denf, nybrz pouze f ungovam ,v nern ztracf svou ontologickou Iegitimitu: pfedpoklad objektivity totizspocival, j ak j sme videli , na povrchovem pojeti subs tance. Kosmogonickedrama nahody a nutnosti, v nemz jsoucno vzchazf z nitra udalostf ajet neznastalost a nemennost, ji z toto ontologick6 zazemi oepot iebuje . Podfvejme Senyni, co se vlastne stalo s hmotou - ooou povrchovou substancf ,

Z3nik substance a problematizace objektivnf ontologieMechanisticky m9tus zajist'oval poznatelnost sveta, nernel vsakvysvetlenf pro samotny fenomen poznam, Vedecky obraz sveta se zdal takovytajemnycognitivnfvztah pffmovylucovat! Teto chatrnosti samotnych zakladuvedeckeho poznanf si ovsem filosofie vSimala od samotneho zacatkunovoveku, Protoze mytus povrchnosti zaj is t'uj ici poznatelnos t sveta ucinilpoznanf sarno neeim nepochopitelnym, stal se problemem par excell ence a

jednotlive filosoficke systemy, a to i minule, byly rozlisovany, trideny ahodnoceny podle toho, jak resf "zakladnf filosofickou otazku" po vztahusubjektu a objektu. Zkoumanf zakladn a podminek lidskeho poznanf se s tavaskutecnou a jedine moznou metafysikou (Kant) proste proto, ze vedeckyobraz pifrody (FYSIS) ze sebe subjektivitu vyloucil, Tyto proudy pochyboostfa snah fundovat poznanf v novovekem smyslu se vsak vetSinou odehravalymimo samotnou vedu, ktera ve splendide isolation sveho sebevedomf sepovazovala za "zcela bez pfedpokladu". Teprve veda dvacateho stoletf vesvych"spickorych" forrnach teore ticke fysiky na sobe bezprostredne zakusi la, ze. toto byti be z piedpokladit je zaroven bytim bez zakiadi: Poznatky z oboru fysikyelernentarmch bist ic pos tupne vedly vedce k opoustem pojmu substance. Toovsem meto nakonec za nasledek zhrouceni samotneho principu objek-tivity - zakladniho pilii 'e novoveke vedy.

83


10/15

Tato historie SOUVlSl s Heisenbergovym principem neurcitosti a sBohrovym pojmem komplementarity. E l em e n t a r n f c.istice zprvu slibovaly mitvsechny ony vlastnosti hledane povrchove substance: j sou vskutku nes lozenea j sou pfesne popsatelne kombinacf nekolika malo kvantitat ivufch charakte-r is tik, tzv. kvantovych elsel . Kvantova Cis lanabyvajf navfc pouze pfesnychdiskretnich hodnot, takze sezdala odpadnout otazka s tupne pfesnos ti mefenf ,N a urovn i e lementarnfch cast ic hmoty melo tak byt kon ecn e dosazeno idealutotoznosti skutecnosti s je jfm popisem, Ve skutecnos ti se vsak ukazalo, zetato zak ladn f "substance" nespli iu je tento v ed e ck y i de a l a n i svymi projevy, anisvou povahou. Podle principu neurci tosti nelze toti z meri t v sechn a kvantovaUsIa dane eas tice zaroven s tejne p r e sn e , se s t e j n ou jistotou: merenf nekterychhodnot znemozriuje ipso facto merenf hodnot j in y ch . A tak izde, v posledniinstanci, zakryva jedna stranka druhou; ideal objektivnfho poznanf, tj.konstatace skutecnosti, jak se v sobe rna nezavisle na aktu poznanf, je inconcreto podstatne neuskutecnitelny; nenf mozno se povznes t na "boZskou"(god-like) position bezperspektivnfho viden! vsech stranek najednou! Ukazalosenavfc, ze elementamfm casticim nutno pfipsatj ak povahu korpuskularnl , takpovahu vlnovou (tedy charakter jak diskontinuitnf, tak kontinuitnf) - pfi tomvsak nikoliv obe zarovef il l Podle principu komplementari ty je to, ja k se tatosubstance co do povahy j evt, zalezi tost experimentaln fho usporadanf toznamena vee pffstupu. Oba zpusoby projevu se vsak zarover i vylucuj ] a j souna sebe nepfevoditelne: nejde tedy 0 dve stranky nejake jedne povahy, jezby pfedstavovala objektivni 0 sobe jsoud pendant obou svych ruznychprojevn.Tato doslova podstatna zkusenost fysiky dosla sveho vyjadienf v tzv.kodaiiskem vykiadu k v an t ov e m e chan ik y . Podle tohoto vYkladu nema smyslmluvit 0skutecnosti nezavis le na jej fch projevech, tedy na konkretnf " labora-tornf uda losti", na samotnem aktu pozorovanf a merenf: usporadant pokusu

a registracnf aparatura jsou totiz neoddelitelne soucasti poznavane skutecnostisamotne, Jak pokus, tak ipffstroje jsou vsak samy vyrazem nasehoteoretickeho vztahu, tj , pochopenf , predstav, pojmoslovf atp. Rozhodnuti sepro ten C i onen postup nebo formulovanf problemu a vznesenf otazky jepodstatne zalezitost! naseho rozhodnutf a nema sviIj fundament jen avyhradne ve skutecnos ti same. A toto nase rozhodnuti se ridi tim, co nasnapada a co nas zaj fma: Baconova idola nej de ani experimentalnf metodou,ani daslednou formalizact popisu obejft,Negativnf interpretace kodanskeho vykladu tedy znamena, ze nemuzemepozna t sku tecnost za j evy, ktere se pi itom lid! nasfm pffstupem. Podle toho

je skutecnost - jakozto objektivnl realita - skuteene onou Kantovounepoznatelnou=veci 0 sobe". Avsak prave pojeti skuteenostijakoobjektivnfreality melo zajistit jeji podstatnou poznatelnost!JestIize vsak opustfme predpoklad obj ekt ivity. nabyva nahle kodansky

vYkl~d pozitivnf hodnoty: "Nepoznatelnost" skutecnosti 0sobe nevypovfda 0me~~c~naseh~ p~zna~f, nybr~ 0vlastnf povaze skutecnosti samotne. Napi. to.ze ca?tt ce nen~ presne lokahzova.t eln.a , zn~emi , ze ona sarna neni presnelok.ahzovana, ze nema povahu objektivnfho jsoucna vysk y tu j ic iho s e vp rosto ru :Nejde 0 to, ze nemuzeme vedet, kde se v danem okamziku pfesne nachaztnybd ze ona samajest nekde vi c a jinde jes t mene. 'Tento ,zpusob b~f substance j ii t edy jednoduse neodrazf logicky zakon

,,!,lo~~eneho, tretiho.;Jak t~ yzado?ala ~ec~anisticka verze mytu povrchovos-ti, Pntom te to zkusenost i stupi'iu byti ne jde 0teoretickou konstrukci, jez bymela hypostazovat podstatnou omezenost naseho pozn am, nybrf 0skutecnoupov~hu ~ytl j soucna samotneho, To, ie pfi popisu vyskytu eastice j sm eod~~arn pouze, na p;ub~h p~a~depod?bnostnf funkce jej fho zaregistrovani ,rna zarove~ za nasledek, . ze cashce mute b9t s danou, nenulovou pravde-podo.~nos~l zac~yce?a I t~m, kam se podle zakonu klasicke mechanikynemuze vubec pn sve energn dosta t, DIe kvantove mechaniky se vsak east icernut~. n.achaz~t "tak trochu" za energetickou barierou: prubeh pravdepodob-nosh J~Jiho vyskytu mute b9t pfekazkou deformovan, nikoliv vsak prerusen.Tent?}ev ?ostal pekn~ rn~taforickY nazev "tunelovy efekt": icast ice , ktera seneIn:uze pres en,ergetIckY va~"piehoup~out" , muze ho jaksi "podlezt" a je~akhc!


11/15

vnbec nejake "stavy"? Ma zde tradicnf pi'edstava "stavu systemu" nejakyobjektivni protej sek? Zda se, Ze nikoliv; pozi tivnfmu chapanf kodanskehovykladu kvantove mechaniky se tot iz v nedavne dobe dosta lo znamenitehoexperimentalnfho potvrzenf. Pomod urci teho nesmfrne rafinovaneho trikubylo zjisteno, ze castice nabyva pffslusne kvantove cislo, ktere ji , jak jsme i'ekli,urcuj e teprve jeho zmefenfml Bez a pi'ed zmefenfm jeho hodnotu "nezna",tj. ve sve strukture neobsahuje, A tak se ukazalo, ze si samo kvantove cislo,t ato posledni charakteristika "substance" slibuj id j ej f popsa telnost moregeometrico, pfedstavuj e pouze pravdepodobnostni roz lozenl hodnot, jichznabyva vokamziku udalost i mefenf: Mei 'eni tyto hodnoty nekonstatuje, nybrzvyvolava; zUstava vsak vecf skutecnosti same, jakych hodnot muze toutoudalostf nabyvat a s jakou pravdepodobnostt,V tomto novem nesubstancnfm pohledu soucasne fysikyje tedy skutecnostopet totozna se s v y m projevem, jak to konecne postulovala ipredstavapovrchove substance . Avsak tento projev nenf proj evem nejake veci 0 sobe,nybrz. je denim uvnitf samotneho aktu poznani, liz Kantova filosofiepoznala, i.e pojetf objektivnfho jsoucna jako veci 0 sobe vylucuje jehopoznatelnost. Soucasna fysika zakusila, ze poznanf, ktere precepredpoklada , ze jsoucno je z jevne, vylucuje jeho objekt ivi tu. To znamenavzdat se objektivnfho poznanf , t j. takoveho, ktere je def init ivni a ktere vylucujevsechny jine zpusoby popisu a pochopenf. To opet znamena, i.e mezijednotl ivymi takovymi al terna tivami ne lze rozhodova t vjluene na zaklade"Cis te objektivnich kri terif" , spocivaj fcich ve veci same. Kriteria by pfi tombyla vposledku totozna s uplnostt a logickou bezrozpornosti formalnfstruktury vedeckeho popisu.V teze dobe se vsak ukazalo, ze logika ani matematika za takove krite riumobjektivi ty vlastne s louzit nemohou. Vfme dnes, ze vedle sebe existuj i ruzne,tj. nezavisle axiomaticke systemy, ktere jsou vzajemne na sebe neptevoditelnea neslucitelne, prestoze je kazdy z nich vybudovan konzistentne abezrozporne, (Vzpomeiime napf. niznych neeukleidovskych geometrii C ineklasickych logik.) Vsechny jsou spravne, vybudovane more geometr ico;ktera zn ich j e vsak pravdiva? Avsak krach objektivity ipo teto Iormalni strancesel jeste dale : roku 1931 dokaza l matematik Kurt Godel, ze fadny net rivialnlaxiomatickysystem nemMe bYtuplny, tj. ze kazd y obsahuje "nerozhodnutelneformule" - nedokazatelna a nevyvrati telna tvrzenf . Z toho vsak dale vyplyva,ze zadnytakovY axiomatickysystem nemnze formalne zajistit svou bezrozpor-nost.A tak, podobne jako pi'edpoklad objektivity, se zhroutily i samotnezaklady matemat iky. Ale stej ne jako krite ria objektivi ty nevzda la se protoj este veda idealu formalizace a exaktnosti, Snad tomu ani jinak nemuZe bYt.Mos geometricus tak vsak navzdy ztratil puvodnl ontologicke a logick6oduvodnenf, S nim se otfasl vzakladech isamotny mytus povrchovosti, na nem!

86

veda kdysi postavila sviij narok na absolutni, def ini t ivnf a vylucnou pravdivostvlastnfho obrazu sveta, .

Logos a m y r u s soucasnostiZijeme v case ne nepodobnem dobe Sokratove, kterapfedznamenala zanik antiky. Existuje jes te mytus: novoveky vedecky obraz

sv~ta )ako obj ektivn~ rea lity povrchove substance. Podobne jako elea tskepojetf jsoucna co nemenneho a nehybneho HEN KAI PAN, vytlacil tentomytus Boha do neexistence a nabozenstvf do i racionali ty. Avsak konkre tnikosmologicka predstava, na tomto obraze zalozena, totiz predstava svetajak? fu~gujfc fho mechanismu , se zmeni la v drama kosmogonie , v nemz hraj iroli jedinych protagonistu dye nejvysSi drammatis personnae TYCHE AANANKB - Nahoda a Nutnost.Toto drama vsak nenf. zadna comedia divina (bozska komedie ); vZdyt ' naobou moenostech neni me bozskeho: obe j sou principy slepo ty, pasivity a

podstatne nesmyslnosti, jakozto zakladnfch atributn fungovant usporadanehomechanicna iviteni neuspotadaneho chaosu. Kosmogonie, kterou dnespredklada vefejnosti scientismus se svou evolucni vern mytu povrchovostije vlastne humana tragedia, podle nfz se clovek vynot il co zvlastni vyjimka'episodicka bytost, jez jako jedina uprostred loutek a automata konglo:~e~uj icfe~ a krystal izuj icich z toku chaotickych viru dis ipace volne energie jejedina vidoucf a vedoucf. Tak zaujal - ke svemu udivu - misto divaka vprazdnem hledi sti, v nemz se citi osamoceny, protoze vidf, V I, ale nerozumi.Nerozumi deji, ponevadz v nem neni cemu rozumet, ale nerozumi ani sobesamotnemu, sve paradoxni, podvojne roli aktivnfho divdka a pasivnihoa~astnfkadeje, 0nemz vi, ze nema zadneho aurora ani rezisera, a tedy anizadny smysl, Mdnou moralku, Z teto kosmogonicke scenerie si lze protoodnest jen poznanf, ze bytf znamena vyskyt a "moralku", zevposledku zalezipouze na uspesne~ pretrvant na ukor ostatnfho, Dnesnf mYticky clovek, Zij icfmytus povrchovosti predvadeny kosmogonickym dramatem soucasneho scien-tismu jako porozumenf sve existence, se na zaklade tohoto Zivehoseb~pochopeni take chova: jeho sobectvi, cynicky pragmatism us, honbaza uspechem, snaha 0vlastnf prosazeni a sebezaji steni - to vse j sou vy razyamoralnf mora lky kosmogonicke podoby soucasneho scienti smu. Dffve seclovek choval j iste take tak -vZdyvsak pfitom pocit'oval, zeje to hi' ich, ze sejehosobecke a sebezaj iSt'uj icf jednant priCi radu BoZfmu, v y m y k a se smyslu jehos tvoi 'eni . Nyni vsak pojmy jako htfch, padiost , pokanf C i odpustenf - zakladntkameny porozumenf sobe a skutecnost i u nabozenskeho cioveka vymizelyze slovnfku vMeni, staly se nazvy pro pouhe subjektivnf pocity - reliktemdob minulych, Dnes clovek sobeeky jedna v souladu se soucasnym vedeckym

87


12/15

nazorem na svet : mravy "tohoto sveta" spadaji v jedno se zakladnfrnkosmogonickym principem pfetrvavanf trvalejsfho, jehoz biologickoupodobou je "preZiti silnejsiho", Lidske padlosti a hi' iSnosti se tak vedou dostaloontologicke legitimity! .Dnesni clovek mytu n ahody a nutnosti vi, Ze i kdyZse chova altruisticky, Clslouzt-li dobru, pravde, lasce , vyssim mravnim principum, pokroku, spolecnosti. ap., chova se jako pasivni loutka, je jiZ jednanf j e pouze vYrazem struktu~jejfho nervoveho systemu, vysledkem vzajemneho serfze~ center ..strastia s last i, jd bylo pfirozenym vyberem nastaveno tak, ze coneJuspe~neJl s louzlpretrvavanf a zmnozenf urcitych verzi chemick strktury desoxyribonukleo-ve kyseliny, zak ladnf "substance Zivota". To jsou ony "egoist icke ~eny"(selfish genes), pro nezje clovek tak jako kterykoliv jiny z i r y or~arusmuspouze "strojem na prezitf" (survival machine), sestrojenym z linearnfchrnolekul - kopif, odlitku a druhotnych chemickych produktu techto genu.Tak alespoii vidi cloveka, zivoCichy, rostliny a ostatnf zive bytosti molekularnfbiologie a na nf vybudovana tzv. "sociobiologie", jejfz tautol.ogic~~ uvahy~inte rpretace a zavery tohoto typu j sou dnes a la vogue. V soc iologi i vrcholfmechanis ticky mytus povrchovosti teoreticky, prakticky v tzv. "genetickeminzenyrstvf', umenf zamerne a umyslne manipulacesdesoxyribonukleovoukyse linou a svevolnych zasahf do genet icke informace. Tvari v tvai ' r?zsahu,intenzite, ba freneticke zufivosti, se kterou se soucasna veda "genetickemuinzenyrovam'" venuje, se clovek neubranf pocitu, Ze krome tradicnfho poku-seni stat se doslova pan em tvorstva, j sme zde s ve d ky j ak e ho si p ov s ta n f v y tv or uwei svemu vyrobci , j akesi des truktivni emancipace "golema" ei "vzpour~robotu". Tak to skutecne chape soucasne sociobiologicke myslenf. Avsak 1tento .pohled je jeste pHlis povrchnf, I mytus vzpoury lidi- roboti i pro~i sv9p1"pamim" - egoist ickym genum- prameni z oidipovskeho komplexu proti BohuOtci , v touze po aktu msty stvorenebo wei Stvofi teli , Boj fme se nas ledkti"genetickeho inzen9rstvi"' , mfsto abychom se zdesili j eho zlych kcfenii anicotnych zakladu bezedne pychy a resentimentu, z nichz vyrusta duchovnivzpoura proti Bohu ajeho stvofenf, zpupnost d'ablova, Tato zpupn~st,neopravnene a nasilne pfiv lastnovan t si toho, co nalezi bohum, byla vant iceoznacovana feckym termfnem HYBRIS. Ne nahodou se zakladni technikamanipulace s geny naz9va "hybridi sace", tj. umele spoj ovanf toho, co k sobeod pfirozenosti nepatff, co je nepatficne. Temito svymi, teknem.e, "te~I~-gickymi" kofeny pfekracuje mjtus povrchove substance, s lavtcf tnumf nihi-l ismu v genetickem inzen-yrs tvi, ramec vedeckeho obrazu sveta, a to itehdy,jestl ize "behove", prot i nimz se clovek svjm dumyslem a chytrostf obra~i.j sou ony dye jedine pffrodnf mocnosti, ktere scientist icky pantheon zna, totaNahoda a Nutnost . Triumf a i luze soucasne molekula rnf biologie nese tak nasobe stale tulet puvodni osviceneckou pecef poslani, z ne-hozvyrostla novovekaveda. Nebot', odkud se bere moinost tohoto obracenf se, ei l i re-voluce -

88

vzpoury? Tuto o ta zk u s i dnes kladou mno z f spickovi v edc i a myslitele, kterejako divaky kosmogonicke drama scientistiekeho evolucionisrnu nepfesvedeuje.Na rozdfl od na ivnich real ism - scienti stu, kteff pfi jfmajf predvadeny dej zabernou mind, se na zpusob antickych fi losofu pta jf, odkud bere tento rnytussvil jnarok na pravdu. Nenechaji seos lnit ani samozfejmostf takoveho obrazu,ani konzistenci, skloubenosti kosmogonickehodramarn Iidske tragedie, nybrfp o dr ob u jf p ra v e tuto logiku mytickych predstav kritice Logem. Ptajf se: jestlizeje z hlediska tohoto mytu samo lidske poznani zcela logicky vyrazemstabilizovane fluktuace, vyrazern funkce mechanismu preZiti (survival trick),jak si muze osobovat narok na obecnou, objektivnf, "vedeckou" pravdu?Tito tide krit izuj i sc i en t i smus take za to, ze se mu do jeho v l a st n fh o v y k la d usveta nepodaii lo vmestnat poznava jfcfho a rozumej fcfho divaka , za j ehozpohled se vydava , Toto ohlednutt se kolem sebe (reeky: SKEPSIS!), nadhledna ce lkovou situad hledi ste a j eviste , j e vede, narozdfl od naivnfch sc ient is-tickych realistii, jejichz zrak je na scenu pevne upoutan, k osvobuzujkiskepsi. NeveU tomuto mytu.jezfascinuje zrakyjejich soucasnfku-spoludivaku,Zmoudielf ontologickou zkusenostf modernf fys iky, vedf, ze skutecnost nenikonstatovatelnou hotovou fakticitou, vyjadf i te lnou mytem a pfedveditelnoukosmologickym drarnatern na scene vedecke popu-larizace. A zatfmco naivnfdivaci se snazf do dej e riiznymi technickymi typy sveho inZenyrstvi, at' uzstrojniho Ci genetickeho, fysikalnfho Ci biologickeho, zasahnout, tito moudffskeptici v ed f , ze clovek sam je jiz davno dramatikem a dramaturgem ce l epod fv an e ; vZdyt' skutecnost se nasemu pozn an f - vedeckemu nevyj imaje _jevf takova, jak j i p o zn av a jf c i subjekt C i trend rozvrhuje: ve skutecnosti (0poznavame to, co do ni na zaklade sveho aktualnfho porozumenfpromftame. A toto porozumenf je prave l idsk-yvsevladnouci Logos: "DerVerstand schopft seine Gesetze nicht aus der Natur, sondern schreibt diedieser vor," (rozum necerpa sve zakony z pi'irody, nybd ji je pfedpisuje) rikaKant (Prolegomena kap. 36). Logicka konzistence vedeckych teorif neniproto krite riem jej ich pravdivosti, nybd naopak, Logos je kri teri em pravdysamotne -urcuje logiku jejf uskutecnitelnosti: vsechna eidola, vcetne lidskychumyslu a IsH,vsech triki i, st rategi t, nastrojn a zpusobu prizpusobenf se aprezitt, jsou od vedeckeho poznanf neodlucitelna - i od poznanisebeobjekt ivnej sfho! Vzdyt ' to i lka sam evolucionisticky mytus - a takto sepodffka, takto sebe sarna popfra a usvedcuje.Pravdu vedeckeho mytu vidf tito moudfi lide v j eho uzitecnosti: veda je

uZitecna, pokud slouzi k osvobozenf od falesnych a neskutecnych (tj. ne-praktickych, neuskutecnitelnych, nevyuzitelnych, skodlivych) iluzi, kza jist'ovani zivota a opatrovant pifj emnosti . Tito moudft se tak podobajistarovekym stoikum a epikurej cum:vedeni j e zde od toho, aby nas zbavilos trachu pled bohy. I nahoda a nutnostjsou jenom logicke postulaty - nas troje,j ak se efektivne vyznat v chaotickem viru mnohotvarne zkusenosti , s item, jez

89


13/15

rozlisuje prakticky podstatne, tj, diHeZite od nepodst:-tne~o, j~ko jsou tr~b~motyka, dlato, kombajn, sfto 6 pocitacovy progr~ VIce Clmene ~hodn~lnastroj i k zpracovanf a t iideni jinych typu "materiahi" - kamen~, pudy, Obtl .l,pfsku C i informad, aniz by 0 skut~cnosti same pre,ds!avovalY"n~J~ou defim~t ivnf vypoved ' ; skutecnost sarna J~ nep0z.?ate~a; J.e pro. nas (nervoves truktury uzavrene v lebce C i pro ClstepO.znavacl ~ubJektr - j ak to k?o, nazve)jen Ihostejnym mediem prakticke onentace, jehoz jsme soucastf. Tytomoderni skeptiky, hedoniky a s toiky ~z~.0znaCi!. (spolu s d 'Espa~~tem 3)~- narozdt1 od naivntch realism - za pozit ivis ty, Jej ich m.oudrost vy; .~sta zonestranky ontologicke zkusenosti moderni Iyziky, kterou Js~e OZ~~Cdlza ~:~a-tivni pochopeni kodanskeho vykladu kvantove mechamky . .Pnt~m vetsm~vzdelanej sfch a soudnejsich vedcu se svym postojem pO~'ybuJe.nekd~ ~ezlrealismem a pozitivismem: na jedne strane p~vne v~n ". ~::astencl sv~hopfedmetu a obj ektivitu vlastnfho p.oznanf -ndyt' toJeh~acl ~paJ :J1ch_?dborne.hosnazent (a j i ny zpusob byti neznajf), na druhe s trane vsak Vedlsve 0,tom, .~akskutecne vznikaji vedecke poznatky, a vubec, jak to ve ved~ chod~. Jejichnazory, pokud jsou nuceni, ac neradi, neJake vyslovit, tak kolfsaji mezi obemakrajnimi polohami, podle n~tur~lu, sltuace"a p~,,:a~y ar~~~entu. Z tohoduvodu vystupuj i te rminy "scle~hsmus" a . P?Zlt~VIsmus )ak? hovo~ovezamenitelne acteoreticky oznacuji znacne odlisna eplstemologl~ka stanov~ska.Konecne je zde jeste tre tf proud .vychaze jid : : c , sou~~s~e. situace urcenezkujenostf modernf fyziky, ktery radikalne domysli POZlttVlShC~~U~oudrost.

Vychazeje z pozit ivnfho pochopenf kod~nskeh~ vykl~?~, ?d~lta predp.okla~nepoznatelne skutecnosti, Domysli do dusledku p~zlttvlsttcke znovu~bJevemvsevladnoucfho logu (jez spojuje herakleitovce se stOl.ky~a bere t~to ~ladu l~~doslova do svych rukou. VZdyt' jestlize se skutecnost leVItak~)Va,jak Jlto urc~Jenas experimentalnf pifstup, a jestlize veda je uspesna a Je tedy skute~nympoznanfml, pak skutecnos t samaje bytos tne co do sve povahy artefakt, . .vytvorvsevladnoucfho logu. Logos tedy urcuje, co jest a co neni . Avsak maj ite lemLogu -Z60N LOGON ECH6N - jsme pi'e~e my sami! Vskut~u, "~irou ;sechvecfjest clovek", jak zni onen slavny vyrok sofisty Protagora. Zalefi na.zpusobunaseho pffstupu, na naSi metode , na nasem zajmu - a tedy}am~ru - Jak, bu?eskutecnost vypadat: skutecnost vznikd, tj, nabyva tvaru a urcitostr v konkretmmexperimentalnfm usporadanf stejne jako v remeslne.a ume~ecke tvo~beC i ve vyrobnf a spolecenske praxi! To pouze ". ~l~ulost~, ~e., s"1'c~neuvedomelych pocatcfch, propadala novoveka v~da II~Zl,.ze U~Ctt~J~JlP?JetIsveta, urCit j pffstup, urcity pojmovy aparat a ur6ta l~g 'ka j sou Je~my spra~'yzpnsob pravdiveho poznani, Takovjch pi'fstupu, "paradigmat", lze prece vytvor!tnespocetne mnoho, jako lze vytvoi'i t nespocetne mnoho kal~ulu J>ro!p"a~~.A nemusej ibft zda leka vsechny "ved~ck~"; osta tn~, ~de VZlt neJake k~lte-rium vedeckosti , kdyZ j sme se vzdali na rok? n,aJedm.ec~o~~? ,Ta~o ru~~aparadigmata - a mohou bft i nevedecka, mftlcka, mysttcka Clnabozenska -

90

neodhaluji ruzne stranky tefe skutecnosti, nebot' nejsou na sebepreveditelna; naopak vytvafej] ruzne svety, ktere mohou spolu zavY,jimecnychokolnos ti do j is te miry komunikovat, avsak nelze je smesovat, nelze je na sebeprevader. Muzeme siostatne mezi nimi vybrat, podle toho jak funguji , j ak namvyhovuji - a j ak nam dovoluji sdfle t je s osta tnimi, pokud nam na tom zatdi , Cipokud je to vyhodne Ci nutne (marne na mysli soukrome svety vizionai'u Cipsychopamj .Tato moudrost, kterou si lze odnest ze zkusenosti krize objektivity asoumraku vedeckeho obrazu sveta , j e z rcjme ta "ne jfilosofietejsi", protoze

oatologicky nejdiislednejs]. Je to velka moudrost, ktera je schopna nasosvobodit nejen od vedeckeho mytu, ale od nejruznejsich svetonazorua ideologir, zbavit na.~jha ptfrodnich zakonil, fatality a determinismu, tyranieruznych definit ivnfch pravd, ktere soucasnemu Cloveku vnucuj i genet ika,psychoanalyza, etologie, neurofyziologie atp.Tato moudrost je vsak moudrostf sofi stu, uCi telu moudrosti , schopnychdat kHe a navod k tomu, jak upravovat a rozvrhova t skutecnost podle sve vt11e

a zviile, a tak cinit nespravedlive spravedlivyrn, nepravdive pravdivym, s labsfduvody silnejstmi atp. Na rozdil od hybris myticke, jft se clovek pokousiuchvatit mfsto bohu a mocnostf, je tato "logicka hybris" vzpourou dalekoradikalnejsi: j e pokusem 0 pifmou cestu cloveka k bozstvf - cestouvsevladnoucfho logu.jehoz panem, vladcem a tvUrcem prcce od pocatku clovekvzdy uz byl ... Opravdu? Zjevenf prece mluvi 0 tom, ze zatimco poznan! jezakazane ovoce , jehoz se clovek zmocni l, j e Logos dar, a timto darem je samBuh, skrze Vtelenf sveho Syna.Nezapominejme vsak, toto ucenf sofist ii , modernich uCitelu moudrosti,j e skuteena a osvobozuj tci moudrost , j ako moudrost sof is tu antickych, s nimizse st retl Sokra tes, Narozdil od polovicatosti a ontologicke nedil slednostipozit ivis ticke skepse je objev moei Logu a neomezene vlady eloveka nad nfrn

skutecnou ontologickou zkusenosn, kterou nutno respektovat a za nit senelze vra ti t zpe t. Je poct ivym, byt ' bezohlednym domyslenlm novovekehoraeionalismu i jeho moderni krize a predstavuje praktickou aplikacipozit ivist ickeho pragmatismu na sebe sama. Nelze se jen tak vrat it pfed tutozkusenost ke "stare vire" jako k vychodisku ze soucasnych zmatkii a zvuleproste proto, ze "se kdysi osvedcila'': Takovou nostalgif a romantickymkonzervati smem bychom uz ipso facto sta li na ste jnern bfehu se so fistyl Zesoucasneho zbloudenf nas zadna uCinna iluze nevyvede. V tom jsme zajednos dnesnfrni odpiirci nabozenstvi , Osvedcit vlastnf viru musfrne nikoliv tak, zese opterne 0al tcrna tivni mytus, ktery budeme prohlasovat za Iepsf, nybri zese sami osvedCime v nasi duvNe k pravdif! A tak, j ako S6kra tes a Plat6nrespektovali sof isty, povazuj fce je za skutecne uCitcle moudrosti, take my zdechceme vzdat hold moudrosti, k nti dospCla soucasna spickova veda, a svedcitbez ironic 0jcj i pravde, 0 nfi ne rozhoduj e to, jak j e zneuzitelna a prakticky

91


14/15

zneuzfvana: vidyt' nejen Gorgias a Protagoras (oba byl i veld a moudfimyslitele a ucitele Reckal), ale tez Sokrates mel sve nehodne, bezbozne azkazene zaky!Jest psano, ze "pravda nas osvobodf'. A pravda 0vsevladne tvUrci siteLogu, ktery rozhoduje 0tom, co j est a co neni, a 0tvUrcf moei cloveka nad ~maskrze nej nad svetem, tato pravda 0 logicke hybris nas skutecne osvobodila:umozni la pochopit vedu " j eji moe i meze; poskytla epistemologicky k 1 ! c kpochopeni kopernfkovskych revolucf a ontologicky legitimovala genialnitvi'trCipokusy velkych duchii 0 vyvraeenf vsech _vMeck:ych pra~d ~ za-korenenych pfesvedcenf, Ostry vi tr svobody z ni veJe, schopny odvat 1 t~nnejmocnejsl predsudek objektivniho poznani. Sofist icka pravda nas zbavilanadvlady vedy a otevfela prostor pro religiostiku, Zat imco dffve vedeckypostoj ke sve tu vylucoval jakykol iv jiny (j ak j sme videli, tedy piedevsfmnabozensky snimz byllogickynesluCitelny), sofisticka moudrostje schopna bytnaprosto tolerantnf, dat nabozenstvi, duchovnf ceste ivsernu nadpfirozenemuplne placet" jako ostatne cernukoliv! .Zde vsak teprve vyvstava nase "ale!" " velka sokratovska namitka,Sofist icka moudrost ktera mis zbavila nadvlady vedecke pravdy a vsech iluzf ,nas take - sarna 0s~be " ptipravuje 0sarnotnou moinost pravdy, 0vsi nadeji;vira j ez se drive do vedeckeho obrazu nevesla, zlskava nahle po zhroucenijeho ontologickych zakladu tak nesmfrny prostor , zese vnem nema 0 co opifta v cern zakotvit! Nabozenska vfra prekracuje vsechno zdam , zkusenost, j ev,svod, klam tohoto sve ta a smeruje k tomu, co skutecne jest, tedy k nej vyssf,posledni, neochvejne ryzi pravde - samotne zjevnosti. A tou je pravda absolu~r_ll_tj. od podmfnenosti pomfjivych kriterif tohoto sveta oprostena (absolutaj.jtzlze vpravde duv6rovat, skutecnost, kterou lzeskuteene, svebytne zit . Tato vfraC i ontologicka dfivera vsak nic takoveho ve svete herakleitovskeho toku,jemuz vladne logos nenachazf Moudrost sofistu, byt' sebehlubsf a sebe-pravdivejsf , se dne~, jako v dobe Sokratove, ukazuje byt prave jen moudrostftohoto sveta!Avsak "zdal iz Buh neobrat il moudrost i tohoto sveta vb laznovstvi?" (1 K1,20) ...

aver: svets tlni i a svetprave skuteCn05ti" Ab y v lr a v ase n eb yla n a m ou dr osti lid sk e za lo ie na ; a le n a m odBoii. Moudrost p ak m lu vim e m ezi dokonalymi, al e moudrost netohoto sveta ... al e mluvlme tu moudrost Boil v ta jems tv i s kry -to u . .. " 1K 2,5-7Pokusili jsme se pochopit, proe novoveka veda vytlacila nabOZen-

stvi a stala se nesmifitelnym odpurcem viry. Vypl9va to z ontologickych

92

predpokladu mytu povrchove substance, na nemz je zalozen vedeckj nazor nasvet, Ukazali jsme take, j ak se tyto pfedpoklady v dnesnf dobe zhroutily, a tona zaklade ontologicke zkusenosti teto vedy samotne. Proto se veda, presvsechny technicke uspechy, dosta la do epistemologicke krize a je nucenavzdat se naroku na vylucnost a j edinecnost sve pravdy. V takove situaci seovsem klade spor vedy a nabozenstvi v soucasnosti zcela j inak nez vminulost i.To vsak neznarnena, ze je zrusen Ci prekonan. Hlasatel vfry se dnes, 'podobnejako kdysi svaty Pavel naAreopagu, nesetkava s fanatickym odporem pohanu,bezvercn a volnomyslenkahl, nyt Jrt se zdvoril jm nezajmem Ci pohrdavouskepsi tech, kteff ze vsech vykladu sve ta - nauk, filosofif a ideologif "davnovyrostli", nebot ' zazil i j ej ich pomfjivost a relat ivitu a pochopili nemoznostpravdy. Nabozenska vfra vsak stojf na z je v en e pravde. Jest lize tedy byi di' ivenabozensky postoj ke svetu s vedou vecne ilogicky nes lucitelny, jej ichprotikladnost se v soucasne dobe on tolog icky rad ika li zova la. Chteli jsmeupozornit na tento posun a pokusit se ho vysve t l i t , Nekladl i jsme si vsak za el lpodat resen! sporn mezi vedou a nabozenstvfm, ani ukazat cestu k novym~akladum vfry v prostoru, ktery se ji za dane si tuace otevrel . Neco vsak piecejenorn bylo naznaceno; a k tomu bychom se chtel i na zaver jest6 jednou vrati t,Nase poukazy na analogie soucasne promeny novovekeho myslenf sest fe tnut fm mytu a logu ve staroveku a na podobnosti nekterych soucasnychpostoju s tehde jsfrni fi losofickymi proudy od e leatu, Heraklei ta at poskeptiky, epikurovce a s toiky, uz naznacily, ze tato ces ta k novym zakladiimvfry bude asi podobna ces te Sokratove vjeho sporu se sof is ty. Rekli j sme take,ze tato eesta nemuze vest zpet , nybrz musf bYt prava sofi sti cke moudrost i.Nejde tedy 0 to odmitnout osvobozujfci, lee nicivou radikalitu sofistu acouvnout pied ni do obranneho postoje "krest 'anskeho svetoveho nazoru",reklamujic fho stej na . prava jako svetovy nazor vedecky, To by znamenaloupadnout do apologie toho typu, ze "kazdy rna pravo uplatiiovat svu.jnazor" aze :'i ~eda poznala sve meze". Jde 0 to sofist ickou radikali tu piekonatradikali tou Jeste hlubsf, nez j e nihilismus, z nehoz vyrusta,V cern muze tato hlubsi radikal ita spoefvat? Jaky vhled umozi iuje jft za

zkusenost, ze objektivnl realita predstavuje projekce a konstrukce logu? Jedinevira, ze prava skutecnost - t o, c o v p ra vd e jest" nema povahu objektivity a reality,nybrt te~e?ne, svebytne niternosti, povahu subjektivity, kterou plodf kazdylogos a JeJfmz darem a projevem je i lidsky logos. J akkoliv moudrost vzeiil a~ezkusenosti krize objektivnfho poznanf se vzdala predstavy objektivni realityjako na poznanf nezavisle povrchove substance, nevzda la se tato moudrostplosneho pojet i samotneho poznani: zkusenost , ze logos vladne vsemu, zep ra vd a je ry ra ze m Iog ickeho rozvrhu a zeclovek je mirou jsoucnosti vsech vee:mysy stale tuto "jsoucnost" jako vyskyt a "vse", "vsechny veci" jako objektivnfrea?tu. To, ze " l?gos. vladne vsemu", pIaUjen pro svet povrchoveho mytu, pro"veskerenstvo" zJevuJicfse na projekcnim pl


15/15

toroveho kontinua. Proto zusUiva modernf sofisticka moudrost vskutku pouhoumoudrosti tohoto sveta - moudrosti tech divaku, ktei'i vedi, ze uvadenekosmogonicke drama nepi'edstavuje skutecny zivot - BIOS, nybd pouhy jehologicky prumet Ci popis , tedy bio-graf jejich viastnich artefakti i, a ze to, cos lysf ,je ozvenou jejich vlastnf i'eci (LOGOS). Sofiste jsou vezflove Plat6novyjeskyne, ze kterych byla sii ata pouta a ktei 'i se mohou rozhlednout po ce lemamfi tea trovem sa le polyek ranoveho kinosa lu i pohybovat se v nem, Je jichpohyb jim dovoli nejen vyznat se v de ji , j ako v prfpade pfipoutanych veznu,uspesne v e ri fi k uj f cf c h s v e progn6zy a hypotezy , nybd pohybem po sale mohoupohlfzet na dej z ruznych uhlu a zjistit, ze je plosny, Ba mnozi z nich sesnad nauci l i zachazet is promitacim za f f zen fm a dost moina, ze n ek t e f f znich pronikli at do f ilmoteky - k ohnis ti C i za zed' mezi kejkllie podle Plat6novaHeenf. Tim vsak nepfestali b yt v e zn i , Pouze s v e t o b je k t iv n i reality sejim zme n i lv j ediny ve lky biogra f - sv e t zkusenosti nasi technicke civilizace, vekukybernetiky, svet obrazovek, displayu, grafu, tistenych obvodu, tl aei tek ablikadylek, svet reprodukci, playbacku a reakci, planu, projektu a programfi:"podivny obraz a podivnf veznove ..."Potfebne je skutecne obracenf (PERIAGOGE TO AUCHENOS -515 C)

a kraceni k svet lu a dale uzkou cestou vzhiiru ke slunci pravdy a praveskutecnosti, ktera se vkinosale podzemnf j e skyn e objektivni reality ("antruminfernum, subterraneu domiciliu", jak ji oznacuji klasictf komentatori)nenachaz i. Toto obracenf se ktomu, co skutecne j est, k pravde zive, te lesnea tajemne , ktera nespocfva v dokazanem defin itivnfm vedenf, ale ve vffe a vduvei'e v Toho, kdo ji dava bjt a za rovei i j i zjevuje , j e jed inym vychodiskemz vezenf tohoto sve ta, A tak obracenf se, zaujmuti nabozenskeho postoje ( tj .bezprostfednfho vztahu ke skutecnos ti), to, co oznacujeme za "pi 'i jeti vfry",n e z n ame n a promftat na platno objektivity j in y f ilm , byt ' s povzmlsejici ki 'es t 'anskout ematikou "uspokojuj fcf nase nabozenske pot reby", nybd odstrani t samotne .pldtno (velum), roztrhnout chramovou oponu (velamen) geometrickehopi

Neubauer, Zdenek - Prirodni vedy a nabozenstvi (Novy Areopag)

Documents

Transcript of Neubauer, Zdenek - Prirodni vedy a nabozenstvi (Novy Areopag)