ČEST MINULOSTI,SLÁVA SOUČASNOSTI,

NADĚJE BUDOUCNOSTI

MAGAZÍN ZA VELKOU LOUŽÍ • PRVNÍ PÍSEMNÁ ZMÍNKA • HVOZDENSKÉ POVĚSTI

Z E Ž I V O T A O B C E

1/2016

MAGAZÍNHVOZDNÁ

Hvozdna Magazin,I have been receiving the Hvozdna Magazin for several years. It has been mailed to our city hall here in East Bernard, Texas. We are a village of many people of Movarian descent. There are many farmers who produce cotton, rice and beef cattle on our farms and ranches. One of our city leaders brings your magazine for me to translate into English. It has very in-teresting articles about your village Hvozdna and the people who live there.East Bernard, Texas, is a sister city to Hvozd-na. We try to keep much of the culture our ancestors brought from Morava. With the sis-

ter city program, Miroslav Sovadina brought several groups of Hvozdna citizens to visit in East Bernard. We always enjoyed their visits with us.

My mother’s father and mother immigrated to Texas in 1881. My grandfather Johann Mi-narik came from Vlckova, and my grandmo-ther Karolina Sedlar came from Velikova. Both villages are close to Hvozdna. My father Re-hor Hlavinka, born in Nechvalin, Morava, im-migrated to Texas in 1905.

I have visited Morava many times. Your coun-try is very beautiful, and the people are hos-pitable and friendly. I am proud to be a de-scendant of Morava.

Sincerely, James R Hlavinka

Hvozdenský magazín v TexasuHvozdenský magazín se ke mně dostává již ně-kolik let. Pravidelně je zasílán na naši radnici do East Bernard v Texasu. Jsme vesnice s vel-kým zastoupením občanů moravského půvo-du. Máme zde mnoho farmářů, zabývajících se pěstováním bavlny a rýže a chovem skotu na svých farmách a rančích. Jeden ze zaměst-nanců naší radnice si u mě nechává překládat Váš magazín do angličtiny. Nalézám zde mno-ho zajímavých článků o Vaší vesnici Hvozdná a o lidech, kteří zde žijí.

Partnerské město East BernardEast Bernard, Texas, je sesterské město obce Hvozdná. Snažíme se udržet mnoho ze zvyků a kultury, které tady do East Bernard s sebou přinesli naši předkové z Moravy. Díky progra-mu spřátelených měst jsme měli možnost se již několikrát setkat se skupinami obyvatel Vaší vesnice, vedenými Miroslavem Sovadinou. Za jejich návštěvy v našem městě jsme byli vždy rádi a náležitě jsme si je užili.

Rodinné kořenyOtec mé matky i moje matka imigrovali do Te-xasu v roce 1881. Můj dědeček Johann Mina-řík pocházel z obce Vlčková a moje babička, Karolína Sedlářová, pocházela z obce Velíko-vá. Všiml jsem si, že obě vesnice jsou blízko Hvozdné. Můj otec, Řehoř Hlavinka, narozen v Nechvalíně na Moravě, imigroval do Texasu v roce 1905.

Moravu jsem navštívil již mnohokrát. Vaše země je velmi krásná a lidé jsou pohostinní a přátelští. Jsem hrdý na to, že jsem původem Moravan.

S úctou James R HlavinkaEast Bernard, Texas, birdieh68@gmail.com

ÚVO

DN

ÍK

OBE

C

2 MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016 3

MAGAZÍN ZA VELKOU LOUŽÍ

ZVLÁDNEME TO SAMIVážení občané, jak jste již byli předběžně

informováni, obec v rámci oslav 570. výročí od první písemné zmínky

požádala všechny spolky a organizace, aby k těmto oslavám svojí aktivitou přispěly.

Oslavy výročí obce Koordinací oslav se zabývá komise jmenova-ná radou obce ve složení J. Štach, J. Hrazdira, L. Závadová, J. Nečasová a M. Herman. Již nyní vás můžeme informovat o některých připravo-vaných akcích. První a důležitou informací je, že na každé akci věnované oslavám obce bude vyvěšen banner, který obec nechala speciál-ně pro toto výročí vyrobit. Jako první svou akci oslavám obce věnovali Parťáci, kteří v sobo-tu 27. 2. uspořádali Zimní řádění. Další spolky a organizace již také plánují, kterou ze svých akcí oslavám věnují.

Zapište si do kalendářeValašský názor plánuje spojit letošní oslavy obce s Poutí u Floriána 29. 5., KDO oslavám věnuje zahájení přehlídky Hvozdenský měš-ec plný pohádek, které proběhne v den obec-ních oslav 11. 6., Základní a mateřská škola Hvozdná společně se sdružením rodičů připra-ví pod hlavičkou oslav ukončení školního roku a Talentmánii 24. 6., chovatelé věnují obec-

ním oslavám okresní výstavu drobného zvířec-tva 20. – 21. 8., zahrádkáři uspořádají výstavu ovoce, zeleniny a květin na začátku října a my-slivci pod hlavičkou oslav zorganizují barvářské zkoušky honičů v polovině října.

Hlavní akceObec plánuje uspořádat dvě hlavní akce. Tou první je dětský den spojený s tradiční večer-ní zábavou Hvozdenské setkávání, a to v so-botu 11. 6. 2016. Zapište si datum do kalen-dáře a určitě přijďte, budeme se těšit. Druhou akcí pořádanou obcí, více slavnostní, bude tradiční říjnové setkání zastupitelů a občanů u příležitosti vzniku Československa, které se uskuteční 27. 10. 2016 v sále KDO. Jedním z hlavních bodů programu bude pokřtění právě vznikající knihy o obci Hvozdná.

Motto oslavNa závěr těchto stručných informací bych vás rád seznámil s mottem „komise 570“, které vy-stihuje, že není nutné oslavovat za neúměrné finanční náklady, zvát drahé hudební kapely, baviče apod., ale že oslavy se dají udělat i ji-nak, tak nějak sousedsky. Motto zní: „Zvládne-me to sami!“

Jaromír ŠtachFoto Petr Jaroň, Horní Podřevnicko

570 let od první písemné zmínkyVážení spoluobčané, jak již jistě víte, obec Hvozdná si v letošním roce připomíná 570 let od první písemné zmínky. První písemná zmín-ka je nejstarší dohledaný existující zápis, ve kte-rém se název obce vyskytuje, avšak obvykle se nejedná o zápis o založení. Tak jako mnoho ji-ných obcí, i Hvozdná nalezla svou první písem-nou zmínku v Moravských zemských deskách, které jsou vlastně předchůdcem pozemkových knih a zapisovalo se do nich vlastnictví půdy a nemovitostí, ale i ustanovení zemských sně-mů, tzn. tehdejší zákony.

Desátý svazek Desk moravských Přenesme se nyní v duchu do roku 1446, do sídla Moravského zemského soudu v Olo-mouci. Písař bere do rukou desátý svazek Desk moravských s erbem Jana Bítovského z Lich-tenburga a Cornštejna na titulní straně a zdob-ným písmem zapíše: „Albertus de Sterenberg alias de Lukaw Laczkoni de Sterenberg et de Lukaw et eis heredibus medietatem castri Lu-caw et medietatem Oppidi ante Castrum Lu-caw, Item villas Wlczkow, Drzkow, Kassawa, Zdislawow, Wsseminu, Janow, Nebuz, Dessnu. Oppidum Slussowitz, Hwozdnu, Sstippu, Zezow, Hrobicze, Wolkow, Luzkawicze cum collacioni-bus ecclesarium in eisdem bonis cum Curijs molendinis piscinis fluminibus pratis pascuis si-

luis montibus metis granicijs et cum omnibus pertinencijs, que ab antiquo ad medietatem Castri et ad bona predieta pertinent, nichil sibi aut heredibus suis Juris dominij ac proprieta-tis reseruando dat et intabulat hereditarie po-ssidendum.“.

Dědičné vlastnictvíTímto zápisem Albert ze Šternberka, jinak též z Lukova, dává do dědičného vlastnictví Lackovi ze Šternberka polovinu hradu Lukova, polovinu městečka pod hradem Lukov, též vsi Vlčkovou, Držkovou, Kašavu, Zdislavov, Všeminu, Janov, Neubuz, Dešnou, městečko Slušovice, Hvozd-nou, Štípu, Ježov, Hrobice, Velíkovou, Lůžkovi-ce, a to s mlýny, tekoucí vodou, loukami, lesy a horami, s výnosy a se všemi náležitostmi. Je jisté, že obec Hvozdná zde existovala již před rokem 1446, uvedený zápis je však nejstarší pí-semný záznam a důkaz o její existenci.

ReprodukceDíky ochotě a laskavé spolupráci ředitele Stát-ního okresního archivu Zlín, Mgr. Valůška, vám přinášíme reprodukci originálu titulní strany Moravských zemských desk a zápis s první pí-semnou zmínkou o obci Hvozdná. Oba obráz-ky pochází z Moravského zemského archivu v Brně.

Jaromír Štach

4 5

ROZPOČET NA ROK 2016VÝDAJE Provozní výdaje Inves ční výdaje Výdaje celkem

Lesní hospodářství a dera zace obce 747 000 Kč 747 000 Kč

Silnice a místní komunikace, chodníky, doprava 250 000 Kč 1 790 000 Kč 2 040 000 Kč

Vodovod 1 000 000 Kč 632 000 Kč 1 632 000 Kč

Kanalizace 150 000 Kč 1 686 000 Kč 1 836 000 Kč

Škola 1 420 000 Kč 1 420 000 Kč

Rybník 30 000 Kč 100 000 Kč 130 000 Kč

Kultura (knihovna, kronika, sbor pro obč. záležitos ) 283 000 Kč 283 000 Kč

Sdělovací prostředky (KT, rozhlas, obecní noviny) 440 000 Kč 100 000 Kč 540 000 Kč

Nebytové prostory (sokolovna, obchod, hasičárna …) 217 000 Kč 150 000 Kč 367 000 Kč

Dotace (spolky a sdružení, KD, TJ, KDO, SDH) na činnost 395 000 Kč 395 000 Kč

Veřejné osvětlení 170 000 Kč 300 000 Kč 470 000 Kč

Hřbitov 30 000 Kč 70 000 Kč 100 000 Kč

Údržba majetku, nákup pozemků, služby bank … 620 000 Kč 620 000 Kč

Likvidace odpadů 1 190 000 Kč 1 190 000 Kč

Vzhled obce a veřejná zeleň 650 000 Kč 1 590 000 Kč 2 240 000 Kč

Bezpečnost a veřejný pořádek 36 000 Kč 35 000 Kč

Dům s pečovatelskou službou 210 000 Kč 210 000 Kč

Územní samospráva a státní správa 5 017 000 Kč 32 000 Kč 5 049 000 Kč

Celkem výdaje 12 855 000 Kč 6 450 000 Kč 19 304 000 Kč

Výdaje celkem 19 304 000 Kč

FINANCOVÁNÍ

Příjmy

Zapojení zůstatku z min. let 2 367 000 Kč

Výdaje

Splátka úvěru na přístavbu MŠ -1 207 000 Kč

Celkem fi nancování 1 207 000 Kč

PŘÍJMY

Daňové příjmy a poplatky, dotace 12 882 000 Kč

Nedaňové příjmy

a) služby (kabelová televize, voda, hrobová místa, kanalizace)

1 880 000 Kč

b) pronájem majetku (pozemky, rybník, sokolovna, obchod, pohos nství, les, DPS,hasičská zbrojnice, býv. knihovna...)

1 468 000 Kč

c) ostatní příjmy (třídění odpadů, Eurotel, T-Mobile, úroky, aj.)

707 000 Kč

Celkem příjmy 16 937 000 Kč

Příjmy a fi nancování celkem 19 304 000 Kč

MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

OBE

C

OBE

C

PRVNÍ PÍSEMNÁ ZMÍNKA

OBE

C

6 7

DVACÁTÝ ROČNÍK MAGAZÍNU

Zajímá mne, jak si vedou naši mladí. Jak ve sportu, tak i v kultuře. Léta jsem stával na fotbalovém hřišti, proto logicky vyplynulo, že jsem se stal funkcionářem Sokola a skon-čil jako předseda. Rovněž i v Kroužku divadel-ních ochotníků jsem prošel část života. Nejpr-ve jsem hrál divadlo, to bylo ještě před vojnou. Pak při obnově kroužku jsem byl hlavním akté-rem, k čemuž mě dovedl pan Vít Polášek star-ší. Spolu jsme obnovili činnost kroužku. Byly to nádherné pocity, když jsme v roce 2009 mohli oslavit 100 let od založení.

Máte nějaký vzkaz pro nás i budoucí?Nemám, neboť dnešní svět je podstatně jiný, než jak jsem ho prožíval já…

Jste dlouholetý starosta, doposud velmi čin-ný v občanské společnosti (zahrádkáři, Valaš-ský názor aj.), s ohledem na Váš věk, změnil se svět k lepšímu?Z dlouhověkého náhledu se svět změnil k ne-poznání. Naši rodiče žili v úplně jiném světě a v tom světě jsme vyrůstali i my. Jsme gene-race, která prožila válku, i když jako malé děti.

Byla to zlá doba. Pamětníků ubývá, a tak si všichni myslíme, že se taková doba nevrátí. Dnešní svět je jiný. Obrovský rozmach techni-ky nám umožňuje sledovat informace z celého světa během několika okamžiků. To dřív neby-lo. Doma jsme neměli ani rádio. Že svět byl lep-ší dřív, neříkám, ale byl jiný. Všichni jsme byli skromnější a dovedli jsme se radovat z obyčej-ných věcí. Zdá se mi, že tohle vymizelo. Úspěch se měří pouze penězi a to je škoda. Dnes se lidé mají dobře, tak jak si z minulosti nepama-tujeme. Myslím v dávnější minulosti, za časů našich otců a dědů.

Na závěr odlehčená otázka. Co prosím v sou-časnosti čtete, krom hvozdenského magazínu?Musím říct, že čtu pravidelně večer před spa-ním. Občas sáhnu i po Bibli. Pohlazením na du-ši je pro mne knížka „Černošský pán Bůh a páni Izraeliti“. Je to humor, který mám rád, a proto se to „učím zpaměti“. A pro oživení my-sli luštím křížovky. Nečtu noviny, takže jediným tiskem je hvozdenský magazín.

Za odpovědi děkuje O. F. Krajíček a RR

Kromě celobarevného řešení magazínu se bu-dou čtenáři setkávat tento rok také s logo-typem XX. let magazín Hvozdná 1996-2016. Grafika emblému vychází z listů otevřeného časopisu a také připomíná, že obsah magazí-

nu je pamětí zdejších obyvatel, jejichž osudy se vpisují do „stránek“ krajiny a hvozdů, kte-ré svírají tři valašské kopce. Magazín je jedním z médií, ve kterém současná redakční rada na-vazuje na své předchůdce podobně jako příš-tí redakce budou pokračovat v našem odkazu. Škála tří barev symbolizuje růst a zrání, kterými krajina i lidé procházejí.

TRINITAS

Magazín Hvozdná slaví dvacet let od svého vzniku. U jeho zrodu byl i tehdejší

starosta, pan Jindřich Bednařík. Položili jsme mu pár otázek.

Co vás napadlo při vzniku Hvozdenských novin před dvaceti lety. Nějaké poslání, potřeba, ba otázka, proč to tak musí být?Tento nápad, založit Hvozdenské noviny, ve mně zrál delší dobu. K realizaci tehdy po-mohl Olda Krajíček, který si vzal za úkol hlav-ně organizační stránku. Kde tisknout, jak dbát na správnou gramatiku a samozřejmě vše or-ganizačně zajistit. V prvním čísle Hvozdenských novin jsem to v úvodníku popsal slovy: „Naše noviny nebo lépe řečeno náš občasník si kla-de za úkol informovat občany Hvozdné o důle-žitých věcech, které se v obci udály, ale také se-znamovat s historií obce i regionu.“

Jaké byly začátky?Začínali jsme ve skromných podmínkách. Ne všichni členové tehdejšího obecního zastupi-telstva byli zrovna nadšeni touto myšlenkou. Zdálo se jim, že budeme zbytečně utrácet pe-níze. Už si nepamatuji, kolik jsme platili za pa-pír a tisk, ale byla to zanedbatelná částka a při-tom jediná nákladová položka. Všechno ostatní jsme dělali zdarma. Naší nebo snad mojí myš-

lenkou bylo vyrovnat se větším obcím v okrese, které už obecní noviny vydávaly. Zdálo se nám, že můžeme v novinách popsat novější historii obce a tím umožnit občanům být hrdí na to, že jsou Hvozdňané. To se snad povedlo.

Zajisté sledujete hvozdenský magazín. Jak na-hlížíte na jeho vývoj a co Vy sám od něho čeká-te v dalších letech?Myslím, že vývoj jde správným směrem. A po-kud tomu fandí zastupitelé a dávají potřebné finance, pak myslím, že je to v pořádku. Oče-kávám, že Magazín bude stále zajímavý a bude vycházet tak dlouho, pokud tady bude naše obec.

Která z rubrik hvozdenského magazínu Vás zaujala, kterou postrádáte a kterou doporučujete?Vždycky si pozorně přečtu „úspěchy Hvozdňa-nů“ a rovněž společenskou kroniku. Ostatní články jsou vybírány vyváženě, takže časopis si postupně přečtu celý. Zdá se mně, že úroveň stále roste a mohu říct, že mně osobně tam nic nechybí.

Dvacet let je i není dlouhá doba. Magazín ma-puje současnost, věnuje se minulosti, zazna-menává život. Jaká témata z historie či součas-nosti obce Vás nyní zajímají?

MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

OBE

C

VÝLET NA BŘEZOVOUNová rubrikaVšichni chceme cestovat, poznávat exotické a daleké kraje, ale známe své nejbližší okolí? Od tohoto čísla jsme pro vás připravili zcela no-vou rubriku, ve které se blíže seznámíme s jed-notlivými obcemi Mikroregionu Slušovicko.

BřezováPrvní obcí mikroregionu, kterou si představí-me, je podle abecedy Březová. Na obecním úřa-dě jsem si popovídal se starostou Zdeňkem Krá-čalíkem a místostarostou Josefem Chovancem. Vysvětluji důvod své návštěvy a pan starosta s úsměvem odvětí: „Březová není moc turistic-ká obec, moc zajímavostí ani historických ob-jektů nemáme. My jsme takoví průjezdní. O ví-kendech tudy projede hodně cyklistů, ale nikdo nezastaví.“ Že bychom tím článek ukončili? Ně-jaké zajímavosti zde musí být. Co třeba název Březová, je odvozen od slova bříza? „Samozřej-mě, název vznikl přesně tak, břízy máme vysáze-né kolem hřiště a najdete ji i na našem znaku.“ „A kolik je Březových?“ zajímá mne dále. „Bře-

zových je v Česku třináct a na Slovensku jedna. Zhruba deset obcí se účastní každoročních se-tkání, pořádáme fotbalový turnaj, závod hasičů, zápas ve volejbale… Letos v červenci proběhne již 24. ročník v Březové u Karlových Varů.“

Co místní občané, co se pořádá pro ně?„Velmi populární akcí je Předsilvestrovský výš-lap, který je pořádán již čtvrt století. Jdeme po-každé stejnou trasu, z Březové vyjdeme na ho-

rizont Ostraty, tzv. na hranici, dále jdeme směr Kašava, směrem na Brdo, zastavíme se na Búdě (myslivecká chata) na pohoštění a foto a končí-me v sále na Březové. Je to asi 17 km a každo-ročně se výšlapu účastní asi 80 lidí, a to nejen z Březové, ale i z okolí.“ Takže přece jenom akce pro turisty, pomyslím si.

Škola se zvoničkouA všimli jste si někdy březovské školy? Kolik škol má zvoničku? Pan starosta vysvětluje: „Ško-la loni oslavila 125 let od založení a zvonička u ní byla postavena z důvodu chybějící zvonice v obci. Před školou stojí socha T. G. Masaryka, která musela být za II. světové války odstraně-na a následně byla zničena, ale v roce 1945 se na místo vrátil pomník nový.“

Další zajímavos Zeptal jsem se obou pánů ještě na nějakou za-jímavost v obci. Bez většího zaváhání se shod-li: „Naše výletiště Na Luži. Přestože je na kop-ci, býval tam kdysi rybník (říkalo se mu Luža),

teď je tam podzemní požární nádrž o objemu 75 m3. A přímo na té nádrži sedí diváci a účastní-ci různých kulturních akcí.“ Za zmínku určitě stojí i pěkně vybudovaný sportovní areál a kamenný kříž z roku 1902, stojící ve středu obce.Až příště pojedete přes Březovou, třeba zasta-víte a podíváte se na místní zajímavosti, vyšláp-nete si s Březovjanama před Silvestrem anebo si posedíte na požární nádrži u něčeho dobrého.

Jaromír Štach

Pokračování z minulého číslaPokud bychom zapomněli na určitá legislativ-ní omezení, týkající se povinností a práv obča-nů Austrálie, tak by si vlastně člověk ani ne-připadal jako cizinec. V Austrálii jsem občas v neděli navštívil i pár kostelů. A bylo milé vi-dět polského kněze, asijské sestry a další mul-tikulturní mix věřících v lavicích.

Zelené východní pobřežíPřed návratem do Česka jsme se rozhodli užít si asi měsíc cestování po východním pobře-ží tohoto kontinentu. Jsou zde pro mne jedny z nejkrásnějších pláží na světě. Při cestě ze Sydney do Melbourne jsem si připadal jako u nás na Valašsku. Na loukách se pasou krávy, ovce, všude jsou lesy a krásná zeleň s tím roz-dílem, že se po celou dobu cesty rozprostíra-ly nekončící pláže s pískem, který měl občas barvu až téměř sněhobílou, údajně nejbělejší na světě, jinde se barvil do zlatova či oranžova. Celé východní pobřeží je plné míst pro kempo-vání a ideální pro cestování karavanem.

Národní parkyVšude je plno národních parků a člověk se může kochat třeba vápencovými útvary tyčí-cími se ze dna oceánu, které se nachází hlav-ně v jižní části země. Mezi nejznámější patří tzv. Dvanáct apoštolů na proslulé trase Great Ocean Road. Na severovýchodě lze zase na-vštívit nejstarší deštný prales na světě – Dain-

tree. Na mnoha místech na jihovýchodě jsou nejen u pláží veřejné plynové grily, které doká-žou velmi zpříjemnit pobyt především proslu-lým baťůžkářům (backpackers). Je třeba obezřetnosti a respektu k přírodě. Setkali jsme se za tu dobu i s některými je-dovatými plazy a pavouky, naštěstí jen z do-

statečné vzdálenosti, takže bezprostřední ne-bezpečí nám nikdy nehrozilo, pokud ovšem nepočítám občasné požahání medúzou. Dou-fáme, že se nám jednou podaří do Austrálie vrátit a podívat se i na tu drsnější tvář ve vnit-rozemí a západním pobřeží.

Všichni jsou v podstatě cizinci Dá se říci, že vše fungovalo, jak má. Všichni byli milí a přátelští, někde méně, třeba na úřa-dech, ale nikdo se nikdy nepozastavoval nad tím, že jsme vlastně cizinci. Nebo to alespoň nedával znát. V Austrálii jsou kromě původ-ních obyvatel (Aborigines) totiž všichni ostatní v podstatě také cizinci. Což byl jeden z historic-kých omylů naší doby. Nicméně dnešní Austra-lané jsou nadmíru tolerantní lidé, razící hes-lo „hlavně žádný stres, přátelé“ (no worries mate). Z toho si můžeme vzít příklad.

David Chromek

ttHlavně žádný stres, přátelé!

JAK SE ŽIJE U PROTINOŽCŮ

CEST

OVÁ

NÍ

PŘES

PO

LE

8 9MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

Plesová sezóna je za námi, ale budova divadla je mnohem vytíženější. Během

následujících tří měsíců se totiž v našem sále uskuteční hned tři premiéry.

Nová hra Aleny Herman Na své si přijdou jak dospělí milovníci komedií, tak děti. Za necelý měsíc se nám představí kus z pera i režisérského oka Aleny Herman „Mi-láčku už mě nes.r a napiš komedii“. Pod tímto malinko delším názvem se skrývá divadelní in-scenace, která by měla pobavit a rozesmát di-váka. Sama autorka říká: „Když jsem tuhle hru

během loňského roku psala, ani ve snu mě ne-napadlo, že její realizace s týmem herců Jaro-mír Javora, David Langer a Bronislav Vykopal mi zpříjemní tolik zimních večerů. Všichni tři se ocitají jednou takhle večer v panelákovém bytě, aby sehráli pár vtipných situací. Děkuji všem za jejich odvahu hrát ve hře, která ještě není odzkoušena před publikem a která si svo-ji světovou premiéru užije 12. března v našem divadle ve Hvozdné.“

To bude popraskZhruba o měsíc později se představí další hra, která však na hvozdenských prknech není žád-nou novinkou – „Poprask na laguně“. Tuto tem-peramentní komedii z rybářského prostředí zkouší s ochotníky herečka Městského divadla Zlín Markéta Kalužíková. Je to její první spolu-

práce s naším souborem a to, jak se jí u nás líbí, se dozvíte v příštím vydání magazínu. Hra z ital-ského pobřeží nabízí spoustu vtipných situací i nezapomenutelných charakterů, se kterými se můžete bavit od 16. dubna.

Nejen pro dětské publikumJako každý rok, i letos se chystá něco nové-ho pro děti. Tentokrát je to opět známá „Sně-hurka a sedm trpaslíků“. Pohádka, která se již na našich prknech hrála v režii Dušana Sitka a ke které se po patnácti letech vrátila Alena Herman. Na divácky úspěšný příběh princezny, kterou chce zabít zlá královna, se můžete tě-

šit v podání našich nejmenších herců v měsíci květnu. „Práce s dětmi je vždy náročná, ale o to větší radost mi přináší chvíle, kdy se na jevišti projeví jejich přirozený talent. Máme ve Hvoz-dné šikovné děti! Věřím, že díky této práci si naše divadlo vychovává novou generaci, která v budoucnu bude pokračovat v naší ochotnické štafetě, která trvá již více jak 100 let. Všechny vás tímto srdečně zvu na premiéry a následné reprízy obou představení. Můj manžel Marek Herman mi to vše nasvítí a ozvučí, Pavla Dostá-lová nalíčí.Určitě se máte na co těšit,“ zve reži-sérka Alena Herman.

Těšíme se, že i vy strávíte jaro s námi v divadle ve Hvozdné!

Veronika Henzelý, www.divadlohvozdna.cz

Návrat Bronislava Vykopala na „prkna, jež znamenají svět“ je opravdovou

událostí letošní hvozdenské divadelní sezony. Věc je pikantnější o to víc,

že „náš“ poštovní doručovatel účinkuje ve hře své sestry, autorky

a režisérky Aleny Herman.

Vaše účast v nové hře je pohříchu oprav-du řádný comeback. Podívejme se proto více do historie. Ve které hře jste poprvé hrál? Je to opravdu až téměř neuvěřitelné, ale letos 8. března uplynulo přesně 30 let, kdy jsem po-prvé vystoupil v roli Frýborta ve hře se zpěvy „Filosofská historie“. Hru režíroval Dušan Sitek, který v roce 1985 přišel do tehdejšího Divadla pracujících v Gottwaldově, a byla mu nabídnu-ta spolupráce s hvozdenskými ochotníky. Tím započala jeho dlouhá a velmi plodná hvozden-ská stopa.

Kolik bylo dalších? Dalšími rolemi byl komisař Isidoro v „Poprasku na laguně“, Ženich v „Kráska a zvíře“, bytná Ou-těchová ve Smočkově „Podivném odpoledni dr. Zvonke Burkeho“, Pantalone ve „Sluhovi dvou pánů“, role Vrchního a hostinského v „Lucer-ně a Maryši“.

Zmiňujete roli bytné z „Burkeho“. Takže se ztvárněním ženských postav máte jakousi zku-šenost. Netlačí, netáhne nebo neškrábe Vás něco ze ženského prádla?Ne, byla přece jen škoda neprodat v hezké suk-ni mé krásné nohy.

Potkal jste se na jevišti se svou sestrou?Se sestrou jsme spoluúčinkovali hned v pěti představeních.

Po kolika letech se tedy vracíte na hvozdenská prkna? To není tak těžké spočítat. Je to po šestnácti letech.

Alena Herman je autorkou hry a nadto se uja-la režie. Jak se pracuje se sestrou? Režíruje Vás i mimo divadlo?Toho, co moje sestra za téměř už 30 let pro hvozdenské ochotnické divadlo udělala, si ne-smírně vážím. Divadlu rozumí, a i proto se rád nechám režijně vést. Na druhou stranu sestra také netrpí pocitem, že vše ví nejlépe a ráda přijme jakoukoliv připomínku.

Jak moc bylo náročné Vás naklonit k myšlen-ce znovuúčinkování ve hvozdenském divadle?Náročné to ani nebylo a důvody jsou dva. Hec mé starší dcery Adélky (která sama hraje už ve čtvrtém představení): „Pořád mě kritizuješ, tak se ukaž, tati!“ A druhým důvodem je he-recké obsazení. Spolupracovat s Jarkem Javo-rou a Davidem Langerem je pro mě čirá radost. Věřte, že jsme se na zkouškách náramně bavili. Doufám, že ti z vás, kteří se na nás přijdou po-dívat, se budou bavit stejně.Díky za rozhovor a zlomte vaz!

Připravili Zuzana Holíková a Jaromír Javora

„Pořád mě kritizuješ, tak se ukaž, tati!“

NÁVRATNA HVOZDENSKÁ DIVADELNÍPRKNA

JARNÍ PREMIÉRY V DIVADLE

10 11MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

DIV

AD

LO

DIV

AD

LO

ZŮSTAŇ SILNÝUšlechtilá iniciativaV tomto vydání vám představujeme mladého muže Lukáše Machalu (18), který se v rámci svých volnočasových aktivit věnuje aktivitě přesahují-cí běžný rámec, a sice pomoci bližnímu. To je věc, která by měla nejen zajímat každého z nás, ale Lukášova snaha by nás měla alespoň vyburcovat k vlastním, podobně ušlechtilým iniciativám.

Jak to vše začalo?Začátkem minulého roku jsme se s Pavlem Novot-ným a Aničkou Randárovou, mými spolužáky, při-hlásili do soutěže Prezentiáda+. Principem bylo vytvořit prezentaci na určité téma a poté ji také předvést. Jedním ze zadání bylo vymyslet fundrai-

singový projekt. Je to projekt, který vybere peníze na pomoc někomu. A my jsme dlouho přemýšle-li, jak by takový projekt měl vypadat a ke komu by pomoc měla směřovat.

Pro co jste se rozhodli?Nakonec jsme se rozhodli, že vymyslíme projekt, který by pomohl někomu z našeho okolí. A volba nebyla tak těžká. Směřovala k našemu bývalému spolužákovi, Honzovi Čapkovi, který v roce 2010 prodělal mozkovou mrtvici. Honza je od 14 let ochrnutý a je odkázaný na pomoc druhých. Práce na tomto soutěžním projektu nás tak namotivova-la, že jsme byli připraveni jako jedni z mála soutěž-ních týmů nápad zrealizovat. Byli jsme rozhodnutí, že budeme prodávat nějaký symbolický předmět a za získané peníze nakoupíme pomůcky pro zlep-šení Honzova života.

V čem pomoc spočívala?Vyrobili jsme 300 silikonových náramků s heslem „STAY STRONG“ (zůstaň silný) a s informačním le-táčkem, co je mozková mrtvice a jak ji poznat.

Stačilo to?Ze začátku jsme byli dost skeptičtí, jestli se nám všechny náramky povedou prodat, ale nakonec jsme poslední kus prodali za 2 týdny od spuštění akce. Lidé nám projevovali zájem a solidaritu až do té míry, že nám přispívali v tisícových částkách, i když cena jedno balíčku byla 50 Kč. Náramky jsme prodávali skoro každý den ve škole a taky přes naše stránky na sociálních sítích (např. Facebook, Insta-gram apod.).

To je pěkný kus práce a úsilí. Jak to tedy celé dopadlo?Honzově rodině jsme předali částku 15 700 Kč, za kterou mu byly pořízeny rehabilitační pomůc-ky. Do budoucna bychom chtěli určitě dělat další projekty, které by pomohly co nejvíce lidem. Tento projekt nám dal mnoho cenných zkušeností a pře-devším dobrý pocit z pomoci kamarádovi. Jsme velice rádi, že jsme se nebáli a udělali prospěšnou věc.

Lukáši, co tvé sportovní ak vity? Sportuji velice rád. Je to pro mě forma odreago-vání se. Vyzkoušel jsem již mnoho sportů, ať už rekreačně nebo závodně. Před nedávnem jsem ukončil svoje baseballové snažení a nyní sportuji jen pro radost.

Za rozhovor děkuje Jaromír Javora

Co se Bohu líbí nejvíc Chcete vědět, co se Bohu líbí nejvíc, ať už v něj věříte nebo věříte tomu, že v něj nevěří-te? Bohu se nejvíce líbí „odpouštět svým dětem, mít s nimi slitování, aby také odpouštěli bratřím a zářili ve světě jako pochodně Božího milosr-denství“. Kdo může vědět, co se Bohu nejvíce líbí? Měl by to vědět každý křesťan, a pokud to neví, připomíná mu to vyhlášením mimořádné-ho Svatého roku milosrdenství právě tento rok sám papež František, v Česku nejdůvěryhodněj-ší světová osobnost.

Co sleduje papež touto poli kou?Odpověď je jednoduchá, protože církvi jde vždy o jedno a totéž: posilovat jistotu, že mi-losrdenství je cestou, jak vytvořit lidštější svět. Právě dnes je strategie odpuštění nutná všude – ve společnosti, v institucích, v práci a také v rodině.

Odpuštění mění svět k lepšímuJedním z největších přínosů, které do lidské civi-lizace přineslo křesťanství, je skutečnost, že mi-losrdenství má obrovskou zázračnou sílu, která umí zmírnit nebo přeměnit egoismus člověka ve vyšší dimenzi lidství a to nejen u jednotlivců, ale především u celé společnosti.

Jak se zbavovat provinění?S procesem odpuštění se věřící člověk setkává v každé modlitbě, takže pokud se modlí, tato činnost postupně proměňuje celou jeho osob-nost. Výsostnou formou této činnosti je svá-tost smíření, která není nějakým našeptáváním

hříchů zvědavému zpovědníkovi, ale jedná se o proces pojmenování chyb, vzbuzení očistné lí-tosti, slovní formulaci problému, jeho napravení a přijetí osvobozující zprávy o odpuštění. Ne na-darmo se přirovnává svátost smíření k jakémusi restartu, osvobození a novému začátku.

Jaký je život bez milosrdenství?Většina běžné populace nemá v dnešní době k dispozici tyto propracované a staletími prově-řené postupy. V podstatě neví, co si počít s při-bývajícími selháními, které tíží celou osobnost. Nezpracované pocity viny se postupně proje-vují ve změnách jednání, což postupně vede k deformacím fyzickým. Není pak žádný div, že v novém věku se už netvoří fronty u zpověd-nic, ale naopak se plní ordinace psychiatrů, při-bývá neřešených závislostí, což postupně vede k nemocem.

Svatý rok milosrdenstvíVyužijme nabízených výjimečných možností na-pravovat provinění, která za běžných okolnos-tí jsou hůře dostupná. Putujme k symbolickým otevřeným Branám milosrdenství (Hostýn, Vele-hrad, Řím atd.) a nezapomínejme na to hlavní: pokud bylo odpuštěno nám, jsme povinni stej-ně nezištně odpouštět svým bližním a sobě. Je-dině tímto zázračným jednáním je možné zmír-nit krizi tohoto světa.

TRINITAS

SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ

Chybovat je lidské, ale odpouštět je božské.

Projektový tým: Lukáš, Anna a Pavel

12 13MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

GA

LERI

E M

LAD

ÝCH

FARN

OST

Čtvrtstoletí práce Valašského názoruZačínáme psát v pořadí osmou kroniku sdruže-ní. Všechny akce letošního roku jsou pořádány k tomuto našemu významnému jubileu. V měst-ském divadle Zlín vystavuje OF Krajíček své ob-razy, nejen jako člen sdružení, ale i jako letoš-ní jubilant. Dožívá se šedesátky. Setkáváme se v likérce Jelínek ve Vizovicích na den přesně po pětadvaceti letech od založení sdružení. Je to třicátá druhá Valašská hromada a výroční výsta-vou členů sdružení slavnostně zahajujeme rok oslav.

Otvírání kronikJarní otvírání kronik s tématem: Výstavy. Čty-ři besedy k výročí podle ročních období, každá s jiným tématem, na jiném místě. Každá beseda s garantem, který určí téma. Jarní otvírání kronik se koná ve vizovické likérce Jelínek. Na výstavy vzpomíná Pavel Ťoukálek a také všichni přítom-ní. Každý si pamatuje z jednotlivých akcí jiné mo-menty. Vzniká nádherná mozaika vzpomínek, zážitků, polozapomenutých příběhů i fabulací. Je těžké orientovat se v čase pětadvaceti let. Ale kroniky nás přesně uvádí do reality, upřesňují i napravují vzpomínky. Nad kronikami vidíme pětadvacet let v jiném nadhledu. Valašském…

VlachoviceVelikonoční vycházka na Velký pátek nás vede do samého srdce vzniku sdružení – do Vlacho-vic. Kvůli výstavě před pětadvaceti lety se sešli zakladatelé, a pak už to šlo vlastně samo. Na-víc zde nalézáme i aktéra pana Fryzelku, navště-vujeme jeho bednářství a s překvapením na vše vzpomínáme. Ve hvozdenském magazínu začíná vycházet naše pětadvacetiletá historie, rozděle-ná na čtyři etapy. Jsme potěšeni a hlavně, bude to už jednou na papíře.

Květnové akceJdeme naučnou stezkou kolem Hvozdné a účast-níme se akce Ukliďme Česko. XXV. Hvozdenský salon 2015 má zaměření Obrazy pro Hvozdnou. Touto výstavou se loučíme se starou hasičskou zbrojnicí, která nám po pětadvacet let sloužila jako výstavní prostor. Od příštího salonu bude-me vystavovat v budově obecního úřadu. Kon-cem května oslavujeme naše výročí na společné výstavě se spolkem Rozumění v městské galerii v Otrokovicích. Rozumění je otrokovický výtvar-ný spolek, se kterým spolupracujeme. Na výsta-vě jsme vystavili obrazy, spolek Rozumění troj-rozměrné práce.

Nezapomenutelný plenérVyrážíme malovat do plenéru na oblíbené místo – do Rajnochovického údolí na Chalupu Rajno-chovice. Nádherné Valašsko. Divadelní předsta-vení divadla NeVaDi je neopakovatelné, hrané venku kolem chalupy. Snad nejpříjemnější (nej-lepší) divadelní kus za ta léta. To asi k těm osla-vám… Autorkou hry „Spával s hlavou na kame-ni“ je tradičně Pavla Kotyzová. Inspirací je příběh poustevníka Kolínka z Vysoké Meze. Hrajeme, bavíme se při hraní spolu s diváky. Nezapome-nutelným zůstane Hlas z hůry Radka Stesky s technickým efektem Mirka Kašlíka. Zázrač-ný pramen Květoše Kašlíka. Panna Maria Katky Adami… Dalo by se pokračovat.

Jaké bylo léto?Letní Otvírání kronik v restauraci Pod Hradem v Malenovicích. Eliška Kašlíková a téma: Můj vztah k Valašskému názoru. Celá beseda více méně adorovala člena sdružení Vladislava Jur-čáka. Ten bohužel nebyl přítomen. Zavzpomína-li jsme u kronik. Příjemné odpoledne. Hvozden-ské léto, jehož součástí byly oba koncerty Jiřího

Březíka. V červenci velký na rybníku a v srpnu komorní v divadle. Hostem Jiřího na rybníku byla legenda naší hudební scény – Josef Zíma. S otrokovickým Rozuměním vystavujeme před společenským domem při Otrokovických let-ních slavnostech a vzápětí na výstavě na louce v krásném přírodním areálu kolem chalupy Jiří-ho Holuba ve Žlutavě.

Spolupráce obcí Makov a Hvozdná byla potvr-zena výstavou obrazů OF Krajíčka v kulturním a informačním centru města Čadca, kterou naši přátelé z Makova zorganizovali. Další výstavou, a to ve Frenštátě pod Radhoštěm v Malé galerii paní doktorky Petry Šmajstrlové, OFK oslavil ju-bileum své i sdružení. Při akci byl dán do oběhu dotisk básnických textů oslavence Moje Valaš-sko a andělé. Poslední prázdninový den jsme se sešli v domě kultury ve Vizovicích. Výstava Old-řich Krajíček a host Jana Lavinger-Gabrhelíková. Výstava obrazů a hlavně neskutečně uvolněná a příjemná vernisáž.

Podzimní krajinouV září podzimní Otvírání kronik III pod laska-vým valašským dohledem emeritního staros-ty sdružení Jindřicha Bednaříka, za účasti kmo-

cháčka sdružení Vladislava Jurčáka. Vzpomínalo se na osobnosti Valašského názoru. Pohodové odpoledne s těmi nejbližšími ve sdružení. Po-vedlo se! Zářijový státní svátek jdeme na sva-továclavskou vycházku. Rýsov a Maleniska jsou místa, která jsme navštívili. Vše v blízkosti Pro-vodova. Překrásné výhledy do krajiny Valašska, Luhačovického zálesí i Podřevnicka. Inspirativní podzimní den plný slunce a větru. A navíc his-torie dýchající z hlubin keltských náznaků, otis-

ků, pocitů a blízkosti. Tak, jak to lze cítit jen na těch nejvýznamnějších místech spojených s Kelty. Naplňující.

Na státní svátek v říjnu jsme podnikli vycházku na hrad Lukov, v rozzářené barevné přírodě Va-lašska. Navíc hrad Lukov, v podobě, kterou do-poručujeme zhlédnout. Je zde vykonané obrov-ské množství práce s tím nejlepším záměrem a nádhernou vizí. Výhled z hradu do podzimní slunečné atmosféry potěšil srdíčko všech pří-tomných. Listopadová vycházka do Hostišové. Tradičně. Rozhledna Na Strážné, hospoda u Sta-ně Uhroviče, křížová cesta. Podzimní den se čle-ny sdružení. Atmosféra pozdního podzimu.

Vánoční zastaveníVánoce byly naplánovány v Lesním hotelu ve Zlí-ně (U Kostlivca). Zde jsme oficiálně uzavírali rok oslav. IV. Zimní otvírání kronik s tématem Zlatý věk Valašského názoru. Nad kronikami a video-nahrávkami z historie VN, které pro nás připravil Milan Javora, jsme zažili kus vzpomínek vskut-ku neopakovatelných. Je zázrak, že něco takové-ho je zachováno. Připomenu jen první divadelní hru NeVaDi: Podej valachovi ruku. Kouzelné, na-víc s atmosférou, že jsem zíral s otevřenou pu-

sou…Posezení pod stromečkem, dárky, jedineč-ná atmosféra, Valašská hromada, zhodnocení roku. Plán roku příštího. Šestadvacátého. Vzpomínky podávané jako jednotlivá slova pří-běhu pětadvacetileté cesty Valašského názo-ru dospěly do současnosti. Půjdeme dál Valaš-skem… A dáme o sobě vědět. Poděkování redakční radě hvozdenského maga-zínu za vstřícnost a vám za trpělivost. Okřívajte.

Za Valašský názor O. F. Krajíček

2015ROK OSLAV

14 15MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

VALA

ŠSKÝ

NÁ

ZOR

VALA

ŠSKÝ

NÁ

ZOR

Bylo, nebylo… Před dávnými lety, když byl můj dědeček malý kluk, tož tehdy se to nadpřiro-zenými bytostmi všude jen hemžilo. Hastrma-ni, čerti, čarodějnice, víly, polednice a všelija-ká jiná havěť se potloukala po dědině, blízkém i vzdáleném okolí, v lesích a chystala na obyva-tele různé nástrahy, podlosti, ale také zajímavé prožitky. A toto nám dětem staříček vyprávěl: O hastrmanech.

Na Kusalce, pod Hvozdnou, co je tam teď ten rybník, žili byli vodníci. Bydlela tam jedna vod-nická rodina. Staříček jim říkali hastrmani a mně se zdá, že se to k té čeládce strašidelné víc hodí. Co vy na to?

Bydleli tam určitě dva hastrmani. Jeden mladý a jeden starý. Otec a syn. Mladší se jmenoval Maloň, starší Kusoň. Jestli měli nějakou paní-mámu, maminku, to se staříček nikdy nezmí-nil. Mysleme si, že ano, co kdyby se nám v po-věstech hodila?

Petr, tak se můj staříček jmenoval, byl už cagoň, dnes bychom řekli puberťák. Na Valašsku byla

vždycky trochu bída. Maso k jídlu tak o svát-koch a víc práce a hodně starostí, aby se rodiny s mnoha dětmi uživily. Děti musely pomáhat. O moc víc než dnes ty naše. Na poli, v domác-nosti, a také s obživou. Čas od času Petr chodil na raky, aby si rodina vylepšila jídelníček. Prý nejlepší byli raci vaření. Ale co my víme. Včíl jsou raci chránění a kdoví, kam bychom na ně museli jít. Pojďme s Petrem na Kusalku.

Petr na raky nešel sám, ne že by se bál, ale ve dvou se to lépe táhne, to víme. Vzal si s se-bou, ostatně jako obvykle, kamaráda Emila. Smluvili se, každý si vzal pytel na raky a vyra-zili. Samozřejmě v noci, aby je nikdo neviděl a nenačapal. Vrchnost nerada viděla, když se jim ztrácelo cokoli z jejich polí a lesů.

Kamarádi si vybrali trochu zamračenou noc, aby je mraky chránily a oni nebyli moc vidět. Potichu obešli obec, aby se potkali s co nejmíň lidmi, a došli na místo – na Kusalku. Zrovna vy-koukl zpoza mraků měsíc a osvítil jim potok, kde se dali do vybírání raků. Raci byli zalez-lí pod vymletými břehy, mezi kořeny olší a vrb

a taky pod kameny. Odtud je chlapci museli vy-tahat. Oba kamarádi se pustili do práce. Muse-li dávat pozor, aby je raci necvakli svými klepe-ty, to bylo bolestivé.

Raků v jejich pytlích přibývalo. Vždyť byli šikov-ní, tehdy se říkalo obrychtovaní. Nelovili takto poprvé. Byli zaujati chytáním, pospíchali, než měsíc zase zajde za mraky. Úplně přestali vní-mat, co se kolem nich děje. Byl to jejich čas, čas lovu a plně mu propadli. Zdálo se jim, že z dál-ky něco slyší. Někdo volal? Nevěděli, jestli se jim to jen zdá, nebo to zpívá vítr mezi vrbový-mi větvemi. Ale nedbali. Brzy měli pytle plné raků. Byli spokojeni. Chvil-ku se posadili pod rozložitou hlavatou vrbu, hlavy k sobě a tiše si povídali. Odpočívali. Pytle drželi u nohou. Zase z velké dálky volání nebo jen noční ozvěna. Jen do sebe drcli, podívali se na sebe a věděli. Půjdeme! Hodili si každý svůj pytel plný ulovených raků na záda a noční krajinou vyrazili k domovu. K vesnici to byl ješ-

tě dobrý kus cesty a s nákladem jim to šlo po-malu. Zase hlas. Už nějak blíž a taky hlasitěj-ší. Skoro by rozeznávali jednotlivá slova. Přidali do kroku. Polohlasem si dodávali odvahy a při-dávali do kroku, co to jen šlo.

Už byli na konci Kusalky, kde stály poslední tři velké vrby. V té jedné sídlil dudek, takový vět-ší pták s pěknou chocholkou. Kolikrát ho tu ve dne viděli, jak si pochutnává na koňských kobližkách. Na to nemysleli, jen pryč odsud… Už se chystali vystoupat kopcem ke Hvozd-né, když najednou za jejich zády hlas: „Ma-loňu, pojď domůůůů!!!“ Poznali, že to byl ten hlas, co předtím. Husí kůže jim naskočila. Na-víc se ozvalo z Petrova pytle: „Nemožu, su v měchůůů.“

Jak na rozkaz oba kamarádi praštili pytli na zem a vyrazili tryskem do dědiny. Co nejrychleji od-tud, co nejdříve alespoň mezi prvními domky ve vsi. Bez zátěže to šlo dobře. Zastavili se až u Holeňákového. Moc si toho nepovídali. Vě-děli svoje. Věděli taky, že než jim otrne, dlou-ho na raky nepůjdou. Ti hastrmani se totiž do-vedli proměňovat v různá zvířata a věci. A tak Petr toho mladého hastrmana omylem strčil do pytle, když byl zrovna proměněný v raka. Tož tak.

Děti, nevím jak vy, ale já se vždycky, vždycin-ky bál, když to staříček vyprávěl. Představoval jsem si sebe na jeho místě, staříčkovy přího-dy bych rád prožíval. Hvozdná mi připadala tak pohádková. A připadá mi dodnes.

O. F. Krajíček, ilustrace - autor

Prosím vás, pokud máte ve své paměti něja-ké hvozdenské pověsti, pohádky, motivy, které vám někdo z předchozích generací zanechal, vy-právěl, předal, zapsal… Podělte se o ně s námi. Napište, ozvěte se redakční radě hvozdenské-ho magazínu. Stačí motiv, syžet, útržek, s vaší pomocí nebo sami dotvoříme příběh. Bylo by dobré, aby vznikl soubor pověstí spjatý s Hvoz-

dnou. Sním o tom od svých deseti let, kdy mi náš staříček vyprávěl a mně ještě něco malinko uvízlo v paměti. Až nyní po tolika letech jsem sebral odvahu tyto střípky oprášit od pavučin a poskládat do mozaiky příběhů. Pomozte i vy, zaznamenat historii naší milované Hvozdné i v této podobě.

Děkuji, O. F. Krajíček

HASTRMAN NA KUSALCE

SOUBOR POVĚSTÍ

10 11MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

HVO

ZDEN

SKÉ

POVĚ

STI

HVO

ZDEN

SKÉ

POVĚ

STI

Jak ses dostal k této aktivitě?Není tak těžké nabýt dojmu, že se opravdu něco vážného děje. Média a společnost už jsou nějaký ten pátek plné zpráv o uprchlících, migrantech, azylantech, běžencích, ilegálech, teroristech, Ara-bech, Arabáčích, muslimech, muslimáčích, isla-mistech a v této řadě lze dle libosti pokračovat. V určitý moment mi přišlo, že informací už je na stole celkem dost. Diskusí a řečnění již bylo taky hodně. Jako další přirozený krok a vyústění mi při-šlo aktivní zapojení se. Oslovil jsem kamarádku ze Studentského hnutí za solidaritu, která má s dobrovolnictvím zkuše-

nosti, na téma dalšího výjezdu na srbsko-chorvat-skou hranici mezi uprchlíky a ukázalo se, že smýš-líme podobně. Netrvalo dlouho a po konzultacích s českými koordinátory, obstarání auta a dalších lidí jsme se mohli poslední týden v lednu tohoto roku vydat na cestu.

Popiš běžný den dobrovolníka. Záleží, kde pomáháte a jaká je tam situace. My jsme byli na srbsko-chorvatské hranici ve měs-tě Šid poblíž městečka Adaševci a hraničního přechodu Berkasovo. Organizace Člověk v tísni v Šidu hradí pronájem rodinného domku, který slouží jako středisko českého týmu, obecně zná-mém jako „CZECH TEAM“. Každý den je rozdě-len na 3 osmihodinové „šichty“, aby se mohlo jet nonstop. Základem je zapsat se na šichtu. Pokud zrovna nejste na šichtě, můžete odpočívat prací na skladu. Denní nabídka skýtá buďto balíčkování základních hygienických potřeb, především ple-nek a dámských hygienických potřeb, nebo třídě-ní a evidenci materiální sbírky, především obleče-ní a boty. Odsud vše putuje na šichty.

Co je to šichta? Šichta probíhá na dálničním odpočívadle u měs-tečka Adaševci. Srbská vláda zde ze starého mo-torestu vedle funkční benzínové pumpy zřídi-la centrum pro neziskové organizace. Jedná se o záchytný bod před srbsko-chorvatskou hrani-cí. Uprchlíci zatím putují po mediálně známé tzv. balkánské trase, což v praxi znamená, že se snaží dostat většinou z Řecka do Německa. Srbská vlá-da se s tím popasovala tak, že na hranicích s Ma-kedonií nakládají uprchlíky do autobusů a vozí je právě do Adaševci, kde lidé čekají, až je naloží do vlaku směr Chorvatsko, ale čas od času může

přijet i autobus z jiného směru, např. z Bulharska (to jsem nezažil, ale prý jej snadno poznáte podle bosých a zmrzačených chlapů).Vy jako dobrovolník máte během osmihodinové šichty za úkol právě tyto lidi šatit, vybavit hygie-nou a snažit se jim vycházet vstříc v jejich stras-tech. Většinou za sebou mají týdny až měsíce velmi namáhavé cesty a je o ně postaráno tak všelijak, tudíž nemusí být zrovna voňaví a velké množství z nich během cesty onemocní. Situaci komplikuje i fakt, že nikdy nemáte informaci, kdy budou pokračovat dál v cestě a v reakci na zou-falé dotazy jen bezmocně krčíte rameny. Může-te tak klidně pendlovat mezi 20 autobusy, ale za-žil jsem situaci, kdy zůstal jen jeden.

Srovnej realitu s mediálním obrazem uprchlické krize.Tak to si asi moc netroufnu. Předně je to téma velmi široké a mně se naskytl pohled pouze na nepatrnou výseč. Navíc s televizí, kterou po-važuji za hlavního tvůrce onoho obrazu, se vídám jen zřídka a v rozhlasovém zpravodajství často na-

bízí pluralitní pohled, tudíž lze těžko mluvit o jed-nolitém obrazu. Nicméně pro mnohé bylo šokem veliké množství rodin s dětmi. S mladíky ve znač-kové obuvi s drahými mobily, na které jsem se to-lik těšil, jsem se nesetkal, a když už, tak byli víta-nou pomocí, protože uměli anglicky a pomáhali s komunikací. A upřímně, je těžké pohrdat či od-suzovat sympatického sedmnáctiletého afghán-ského kluka, kterého přemáhá pláč, když celkem pěknou angličtinou vypráví o své rodině. Možná jsem měl jen štěstí na celkem slušné lidi. Jistěže potkáte i nějakou tu náročnější personu. Rád si však při této tématice pohrávám s před-stavou, kolik slušných, sympatických a vděčných lidí bych asi potkal, kdybych za stejných podmí-nek naložil tolik autobusů našimi spoluobčany.

A patřil bych mezi ně? Všechno je to skutečné, jak lidé, tak jejich utrpení. Svět za sklem obrazov-ky se může jevit vzdálený, ale je blíže, než jsem si byl schopen připustit, to byl pro mě asi největ-ší rozdíl.

Jak může pomáhat běžný občan?Zajímat se a zbytečně se nebát. Jde to ruku v ruce a obojí se snadno řekne, ale hůř provede. Mož-ná to vypadá, že jsem sežral všechnu moudrost světa, ale sám v tom mám značné rezervy. Dále je možnost se přímo zapojit. U materiálních sbí-rek je vhodné si dopředu zjistit, co by se hodilo. Například takových bot byl věčný nedostatek, na-proti tomu dámské svetry by se daly vyhazovat. Nebo třeba organizovat besedy či se sebrat a vy-jet pomáhat přímo na místě, tak jako činí jiní běž-ní občané. Osobně sI myslím, že je především třeba, aby-chom uprchlíky přijali jaksi vnitřně. Zde se nabí-zí takové to „aby měli otevřeny dveře do našich srdcí“, ale zní to fakt strašně a víc sluníčkářsky už to snad ani nejde (smích).

Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z mise?Ošacení polonahého prochladlého chlapce. Vy-tažení kluka na vozíku z autobusu, který byl tak zdeptaný, že ani nechtěl na vzduch. Dojemná uprchlická rodinka, která navzdory tomu všemu najde sílu pro úsměv a odzbrojí vás svou skrom-ností. Minibus plný rošťáckých dětských oči, kte-ré ještě asi moc nechápou, co se to kolem nich vlastně děje. Teď si uvědomuji, že to vyznívá jako kýčovité a patetické klišé, jenže ono to tak váž-ně je. Dohromady je to jedna obrovská paleta sil-ných zážitků. Skutečnost, že se vůbec najde to-lik lidí, kteří tam dobrovolně pomáhají, je samo o sobě povzbudivým zázrakem. I to nejmenší ges-to se tam snadno stává obrovským.

V čem vidíš výzvu pro křesťany a další lidi dob-ré vůle?Dle mého v takto vymezené skupině tvoří křes-ťané menšinu a vztahuje se to i na veškerá ostat-ní náboženství a přesvědčení včetně islámu. Vý-zvu vidím především v práci s vlastním strachem, předsudky a držením se na pozoru před zkratko-vitým myšlením. Zrovna křesťané jsou kritickou skupinou, protože bohatá a silná tradice může někdy vést ke lpění na starých pořádcích, navzdo-ry tomu, že mohou v daný moment škodit a navíc být v rozporu s učením evangelia. Šiju do vlast-ních řad a také se mě to týká, tak snad si takovou řeč mohu dovolit. Na stranu druhou lze z toho-to bohatství čerpat a vystupovat pevněji než libe-rální či jiné směry, které se mohou potýkat zase s opačnými problémy.

Jak dnes vidíš obavy Středoevropanů?Jako zcela oprávněné, ale v lecčem spíše liché. Do Evropy se ženou zástupy cizinců z jiných kul-tur, což přirozeně budí onen zmiňovaný strach. Pokud se uprchlíků budeme obávat takovým způ-sobem jako doposud, mají velice dobrý důvod se oni obávat nás a obavy na obou stranách jsou tím pádem na místě. Nám se uprchlíci zatím ale vy-hýbají a prakticky u nás nejsou, přitom panika a strach především z muslimů je tu až absurdní. Kolik z nás se kdy s nějakým muslimem bavilo? A co o nich můžeme vědět, když spousta lidí ani netuší, v čem vlastně spočívá třeba takové křes-ťanství. Z těchto a podobných důvodů se začínám osobně více bát spíše Evropanů než uprchlíků.

Ondřej Javora, foto Jan Zeman

18 19MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

AKT

UÁ

LNĚ

AKT

UÁ

LNĚ DOBROVOLNĚ MEZI UPRCHLÍKY

Muži "A" - IV. Sk.B Dorost - OP OS ml. žáci sk. B

doma venku doma venku doma venku

1. kolo VESELÁ "B" PŘÍLUKY SLUŠOVICE

ÚZ 15.30 sobota 9.4. 15.30 neděle 10.4. 13.00 sobota 9.4. 13.00

2. kolo VLČKOVÁ SPYTIHNĚV ŠTÍTNÁ n/Vláří "B"

ÚZ 16.00 sobota 16.4. 16.00 neděle 17.4. 13.30 čtvrtek 14.4. 17.30

3. kolo RACKOVÁ LUŽKOVICE volno

ÚZ 16.00 neděle 24.4. 16.00 neděle 24.4. 13.30

4. kolo LUTONINA TLUMAČOV ŠANOV

ÚZ 16.30 sobota 30.4. 16.30 neděle 1.5. 14.00 neděle 1.5. 10.15

5. kolo volno BRATŘEJOV SLOPNÉ hř. Sehradice

ÚZ 16.30 sobota 7.5. 16.30 neděle 8.5. 14.00

6. kolo LUŽKOVICE "B" MYSLOČOVICE BRUMOV "B"

ÚZ 16.30 sobota 14.5. 16.30 sobota 14.5. 16.30 neděle 15.5. 10.15

7. kolo SLUŠOVICE "B" JAROSLAVICE LÍPA

ÚZ 16.30 sobota 21.5. 16.30 neděle 22.5. 14.00 neděle 22.5. 14.00

8. kolo JAROSLAVICE "B" FRYŠTÁK SLUŠOVICE

ÚZ 17.00 neděle 29.5. 17.00 neděle 29.5. 14.00 neděle 29.5. 10.15

9. kolo ZÁDVEŘICE TRNAVA ŠTÍTNÁ n/Vláří "B"

ÚZ 17.00 sobota 4.6. 17.00 neděle 5.6. 14.30 neděle 5.6. 10.15

10. kolo DOLNÍ LHOTA volno

ÚZ 17.30 sobota 11.6. 17.30

11. kolo HALENKOVICE LÍPA

ÚZ 17.30 neděle 19.6. 15.00 neděle 19.6. 14.00

TERMÍNOVÁ LISTINA JARO 2016

AEROBICTereza Štachová (*2005)Praha - prosinec 2015 – Pohár federace 3. místo – kat. ND Dance3. místo – celkové výsledky – kat. ND Dance 5. místo – celkové výsledky – kat. ND GR

LYŽOVÁNÍTobiáš Obdržálek (*2008)3. místo – Ski fičák pod Kantorkú – obří slalom – kategorie Eskymáčci – 7. února 20163. místo – O pluskovjanskú lyžu – obří slalom– kategorie Eskymáčci (nar. 2007 - 2009) – 21. února 2016

KRASOBRUSLENÍTereza Vykopalová (*2001)2. místoUherský Brod – Český pohár – leden 20163. místo – Nový Jičín – Český pohár – únor 2016 15. místo – MČR – kat. žačky – březen

PLAVÁNÍJakub Vrla (*2005)4. místo – Pohár Moravy, štafeta 4 x 50 m polo-hový závod – únor 2016 5. místo – Pohár Moravy, štafeta 4 x 50 m volný způsob – únor 2016

ÚSPĚCHY HVOZDŇANŮ

20 21MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

SPO

RT

SPO

RT

RC MODELYPavel Maštalíř (*2008)2. místo Rally Valašská zima, sk. Super Junior – únor 20164. místo – INdoor rally– březen 2016

HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obec Hvozdná, Hlavní 210, 763 10 Hvozdná, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obec Hvozdná, Hlavní 210, 763 10 Hvozdná, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického sku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického sku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 vý sků. Foto Petr Jaroň, Trinitas. Neprošlo Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 vý sků. Foto Petr Jaroň, Trinitas. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků pro další číslo do 2. 5. 2016 na podatelna@hvozdna.czjazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků pro další číslo do 2. 5. 2016 na podatelna@hvozdna.cz

1/2016, březen 2016, č. 75, ročník XX.

DOBRÝ DEN

V BŘEZNUJaroslav Strnadel, 75 let

Hana Juříková, 70 let

NARODILI SEGabriela Chytrá, 10. 12. 2015

Tomáš Vyoral, 19. 2. 2016

VZPOMÍNÁME Zikmund Buček, 1. 12. 2015

ŽIVOTNÍ JUBILEUM OSLAVILIV LEDNU

Anežka Hrazdirová, 94 letLudmila Jančaříková, 92 let

Irma Zapletalová, 80 letMiloslav Horalík, 70 let

V ÚNORUAlois Hlaváč, 85 letŠtěpán Talda, 70 let

BŘEZEN 201624. 3. ZELENÝ ČTVRTEK – mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 h 24. 3. VELKÝ PÁTEK – velkopáteční obřady, – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 h25. 3. BÍLÁ SOBOTA – velikonoční vigillie – Hvozdná – kostel Všech svatých, 19 h26. 3. VELIKONOČNÍ NEDĚLE – mše svatá, – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 h

DUBEN 20162. 4. MILÁČKU, UŽ MĚ NES.R A NAPIŠ KOMEDII – repríza představení – KDO Hvozdná, 19.30 16. 4. POPRASK NA LAGUNĚ – premiéra představení – KDO Hvozdná, 19 h8. 4. POUŤ MUŽŮ – Vizovice – mše svatá v kostele ve Š pě30. 4. PÁLENÍ ČARODĚJNIC – jen za přízni-vého počasí – hřiště TJ Sokol Hvozdná – zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná

KVĚTEN 201614. 5. SLAVNOSTNÍ DERNISÁŽ VÝSTAVY OBRAZŮ – kulturní dům Vlachovice, 19 h – zve Valašský názor a Obec Vlachovice27. - 28. 5. POUŤ ŽEN – Łagewniki u Krakova

v Polsku – v rámci Národní pou milosrdenství29. 5. SLAVNOST BOŽÍHO TĚLA – mše svatáv kostele a průvod k oltářům v okolí kostela – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 h29. 5. POUŤ U FLORIÁNA – v rámci slavnos Božího těla – zve Valašský názor29. 5. SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ– premiéra představení – KDO Hvozdná, 16 h

ČERVEN 201610. - 12. 6. PLENÉR V RAJNOCHOVICÍCH– zve Valašský názor 11. 6. DĚTSKÝ DEN A HVOZDENSKÉ SETKÁVÁNÍ – zve kulturní komise a zastupitelstvo obce Hvozdná – v rámci oslav 570. výročí obce11. - 18. 6. HVOZDENSKÝ MĚŠEC PLNÝ POHÁDEK – KDO Hvozdná11. 6. XXVI. HVOZDENSKÝ SALON – výstava obrazů – dar Vojtěcha Kolaříka pro Hvozdnou – zve Valašský názor12. 6. SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ – k oslavám 570. výročí obce – kostel Všech svatých, 8 h24. 6. UKONČENÍ ŠKOLNÍHO ROKU 2015/2016 – TALENTMÁNIE – pasování budoucích prvňáčků – zve Sdružení rodičů při ZŠ Hvoz-dná a ZŠ Š pa – hřiště na Osmeku – akce věnovaná k 570. výročí obce

Z E Ž I V O T A O B C E MAGAZÍN

HVOZDNÁ

Magazín obce Hvozdná si rád přečtu, člověk tam neustále poznává nové lidi a taky pozná-váme, jak léta letí a děti nám odrůstají… Je-nom jedna malá věta by mohla být zařazena do tohoto krásného časopisu – Milé děti, nauč-te se zdravit starší lidi, bydlíme v jedné vesnici. Za našich mladých let nás maminky a paní uči-telky vždycky upozorňovaly: „Pokud potkáte někoho staršího, tak ho slušně pozdravte ‚dob-rý den‘.“

Bydlím u dětského hřiště, zamrzí mne, když se potkávají starší lidé se školáky a nikdo je nepo-

zdraví. Naopak mě hrozně moc těší, když jde okolo mě skupinka malých školáků, popichu-jí se, kopou se na chodníku do zadku a potom

se ozve „dobrý den“. Neodbývám je slovem „ahoj“, ale moc si toho vážím, také odpovídám „dobrý den“, i když jsem ještě starý puberťák. Dojímá mě, když potkávám ty stejné kterýko-liv den, a pořád se zdravíme, už z dálky slyším „dobrý den“.

Samozřejmě i mezi námi sousedy se říká „ahoj“, ale nejde o mne, byl bych nerad, kdy-by si někdo myslel, že nějakému Zapletalovi jde o to, aby ho někdo zdravil, o to fakt nestojím. Ale potěší mne moc, když alespoň na vesnici v dnešní zlé a uspěchané době vítězí klid

a dobrá nálada. Napsal jsem to jen tak, všechny vás mám rád.

Miroslav Zapletal

Dobrý den je v češtině a obdobně i v mnoha dalších jazycích jeden z nejběžnějších pozdra-vů. Vyjadřuje přání dobrého dne. Někdy se po-užívá i v plnější verzi, například dobrý den pře-ji nebo přejeme vám dobrý den (původně dej Pánbůh dobrý den). Podle denní doby bývá na-

hrazován alternativami jako dobrý večer nebo dobré ráno, dobré odpoledne. Bývá též jinak modifikován (příjemný den, hezký den) nebo zkracován či komolen (dobrej, brejden atd.).

22 23MAGAZÍN HVOZDNÁ 1 | 2016

JAK

TO V

IDÍM

JÁ

Z N

AŠÍ

MAT

RIKY

POZV

ÁN

KY

Z historieRodinný dům byl postaven v roce 1905. Žila zde rodina

Bednaříkova. V roce 1922 vyho-řel. Byl znovu jeho majiteli opraven a opět sloužil jako rodinný domek.

V roce 1945 odešla rodina na vý-zvu osidlovat pohraničí. Do rodinného

domku se nastěhovali nájemníci – rodi-na Vajíkova a Krajčova. Původní majitelé se

v roce 1962 vrátili zpět.

Domek ustoupil vozovceV sedmdesátých letech, při plánování úprav vozovky, byl domek vykoupen a určen k de-molici. V roce 1985 se Bednaříkovi nastěho-vali do nově postaveného rodinného domu na Osmeku a původní domek byl v roce 1991 zbourán.

MĚ

NÍC

Í SE

HV

OZ

DN

Á

DŮM BEDNAŘÍKOVÝCH

S

J

VZ